Moc pěkně popsané různé situace. My jsme nejdříve pomáhali pečovat babičce o dědečka, který měl rakovinu. Až do konce byl doma. Poslední měsíce byli náročné a to měl vývod a později cévku. Nyní je na tom špatně manželova maminka, která je nyní na LDN i moji rodiče. Moje maminka pečuje o tatínka se stařeckou demencí, který je upoután na lůžko. Kdybychom tatínka dali do domova, myslím, že by to ani jeden z nich dlouho nepřežil. Já za jim jezdím pomáhat 2 až 3x v týdnu. A vím, že by bylo potřeba více. Manžel je momentálně také nemocný takže se do péče nemůže zapojit. Švagr chce maminku vzít z LDN k ní domů, kde by byla sama. My bydlíme asi 500 metrů od ní, švagr asi 20 km. Já však už více pomáhat s péčí o manželovu matku nemohu a mám z toho obavy, jak bude volat, že potřebuje to či ono. Že bude děda až do smrti doma, nám prostě oznámila jako hotovou věc. Zvládli jsme ji pomáhat pečovat, byli jsme tam několikrát za den. Mám pocit, že zase někdo rozhodl o mě beze mě a tentokrát na to nehodlám přistoupit. Vím, že v domově seniorů by o ni bylo postaráno i společenský kontakt by měla. Ale chce domů. Já však nechci úplně rezignovat na svůj život.

Každý má dodržovat pravidla bez ohledu jestli jejich dodržování někdo kontroluje, vina je na straně chlapce a ne provozovatele. Mne před pár lety srazil chlapec na lyžích na skoro prázdné sjezdovce. Otec jej nechal jet na hranici jeho schopností. Pomohli mi na nohy a rychle zmizeli ze sjezdovky bez toho , aby mi nechali kontakt. Takže jsem skončila bez odškodnění z jejich strany. Narazil na mne zezadu, takže jasná jeho vina.

Dovolit střílet volně pobíhající psi by často skončilo katastrofou. Každý smí sice vystřelit jen v případě, že si je stoprocentně jistý na co střílí, tak se to neděje. A přestože zastřelí člověka, dokáží se obhajovat, že stříleli do křoví po zvěři. Ani nechci myslet kolik by bylo obětí, kdyby se to uvolnilo. Jo a mimochodem liška je více všežravec a má ráda i ovoce.

Proč má stát dávat příspěvek důchodcům na spoření na stáří, jestliže si dokážou spořit i důchodu? Jsou státy, které vám i každoročně daní peníze ušetřené na důchod např. Švýcarsko.

Nevím jestli nám za komančů USA záviděli naše zdravotnictví tedy úroveň lékařské péče. Spíše nám záviděli systém jeho financování. Ale ten i u nás v současnosti vede k přetížení našeho systému, nenutí totiž lidi k odpovědnosti za své zdraví.

Nejhorší je inkluze. Speciální školství bylo přizpůsobené možnostem a schopnostem, které se dnes označují - žáci se speciálními potřebami. Dnes se snažíme všechny vzdělávat stejně bez ohledu na jejich možnosti. A karavana kráčí podle nejpomalejšího. Právo na vzdělávání je dáno ústavou, ale přestaňme si hrát, že pro každého stejně- je to nejlepší pro něj i společnost.

Já si nechala udělat výpis úhrad za lékařskou péči a divím se, že ještě naše zdravotnictví funguje. Neléčím se s žádnou chronickou chorobou a i tak z mých odvodů na zdravotní pojištění moc nezbývá. Takže spíše bývávalo, že zdravotním pojišťovnám zbývalo. A vidím, že stav je neudržitelný, bude potřeba zvednout platby do zdravotnictví.

Jednou mi bankomat sežral kartu, bylo to v noci, ihned jsem volala. A dostala jsem informaci, abych kontaktovala svoji banku, zablokovala kartu a požádala si o novou. Stejné řešení jako při ztrátě.

Ale ne vždy úspěšně a k celkové sepsi je velmi blízko.

Podle mých zkušeností většina dnešních rodičů taková není. Na děti netlačí a spíše naopak jen, aby bylo dítě v pohodě. Tak častěji dětem ustupují a hledají různé činnosti, které je mají zabavit.

Učíte studenty a ne malé děti, které nemají přednášky, ale výtvarnou výchovu, pracovní činnosti, kde je umytí rukou často nutné. A s lepidlem v tyčince na prvním stupni pracují téměř každou hodinu a i s ním se dokážou hezky zmazat. U větších dětí to lze soustředit do odborných učeben, kde to umyvadlo snad bude. Ale fakt si neumím představit prvostupňové děti, které nemají umyvadlo ve třídě a jestli bude jen na záchodcích, tak to bude dost problém. To, aby na mytí rukou před svačinou rovnou zapomněli.

Jestli pil potřebují při poskytování pomoci vědět. Rozhovor byl vedený k tomu aby poznali zda je zraněný orientovaný. Zraněný zřejmě působil dojmem, že jeho stav není vážný. Zaráží mne, že se nevěnuje pozornost druhému cyklistovi, který celou nehodu zavinil a jestli to je dítě, tak škoda dvojnásob, že ho nikdo nepoučil o bezpečném chování na stezce! Zablokovat kolem cestu na nepřehledném úseku, to by měl někdo řešit. Rozhodně ne chování záchranářů.

Při nedostatku organických hnojiv, by snad šlo zasít něco, co budu kompostovat. Ano cokoliv sklidím nazeleno má hodně vody. Ale jde pokosit a za pár dní svézt a zkompostovat. Myslím, že by i ta orba byla lepší než pole zasažené postřiky.

Jak vyhledávají čtyřleté děti informace na internetu? Myslím, že si to řada lidí jen myslí. Když žákům od ve čtvrté a páté třídě zadám hledat něco na internetu velmi často nedokáží najít relevantní informace. A to biflování je právě potřeba, aby získaly děti určitý rozhled na kterém pak mohou stavět. Ale největší přínos to má pro rozvoj jejich mozku. Schopnost ukládat a vybavovat si informace se také musí mozek naučit.

Tentokrát to byl pes. Před lety člověk. Prostě řada myslivců střílí aniž by věděla stoprocentně na co. Právníci tenkrát tomu myslivci radili nepřiznat a tvrdit, že si byl jistý zvěří. To mi připadá na celé věci nejhorší. Důsledky pro společnost, nepřiznávej chybu jinak budeš potrestán vyšším trestem. Já také za tmy chodím na polních cestách se psem a nenapadlo mne, že by po nás mohl někdo střílet a argumentovat, že ve tmě tam nemáme, co dělat. Myslivci měli dlouho dobu ochranu mocných a stále toho zneužívají. Nezbývá nic jiného než začít používat tvrdé tresty za podobné jednání.

Tak už je potvrzené, proč se musela obora dotovat miliony ze státního rozpočtu.

To je divná otázka, nic méně článek informuje o tom, jak spravedlivě potrestaný darebák žádá o milost. Možná, že o tom ani jeho maminka neví. Když dokázal falešnou závěť. A to ke komu žádá mu bohužel dává jistou šanci.

Myslím si, že mnohem důležitější, aby děti hodnocení rozuměly. Takže když budu prvňáčkovi psát - moc jsi tlačil, musíš více uvolnit ruku .... tak tomu bude rozumět? Známka dává přeci jasnou vazbu, chyby jsou opraveny a když mají rodiče zájem, vidí, kde je třeba přidat. (nebo se mohou zeptat a poradit). Nečekejme od formativního hodnocení zázraky. Spíše je jádro problému úplně někde jinde. Proč řada dětí nemá ráda školu? Ve škole se mají podrobit řádu a přijmout povinnosti. Což některé z domova neznají. Ano můžeme kolem dětí našlapovat po špičkách, snažit se dělat výuku zábavnou a kdoví co ještě, ale prospěje to jejich budoucnosti? Řada mladých lidí po nástupu do zaměstnání se cítí nedoceněná, má problémy se zvládáním povinností, trpí úzkostmi. Není to třeba tím, že měli na základě svých zkušeností nereálná očekávání? Škola není jen o tom, co děti prožívají v daném čase, ale především o jejich budoucnosti. Každý z nás roste překonáváním překážek, takže bychom si neměli stěžovat, že jsme vždy nekráčeli po širokých a rovných cestách.

Moje děti již za dob studií středních škol chodily na brigády a z výdělku si nakupovaly například oblečení, elektroniku. Synové museli opakovat ročník na VŠ a přišli tedy o významnou podporu od nás a většinu životních nákladů si museli hradit sami. Myslím, že je nejvíce odradilo si neustále říkat o peníze a zdůvodňovat na co je potřebují. Takže se osamostatnili plynule a samozřejmě. Znát hodnotu peněz a naučit děti hospodařit je pro děti nejdůležitější věc pro život, kterou je můžeme naučit. Samozřejmě i s předanými morálními hodnotami. A k tomu patří přiměřeně se podílet na výdajích rodiny jestliže již vydělávám. A jestli rodiče dané peníze dítěti spoří a dají dítěti později jako dar je jedno z možných řešení.

Loni jsme byla na výstavě pana Šalamouna, jeho dílo nebyl jen Maxipes Fík. Výstava byla moc povedená. Čest jeho památce.