Podle čínské medicíny má být snídaně teplá. Takže první den ovesná kaše se semínky a kokosovým mlékem zalitá teplým čajem a druhý den pohanková kaše s trochou medu a také sušeným kokosovým mlékem a skořicí. To vejce bych si nechala až na odpoledne. Ráno rozhodně žádný studený jogurt ani ovoce. Kdo chce, může snídat polévku, ale ne instantní.

Mnozí mi to tady nebudou věřit, ale v roce 2007 se mi zdál sen. Vyhýbala jsem se bombám, které na nás pustil Putin. Pak jsem se podívala na setmělou oblohu a viděla jsem velké jiskření. Bylo mi sděleno, že v dáli probíhá válka USA s Čínou. Doma všichni kroutili hlavami, co se mi to zdá za blbosti. Ještě bych chtěla připomenout, že bych si strašně přála, aby to opravdu byl jen špatný sen.

Foto č.21- To je lásky - vypovídá hodně o jejich vztahu. On ruku v kapse, Agáta se může přetrhnout. Šance na dlouhodobý vztah je téměř nulová.

Agáto, neměla jsi ho uhánět kvůli penězům. Teď si nestěžuj. Nic není zadarmo. Život není jen zábava, ale také nesení kříže, což se mnohým moc nezamlouvá.

Mezi Sadovou a Hradcem už nejezdíme. Silnice vede po hromadných hrobech z bitvy roku 1866 z pruské války. Duše zemřelých vojáků tam ještě jsou. Lidé tam zřejmě usínají za volantem. Vždycky poté, co jsem silnicí projela jako spolujezdec, se mi zhoršil zdravotní stav a následně jsem měla i velké bolesti, které přetrvávaly i 2 měsíce potom. To je má zkušenost. Zapřísáhla jsem se, že tato silnice už mě neuvidí.

Nic netrvá věčně. Ani láska k jedné slečně.

Dělám je trochu jinak. Strouhám cuketu na hrubo, přidám česnek, sůl, olej, nastrouhaný čedar, natˇový celer, libeček, kurkumu, galgán, muškátový oříšek (čerstvý nastrouhám), vejce, zahustím strouhánkou, ne moukou. Peču v troubě na pečícím papíře. Jsou výborné.

Imunoložka Zuzana Krátká pro Týdeník Echo k tématu protilátek řekla: „Páni kolegové nám i sobě trochu zavařili, když si stanovili termín protektivita protilátek. U žádného jiného onemocnění jsme nikdy neříkali, kdy protilátky protektivní nejsou a od jaké hodnoty už jsou. Protilátky jsou "marker", že se v těle něco stalo. Když jste prodělal infekci, vytvořili se vám protilátky. A je vám úplně jedno, jestli jste ji prodělal před týdnem, před měsícem, nebo před rokem. Je vám taky jedno, jestli jste ji prodělal se symptomy nebo ne. Prostě vaše imunita už ví. Máte řidičák na koronavirus. A když se s virem setkáte znovu, vlastně už jen děláte rekondiční jízdu. Znovu nastartujete imunitní systém, on se podívá, jestli je to ten samý virus, když ne, vytvoří si vaše buňky trošku jinou protilátku. Ale nejedete od nuly. Už víte, jak řídit. U očkovaných je princip stejný, oni si také pořídili řidičák, ale mají jen jeden typ protilátky. Lidé po infekci mají protilátek víc druhů. A když se očkovaný člověk konečně setká s infekcí, dotvoří si i on ty ostatní protilátky. S termínem protektivita protilátek je to jen taková krásná past, do které nás chtějí vlákat.“

„S časem většinou hladina protilátek mírně klesá. Ovšem když se s virem setkáte opakovaně, tak zas hladina vyskočí nahoru. Proto stanovovat nějakou hranici je nelogické. My, kdo máme různě publikovaná data z vyšetření s kvalitními soupravami, víme, že pozitivní člověk je chráněný. Ani v mezinárodních publikacích nikdo neřeší hladinu, konkrétní číslo, jestli se naměřilo 100 nebo 5000 jednotek.