Jsem "stará struktura" (je mi 60), ale článek se mi moc líbí... Vlastně, bez něho by mne asi nenapadlo podívat se na situaci i z této, v podstatě druhé strany... A svým způsobem je to dnes, v době zcela běžně fungující on-line výuky, hodně aktuální téma. Za mne jako učitele? Nahrávání by mi nevadilo.

Já zažila nedávno podobnou situaci. Ale vlastně úplně jinak... V Albertu ve Vy. U pokladny byla přede mnou stařičká paní. "Zdržovala." Zdržovala prostě proto, že už byla stará a pomalá. Ale prodavačka na ni byla opravdu milá, víc než jen profesionální. Já jsem paní pomohla uložit nákup do tašky, spolu jsme poděkovaly milé prodavačce... Paní jsem vzala těžkou tašku a nabídla jí, že ji odvezu s nákupem domů. Bydlela ve vesnici vzdálené pár kilometrů. Moc pěkně jsme si po cestě popovídaly... Vyprávěla mi o svém životě, o tom, jak se dostala k nám na Moravu.

Paní byla opravdu moc milá. Pozvala mne na kávu, já však, bohužel, neměla víc času. Ale slíbila jsem, že až někdy pojedu kolem, že se zastavím, aby jsme si dopovídaly.

Pro většinu asi obyčejná, v podstatě banální historka... Ale nás obě opravdu potěšila.

Tak tohle je už na mne je fakt moc! Poměrně málo kdy kritizuji obsah článků. Každý má právo na názor... Ale tento článek je plný nesmyslů. Nedostatek kaprů? Kdy a kde? Naprostá hloupost. Sněhurka místo anděla? Borovice se třemi větvemi? Atd. atd. Tady se snad někdo úplně zbláznil! Jasně, nebyla to doba ideální (ostatně která je?, každá má své problémy). Ale možná o to víc měli k sobě lidi blíž... Jo, neměli jsme na stole každý rok třeba mandarinky, jasně. Ale, že by nebylo z čeho péct cukroví? Opět holý nesmysl. Opravdu moc nechápu cíl těchto "článků" plných lží a polopravd. Máme si jako uvědomit jak dobře se máme teď? Ano, máme (materiálně určitě). Ale Vánoce přece nejsou o mandarinkách, ale o lásce mezi bližními, porozumění... Ale nám se právě tyto hodnoty z toho všeho postupně nějak vytrácí...

Opravdu se tady tolik lidí zabývá takovou "blbinou"? Pokud je toto největší slabinou pana ministra, tak gratuluji!

V naší rodině tituly v běžném životě také nepoužíváme. A manžel (prof.) pouze v akademickém prostředí. Moje dcera, mladá generace, titul nepoužívá už v podstatě vůbec... Ale jednou se díky svému titulu i upřímně pobavila. Telefonicky se dohadovala s jednou naší příbuznou a dovolila si jí odporovat. Ta na ni "vystartovala" slovy: "Víš s kým mluvíš? Já jsem inženýrka"! Nějak si v tu chvíli neuvědomovala, že moje dcera má VŠ také... A tak jí Jana jen pobaveně řekla, že ona je inženýrka taky a že si teda od teď můžou klidně vykat a oslovovat se "paní inženýrko"... Moc jsme se tomu pak spolu nasmály a dcera říkala, že už za tuhle "scénu" jí ta VŠ určitě stála...

No, nevím... Klidně přece radit mohou a vlastně by i měli. Jde nám přece všem o to, aby se už nikdy nic takového neopakovalo. Je to určitě poučením.

Opravdu všechno ostatní mají? Skutečně jim nic jiného než moc nechybí? Jsou přece věci, které se koupit nedají...

Poučný článek... Já zatím občas rozmazluji "jen" synovu staordici Kassiopeiu. A pravda je, že syn po jejím návratu domů říká, že u mne vždycky "zvlčí"...

Necítím se kompetentní posuzovat jaká je paní Lucie zpěvačka. Mohu tedy jen konstatovat, že se mi její hlas i písničky líbí. Nicméně, je skvělá herečka, velmi krásná a cílevědomá žena. Má můj velký obdiv.

Je to skvělá herečka a má mít pozitivní roli. Takže, určitě ano, těšíme!

Jsem stará, žena, a přeji si vítězství Ukrajiny!!!

Nepřekvapili!

To už není jen na psychiatra, ale na uzavřené oddělení....

Takové děvčátko... Brání svoji zemi, klaním se! A hodně štěstí Tobě i Tvé zemi!

Mimo jiné... Inventarizace majetku po roce a půl???! Jak po roce a půl? Inventarizace dle zákona musí! proběhnout každý rok!

A policie to uzavřela jako, že vše je v pořádku? Vždyť stačilo po tornádu vyčlenit jednoho! člověka, aby likvidované věci zapsal a vyfotil... Je to jednoznačné porušení zákona!

Ano, brečím, přiznám to... Je mi Ukrajiny nesmírně líto. O to víc, že tam mám "svoji" novou rodinu. Rodinu o kterou jsem se tady v roce 2022 starala. Babičku, maminku a dvě malé děti Sofii a Stefančika. Bojím se o ně každou noc. Bydlí nedaleko Kyjeva, ve městě Bojarka. Je vzdálené od Kyjeva cca stejně jako Buča..., jen trošku jiným směrem. Nedokážeme si, bohužel dost dobře představit (nebo možná si spíš nechceme uvědomit?) jak tam žijí. Před chvílí jsem se konečně dovolala (od toho posledního šíleného útoku)... Bylo to opět strašné. Už si ani nevzpomínají, že by některou noc celou spali. Děti už radši usínají denně ve sklepě, aby je nemuseli pořád přenášet. Jejich tatínek Žeňa je na frontě...

Tak to mu teda "fakt blahopřeju"! Řád cti od někoho, kdo sám žádnou nemá...

To je skutečně děsivé!!!

Potěšilo! Jsme na tom podobně!

Manželovi se kdysi stalo, že po koupání si jen v županu chtěl skočit do schránky pro noviny... A dveře se zabouchly. Venku sníh a mráz. Před domem naštěstí tehdy bývala telefonní budka, ještě klasická, ne na karty jako později, ale na mince. Překvapil mne telefonátem do práce. Okamžitě jsem se vracela domů a celu cestu přemýšlela kde vzal peníze na telefon. Řekl mi, že si půjčil od "nějaké" paní. Vůbec ji neznal... Dlouho jsem se mu smála, že si peníze vlastně nepůjčil, ale vyžebral, když nevěděl komu je vrátit...