Bez ohledu na etiku článku je třeba si uvědomit, že sůl kamenná svým chemickým složením řadíme mezi látky zdraví školivé. Za účelem stanovení škodlivosti, či chceme-li jedovatosti dané látky, byla zavedena speciální stupnice označovaná zkratkou LD (z anglického Lethal dose - letální neboli smrtelná dávka). Nejčastěji se setkáme s variantou LD50 - to je označení dávky, po které uhynulo 50 ze 100 pokusných krys, kterým byla látka podána všemi možnými způsoby (především s potravou). LD50 soli kamenné = 1.5 mg/kg a LD50 THC = 1259 mg/kg, což je na úrovni většiny proklínaných pesticidů. Ty se ovšem na polích nebo v sadech aplikují ředěné vodou v průměrných koncentracích 0,3 - 3 %. Sůl sypaná v bytě v kilových dávkách (byť pouze na jeden den) nikomu rozhodně nepomůže, spíše uškodí. Jenomže, jak přesvědčt nebohou a patrně zmanipulovanou kamarádku??? To tedy nevím.
Paní autorka pojala své zkušenosti s pokladní v hypermarketu napsala v podobě slohového cvičení. Ve škole by možná dostala jedničku, mne ale neoslnila, popsaná situace se dala vyjádřit v jednom delším odstavci. Na samoobslužné pokladny chodím rád, ale jak kde. Nejlépe se věnují zákazníkům v TESCU, podobně i v Kauflandu. V Albertu jsem se u některých prodavaček s neochotou, byl jsem dokoonce seřván za to, že jsem si dovolil nákup namarkovat na dvakrát. Problém je v tom, že v každém hypermarketu pracujín pokladny jinak, a zákazník se v tom těžko orientuje. Navíc právě v Albertu se pokladna často zasekne. V Lídlu, kde zavedli samoobslužné pokladny teprve nedávno není většinou žádný dozor. Takže na zplnoletnění při nákupu několika piv jsem jsem čekal i 10 minut...
Autor v závěru článku jmenuje zdroje a předem odrazuje případné kritiky, kteří by chtěli vycházet z Wikipedie. Sám přitom ale zachází s přečtenými publikacemi velice vágně a v jejich interpetacích je značně povrchní. Příkladem může být jeho označení Petra Chelčického za baziliška, který údajně brojil proti sektě adamitů. P. Chelčický sice nebyl teologicy vzdělaný, ale byl velice sečtělý a měl přehled o všem, co tehdy hýbalo myšlením církve i prostého lidu. A také se k tomu vyjadřoval. Jeho myšlenky daly základ učení Jednoty bratrské, která později vznikla na panství Jiřího z Poděbrad v Kunvaldu. Myšlenky P. Chelčického zaujaly mnohé učence , T. G. Masaryk jej jmenuje mezi největšími Čechy. 2. Petr Čornej sice ve své Husitské revoluci, na str. 142 uvádí, že v husitské delegaci na koncil do basileje odjeli pouze dva čeští kněží a dva němečtí, ale to je evidentní překlep. Petr Payne nebyl Němec ale Angličan, ovšem od roku 1415 žijící v Praze. Oldřich (Ulrich) ze Znojma byl sice původem Němec, ale také zároveň sirotčí kněz z Chrudimi, a v českém prostředí jistě aklimatizovaný. 3. Jiří z Poděbrad nevyslal poselstvo na cestu po západní Evropě se záměrem pomlouvat papeže, ale vyzýval vládce k řešení svých sporů mírovými prostředky. A vyzbrojil je dokumentem Tractatus pacis toti Christianitati fiendae, který si nechal zpracovat svým poradcem Antoinem Marinim z Grenoblu. Ten pak celou diplomatickou misi vedl. Jiří z Poděbrad tak předběhl dobu o 500 let, že jeho snaha nevedla k úspěchu je věc jiná. Je tedy otázkou, zda autor má kredit zabývat se povahovým dědictvím husitů!
Pár tzv. oraček stával na okraji parku zámku Kačina u silnice z Nových Dvorů do Přelouče, přesně řečeno u odbočky na Žehušice. Půvabné bylo jejich pojmenování: Přemysl a Libuše. Jsem moc mladý ( 78 let ), abych je viděl v práci, ale pomyšlení, že se Přemysl Oráč přetahuje s kněžnou Libuší o pluh, mne pobavila! Umístění oraček v parku na dohled od zámku, který slouží jako pobočka Národního zemědělského muzea, mělo jistě sví opodstatnění. Moc by mě zajímalo, kam se poděly...
I když se nejedná o literární studii, autor si zaslouží pochvalu za to, že v době, kdy se každý o Jiráska otírá, se alespoň snaží o objetivitu. Rád bych věděl, kolik z Jiráskových kritiků přečetlo alespoň jedinou jeho knihu. Většinou se totiž otírají o filmy, které byly natočeny desítky let po jeho smrti. A pokud jde o citované Bratrstvo, kdo jej četl celé (všechny tři díly), bude se mnou souhlasit, že se jedná o všechno možné, jenom ne o chválu Bratříků. První díl sice graduje bitvou u Lučence, ale další dva již popisují Bratříky spíše jako vzbouřence a zoufalce, než chrabré pány Slovenska...
Prvním hitem Pavola Hammela byla píseň "Len aby som si chvľu ukrátil, preto si pieseň spievam..." Mám, za to, že ji zpíval v roce 1968, už nevím, při jaké příležitosti, vím, že jsem ji viděl v televizi během mé základní vojenské služby... Již tehdy mne zaujal poetickým textem, krásnou melodií a také perfektním kytarovým doprovodem. Ihned jsem se na něj vrhl, ale zvládl jsem jej až o několik měsíců později, někdy v září ´68, kdy jsem definitvně odložil trsátko...
Bez ohledu na to, co si myslím o Rusku (mimochodem - nic dobrého), bych se tak neradoval! Všichni máme v paměti, jak se choval Islámský stát na dobytých územích, a co následovalo! Pro muslimy je totiž despocie to nejvyšší dobro, o demokracii nestojí, neumí v ní žít. O úmyslech tzv. povstalců se dozvíme brzy, a myslím, že všem jásajícím spadne čelist!
Tvrzení, že by Ztracený neuměl zpívat asi zcela nesedí. Na druhoou stranu, přiložená "píseň" se svou ubohostí nedá s úrovní hitů Václava Neckáře nedá srovnávat, nesahá jí po kotníky. Podivné frázování odporující rytmu češtiny, bezduchý obsah - výsledný dojem: řada nesouladých skřeků. Ostatně, podobně jako většina soudobé pop tvorby....
Nevím, proč je třeba v 7mi minutové reportáži filmovat cestu autem z garáže až před hotel (cca 1 minuta). Cesta nevede "přes vodopády Bílé Opavy" ale údolím Bílé Opavy. Prošel jsem ji v roce 2007 v létě, údolí bylo tenkrát zdevastované orkánem Kiril, ale vodopády jsem nafotil úžasné. Na rozdíl od autora dokumentu... Zato na Ještě jsem druhý den stoupal v mlze, takže jsem téměř nic neviděl...
Náš průvodce to vzal poněkud hopem, ale nevadí. Možná stálo za zmínku, že hrad Zlenice, Stará Dubá, stejně jako několik dalších hradů v Posázaví je dějištěm krásné historické detektivky Radovana Šimáčka: Zločin na Zlenicích hradě L. P. 1318. Prvně vyšel za války v roce 1941, poté ve více reedicích, např. v roce 1968 (SNDK - edice KOD). Existuje i rozhlasová hra pro děti, četba na pokračování, dočkal se i filmového zpracování. Před léty jsme po stopách knihy obsolvovali s dětmi řadu výletů.
Možná by nebylo od věci, kdyby před léty Zemana žalovala skupina "sedmých občanů" naší republiky... Na druhou stranu se mi výrok soudu nezdá. Nikdy jsem nebyl Zemanovým voličem, tím méně jeho fanouškem. Nevím, z jakého titulu se paní doktorka vyjadřovala k jeho zdravotnímu stavu, obsah jejího sdělení má ale k obecně přijímanému pojetí lékařského tajemství hodně daleko...
1
Sledujících
0
Sleduje
1
Sledujících
0
Sleduje
Dagmar Čárová je na rozdíl od Karolíny Vrbasové skvělá!!!