Uvědomění si vlastní nedůležitosti mi už mnoho let dodává pocit svobody. Třeba se na začátku pracovního dne sejdeme celá směna u stolu nadřízeného a on přiděluje pracovní pozice. Ty půjdeš na šroubování, ty na lakování... Schválně si stoupám až dozadu a chovám se tiše nenápadně. A dost často se stává, že mě prostě přehlídne. Dřív jsem ho na to upozorňoval, v současnosti už to nedělám. Prostě všichni jdou makat, já jen tiše existuji, nikomu nevadím, nikdo mě nepotřebuje, nemusím nic dělat, peníze mám stejné, jako kdybych pracoval. Pohoda den.
Připomíná mi to Zuzanku z Úžasné Zeměplochy od Terryho Pratchetta. Ta se dokázala chovat tak nenápadně, že na ni všichni v místnosti zapomněli. Pomalu se učím její dovednosti. Přináší mi to jen výhody 🙂
Pěkný článek.
Souhlasím, oboje to byly parádní knížky, přečetl jsem je mnohokrát.
Ale mému nezkrotnému klukovskému srdci byly přece jen bližší knihy o Boříkovi od Vojtěcha Steklače. Boříka jsem bral jako takovou českou alternativu raubíře Mikuláše z Mikulášových patálií od francouzského spisovatele Reného Goscinny 🙂
A takový Karkulín ze střechy od Astrid Lindgrenové taky nebyl špatný :-)
Tak já nevím... V digitalizaci jsme sto let za opicemi, pořád se o ní jen mluvilo, a když konečně někdo našel odvahu a začal s ní, místo podpory ho všichni jen kritizují. Pak se nedivte, že v tomto státě jde všechno pomalu. Nikdo nechce přijmout zodpovědnost, protože ví, že to dostane sežrat. Co jste u takového velkého projektu čekali? Že všechno půjde hladce. Problémy se daly čekat.
Já Bartošovi fandím. Dejte mu čas se s tím poprat. Na rozdíl od všech ostatních kecálků našel odvahu to začít. Přestaňte mu házet klacky pod nohy. Ono je strašně jednoduché nic nedělat a ostatní jen kritizovat.
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
Je to pravda. Při mých pravidelných návštěvách místního erotického podniku dostávám na pokoj za stejnou cenu čím dál menší a menší společnice. Jestli tento trend bude pokračovat, bojím se toho, co bude tak za dva roky... :-)
2 odpovědi