Když jsem žádal o důchod po 46 odpracovaných let. Byla to smutná komedie. Otázka vyučil jste ? Ano. My máme, že jste absolvoval pouze 2 ročník učiliště. To Vám neuznáme. Mám výuční list. Uznáme pouze originál. Mám originál. To si ověříme. V letech 91-98 zde nic nemáme. Byl jste ve výkonu trestu? Ne měl jsem živnostenský list a vše platil. To si ověříme. Uznali 43 let. Až týden před nástupem do důchodu mi přišlo z Prahy, že po kontrole mi přiznávají další 3 roky a následně byl přepočítán důchod.
V loňském roce v únoru jsem v Mladé Boleslavi dostal nové koleno. Po propuštění z nemocnice mi můj ortoped dal papír pro obvodní lékařku a ta mě poslala do Zdravotní pojišťovny. Za tři dny mi přišel mail se schválením lázeňské péče. Za více než 4 týdny jsem doplácel jen 200 Kč za den a za použití parkoviště. Jen chci poznamenat, že nejsem klient VZP.
V roce 2006 jsem našel na vývěsce RK Tana nabídku na prodej opuštěné zarostlé zahrady. V realitce o mě neměli zájem. V té době dělali lepší obchody. Sekretářka mi dala telefon na majitele a po týdnu smlouvání došlo k dohodě. Prodej zařídil majitel sám a bylo to za směšných 140 tis. Až po měsíci jsem zjistil, že zahrada je v územním plánu vedena jako pozemek pro možnou výstavbu. Dnes už tam syn staví svůj domeček.
Dohledal jsem po dědovi zahradu kterou mu daroval jeho otec v r.1923. Děda se přestěhoval a zahrada mu byla houby platná. Po válce se začaly rozdělovat tyto pozemky novým přistěhovalcům a ti šikovně příjezdovou cestu rozorali a připojili ke svým pozemkům. Výsledek není přístupová cesta. Prostě dnes nevymahatelné. Jsem pouhý potomek původního obyvatelstva. Táta mi vysvětloval jaké štěstí bylo, jaké štěstí že nás neodsunuli jako rodiny jedné i druhé babičky a dědovy sestry.
Jako mladý kluk jsem byl v Suchumi. Krásné město s domy z carského Ruska. Byli jsme ubytováni v turbaze na kraji města, která měla tři hotely. Dva pro obyvatele sojuzu a jeden se čtyřmi patry. Přízemí pro rekreanty z Moskvy a Leningradu, první pro Čechoslováky,druhé NDR a třetí pro Poláky. Snažili se o segregaci, ale moc úspěšní nebyli. Proč to vlastně píšu. Když jsem promluvil svojí školní ruštinou tak na mne koukali a říkali, že mám gruzínský akcent. Abcházci Gruzíny opravdu neměli rádi. Až když zjistili odkud jsem změkli a bylo s nimi veselo.
0
Sledujících
2
Sleduje
0
Sledujících
2
Sleduje
Četl jsem Sudetský dům a bylo to dobré čtení. Jen podle vzpomínek předků vím, že doba byla daleko tvrdší. Rodina mé babičky z Arnoltic u Děčína odsunuta do Ruské zóny, druhé ze Sebuzína u Ústí nad Labem do Americké zóny a rodina dědečkovy sestry z Podsedic u Lovosic zmizela beze stopy.