Nejvíce vtipný je pro mě fakt, že se tu všichni brání, že smažák rozhodně není národní jídlo - inu, možná není, ale většina turistů když přijede do ČR, tak chce ochutat právě náš český smažák, protože je to pro ně něco neobvyklého a v zahraničí je smažené jídlo velice oblíbené jako ostatně i u nás. Na internetu jsou o tom desítky a desítky videí - akorát ho nezapíjí kolou ale tím naším starým českým pivem 😄 Takže si můžeme říkat co chceme - myslím si že každá strana má pravdu, přeci jen je sakra rozdíl mezi polotovarovým smažákem, domácím smažákem a třeba několikahodinovou svíčkovou - ale jídlo, kterým jsme prosnuli... Je smažák. Takže i když pro nás to národní jídlo není, pro svět to naše národní jídlo je 😄

Myslím si že jsou rozhodně práce, kde je mateřská dovolená relevantní zkušenost. Pokud se například hlásíte na pozici chůvy či učitelky v mateřince, zkušenost s vlastními dětmi mnohdy opravdu dělá rozdíl tisíc a jedna.

Z druhé strany rozumím, že to samé se dá hůře říct o vrcholové manažerce či právníkovi.

... Což bych řekla za normálních okolností. Mnohem horší mi přijde tón, kterým se autor/ka článku vyjadřuje. Zní mi to spíše jako zahořklá zpověď než něco, kde je čekaná odezva či dokonce přínosná hodnota.

Sama děti nemám ale upřímně jsem překvapená tím, kolik nenávisti tady vidím. A nejvíc mě pobavilo autorovo vyjádření : "Nejvíce nevychovaných dětí vidím s matkami, s otci to tak časté není."

Jen aby jsme si to dali hezky na rovinu. Dost možná to bude tím, že většina otců dnešní doby v první řadě s dětmi není.

Většina matek co znám byla na rodičáku rok, protože by jinak při dnešních cenách nevyžili, pokud mají ještě nějaké půjčky popřípadě hypotéku, aby vůbec měli kde žít, protože byty nejsou dostupné. Pak museli dítě od necelého roku nechávat osm hodin denně v jeslích, zatímco samy naplno pracují. Pak dojdou domů a musí se o dítě starat dalších deset až dvanáct hodin, protože mají doma "živitele rodiny" který nemá povinnost pomáhat s domácností nebo vychovávat, jak jsem se tady v komentářích dozvěděla🙂

Nedivím se potom, že jsou matky vyhořelé a neřeší to, jestli se dítě v obchodě opře o vitrínu. Z druhé strany, zopakuji - jsem venku často a s chováním, které autor popisuje, jsem se moc nesetkala. Ano, občas člověk narazí na vřeštící dítě - ale děti plakaly před sedmdesáti lety stejně jako dnes, akorát kvůli tomu nikdo nepsal články na internet.

Být vámi, na okamžik se přestanu zaměřovat na výchovu a zaměřím se na to, co je za ní - vyčerpaná matka, která se cítí jako samoživitelka, protože minulá generace vychovala muže, kteří by uspěli před šedesáti lety - "živitele rodiny" v době, kdy musí být živiteli, pečovateli o domácnost i rodiči oba, jinak to prostě v dnešní době nejde. A systém, který k tomu vede - že bez dvou průměrných platů se obejít nedá a na děti pak není čas

Myslím si, že nejde všechny svatby hodit do nějakého trendu. Není to totiž o svatbě jako takové ale o lidech - úplně stejně vyhrotit se dá narozeninová oslava nebo obyčejná "párty".

Máme svatbu v srpnu. Bude se konat ve stodole u rodičů, jídlo si děláme sami, budeme mít fotografku (protoze přestože soc.sítě téměř nepoužívám, sama pro sebe chci hezké album fotek, až si za pár let budu chtít připomenout náš svatební den nebo ho ukázat našim dětem) a na všem jsme šetřili, jelikož jsme čerstvě po škole. Přesto nás svatba vyjde na nehorázné peníze - není při dnešní inflaci možné srovnat náklady na svatbu nyní a před dvaceti lety, kdy opravdu platilo 1000 na člověka. Když to vezmeme s inflací, je to jako říct, že je třeba 2000 na člověka, což by klidně sedět mohlo, když se člověk uskromní.

Myslím si, že tenhle článek hodně především vypovídá o tom, jaké lidi si autor udržuje ve svém okolí a koho nazývá svými přáteli - a možná je to sonda zajímavější než na dnešní svatby. Pokud by mě nějaký kamarád nechal třikrát opakovat a účastnit se hodu kytkou kvůli jedné fotce, rozhodně bych mu po tom dni už kamarád neřekla, protože bych to viděla jako arogantní a sebestředné gesto a s takovými lidmi se setkávat nechci. Stejně tak si neumím představit že se snažím ohromit všechny jen proto, že Franta měl minulý rok svatbu na zámku a dva roky zpátky měla Božena svatbu u moře, bez ohledu na to že oba budou na mojí svatbě. Každý má jiné sny a představy, každý má jiný rozpočet a tak se to musí brát. Pokud se snaží jeden druhého "trumfnout", je v tom přátelství něco fundamentálně špatně.

Nejsem zastánce ani jedné strany. Z historického hlediska je bezesporu chyba na straně Izraele, z hlediska lidského na straně Palestiny, z hlediska politického tam, kde se zrovna platí méně. Přesto, myslím si, že českým občanům by jednou za čas neuškodilo zabrouzdat na zahraniční zprávy. V Česku jsme pevně na straně Izraele ale pravda je taková, že i když s vraždami začala Palestina, nyní je to jako srovnávat zabití v nedbalosti a genocidu, které se bezesporu z názoru odborníků Izrael dopouští. Situace je špatná a pokud někdo stále věří, že to, co Izrael dělá, je oprávněné, měl by si koupit jízdenku do Gazy a užít si svoji dovolenou. Tohle už není o názorech nebo politice, je to o vytrácení se základní lidské empatie, ztrátě úcty k životům lidí stejných jako my - a to je z mé strany neodpustitelné.

Nemyslím si, že je v tom Palestina nevinně, životy Izraelců jsou pro mě stejně důležité jako ty Palestinců. Ale statistika mluví jasně - na jednoho mrtvého Izraelce spadá 29 mrtvých Palestinců. Tohle už není konflikt, ale genocida. Nevěřím v cíle Palestiny a nevěřím v cíle Izraele. Obě kultury jsou mi vzdálené a obě nenávidím bez rozdílu naprosto stejně.

Přesto jsme se dostali do fáze, kde I já musím říct #FreePalestine. Protože tohle už není o tom, kdo to začal - ale o tom, kdo to odmítl skončit.