Nejhorší je inkluze. Speciální školství bylo přizpůsobené možnostem a schopnostem, které se dnes označují - žáci se speciálními potřebami. Dnes se snažíme všechny vzdělávat stejně bez ohledu na jejich možnosti. A karavana kráčí podle nejpomalejšího. Právo na vzdělávání je dáno ústavou, ale přestaňme si hrát, že pro každého stejně- je to nejlepší pro něj i společnost.
Tentokrát to byl pes. Před lety člověk. Prostě řada myslivců střílí aniž by věděla stoprocentně na co. Právníci tenkrát tomu myslivci radili nepřiznat a tvrdit, že si byl jistý zvěří. To mi připadá na celé věci nejhorší. Důsledky pro společnost, nepřiznávej chybu jinak budeš potrestán vyšším trestem. Já také za tmy chodím na polních cestách se psem a nenapadlo mne, že by po nás mohl někdo střílet a argumentovat, že ve tmě tam nemáme, co dělat. Myslivci měli dlouho dobu ochranu mocných a stále toho zneužívají. Nezbývá nic jiného než začít používat tvrdé tresty za podobné jednání.
Moje děti již za dob studií středních škol chodily na brigády a z výdělku si nakupovaly například oblečení, elektroniku. Synové museli opakovat ročník na VŠ a přišli tedy o významnou podporu od nás a většinu životních nákladů si museli hradit sami. Myslím, že je nejvíce odradilo si neustále říkat o peníze a zdůvodňovat na co je potřebují. Takže se osamostatnili plynule a samozřejmě. Znát hodnotu peněz a naučit děti hospodařit je pro děti nejdůležitější věc pro život, kterou je můžeme naučit. Samozřejmě i s předanými morálními hodnotami. A k tomu patří přiměřeně se podílet na výdajích rodiny jestliže již vydělávám. A jestli rodiče dané peníze dítěti spoří a dají dítěti později jako dar je jedno z možných řešení.
Babičce to určitě prospělo. Nevím, proč by se měl dědeček obracet v hrobě. Ani rodina by se neměla stydět. Jestliže babička nehledá partnera, proč by si nemohla zaplatit muže na sex. Jen by si měla dávat pozor, aby neobtěžovala sousedy hlukem. Jinak nikomu ani rodině do jejího sexuálního života nic není.
To by se rodině více líbilo, aby si babička našla dalšího staršího muže?
Kdyby pan ředitel nekecal. Po internetu to nešlo. Asi v polovině formuláře, nešlo pokračovat. Vyhazovala nás to na začátek a nehlásilo žádnou chybu. Sjednaná schůzka po internetu, nejprve nešel založit účet, schůzka až za 14 dní, nepřišla potvrzovací SMS a pin. Po třech hodinách na zákaznickém centru to nešlo ani slečně na přepážce. Asi čtvrt hodiny telefonovala než se podařilo problém odstranit. Mamince je 83 a většinu času nemohla být ani ve foaje zákaznického centra, ale stát venku - zhruba dvě hodiny. V centru byly otevřené dvě přepážky, chápu, že byly podzimní prázdniny, ale mimořádná situace by zasloužila mimořádné nasazení. Jenže ČEZ hřeší na danou situaci a zákazníci je nezajímají.
Nezapomeňme, že Sputnik vznikl ve státě, v němž platí heslo: Nás mnogo a kolikrát již hodil své občany přes palubu, vzpomeňte si na tutlání a průtahy v souvislosti s havárií v Černobylu, těch příkladů by se našlo určitě více. Být rychlejší než západní státy bylo již mnohokrát na úkor bezpečnosti občanů Ruska, takže proč by to neplatilo i u Sputniku?
Zase jedna zavádějící studie. Neznám přesné statistiky, ale když se chřipka masívně rozšířila po první světové válce, myslím, že měla vyšší smrtnost. Ano je to skoro 100 let a za tu dobu je populace odolnější a máme k dispozici očkování. A srovnávat se současnou situací ? Spíše se dostáváme na filozofickou a etickou úroveň, zda bránit šíření viru za velkých ekonomických a společenských dopadů.
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
Moc pěkně popsané různé situace. My jsme nejdříve pomáhali pečovat babičce o dědečka, který měl rakovinu. Až do konce byl doma. Poslední měsíce byli náročné a to měl vývod a později cévku. Nyní je na tom špatně manželova maminka, která je nyní na LDN i moji rodiče. Moje maminka pečuje o tatínka se stařeckou demencí, který je upoután na lůžko. Kdybychom tatínka dali do domova, myslím, že by to ani jeden z nich dlouho nepřežil. Já za jim jezdím pomáhat 2 až 3x v týdnu. A vím, že by bylo potřeba více. Manžel je momentálně také nemocný takže se do péče nemůže zapojit. Švagr chce maminku vzít z LDN k ní domů, kde by byla sama. My bydlíme asi 500 metrů od ní, švagr asi 20 km. Já však už více pomáhat s péčí o manželovu matku nemohu a mám z toho obavy, jak bude volat, že potřebuje to či ono. Že bude děda až do smrti doma, nám prostě oznámila jako hotovou věc. Zvládli jsme ji pomáhat pečovat, byli jsme tam několikrát za den. Mám pocit, že zase někdo rozhodl o mě beze mě a tentokrát na to nehodlám přistoupit. Vím, že v domově seniorů by o ni bylo postaráno i společenský kontakt by měla. Ale chce domů. Já však nechci úplně rezignovat na svůj život.