A proč? Tohle je dlouho známá věc, ale bohužel jsou zavrženy kvůli zneužití. Stačí si něco přečíst a nebo stačí poslech dost zajímavých podcastů.
Milá paní!
Mně zemřel před rokem a půl na demenci manžel, vysokoškolský profesor s pěti tituly, bývalý rektor VŠ. Starala jsem se o něho 12 let a to až do konce! Věřte, že mám o demencích nastudovány veškeré dostupné údaje, včetně těch zahraničních. A manžel byl zařazen i do výzkumné studie nového léku na Alzhaimera, kterou řeší společně s Američany MUDr. Scheardová. Nepřeji Vám, aby jste něco takového zažil!
Alzheimer , tedy ztráta schopnosti vnímat sama sebe a své místo ve společnosti , v rodině, má souvislost se ztrátou paměti. Japonský preparát představený jako lék, který nic neléčí, je stejně neužitečný jako léky na bolest.
Vjem bolesti je upozorněním, že je někde něco špatně.
Příklad: tříska v prstu bolest vyvolá. Odstraněním třísky bolest zmizí.
Nicméně, lék na Alzheimera v Japonsku vyvinuli již dávno.
V USA je dostupný na předpis pro léčbu ADHD, které je možno vnímat jako lehkou formu Alzheimera, pod názvem Desoxyn, u nás je znám pod názvem hydrochlorid metamfetaminu a policie si z něj udělala "perníkovou trafiku".a nástroj pro křivé obviňování nepohodlných osob.
Desoxyn byl registrován i u nás jako léčivo. viz odkaz.
Vy jste teda "odborník"!
To je to co zde ti ubožáci nikdy nepochopí, umí jen štvát a kňučet, že něco nemají, ale při prvním výbuchu tady by se podělali. Teď se jich to přece netýká, tak je jim to jedno a ještě si dovolují někoho kritizovat .... ubožáci !!!
Ale nakonec se tady pár slušných a soucitných lidí přeci jen sešlo. Děkuji!
Fakt už ty kecy se nedají vydržet!Dnes jsem mluvila UA zubařkou , která je zde 30 let a doslova řekla," prosím vás ja mám rodiče na Ukrajině a ani nevědí pořádně o válce"!Ukrajina je 9x větší , boje jsou na kousku území.
To snad ani nemůžete myslet vážně! Zkuste se podívat kde všude je Ukrajina, v podstatě denně, ostřelována. Teď jsem mluvila s babičku se "své" rodiny. V roce 2022 jsem se o ni tady starala. Už si nepamatují noc kterou by mohli celou spát. Děti denně usínají ve sklepě, aby je pořád nemuseli přenášet... Bydlí u Kyjeva. Ne, tam "není" válka, tam se "nebojuje". Jen tam denně umírají civilisté, denně tam (a na většinu území) dopadají rakety a drony...
1
Sledujících
0
Sleduje
1
Sledujících
0
Sleduje
Ověřený uživatel
Tento účet je ověřený Seznamem a představuje skutečnou osobu, registrovanou firmu nebo subjekt.
No vidíte, já se starám o tatínka už skoro 6let. Od prvních útěků z domu a hledání po okolí domu. Bydlíme na samotě, nevíte jakým směrem běžet. Jednou jsem dala 10km👍. Potom epilepsie záchvat i dvakrát za měsíc. Nikdy jsem záchvat neviděla, byla to pro mě novinka. Potom přišel kovidu. Do nemocnice mě ho nevzali, jenom na dvě hodinky zjistit co mu je. Zápal plic crp 300. Jediná pomoc byli úžasné sestry z diakonie a kapačky fízáku. Dostal se z toho nejhoršího po dvou týdnech. Neuměl ani otevřít pusu na jídlo, ale všechno jsme se znova naučili. Půl roku to šlo a přišel další těžký epi.záchvat. Od té doby, už to jsou tři roky, mám taťku ležícího a krmím z lahvičky. Je mi 44 rozpadlo se mi manželství, syn měl záchyt cukrovky v 15 letech a s pravidlem neodjíždím na více než 4hodiny z domu. Život na prd, ale jsem tu pro něho a mamku (částečně ochrnutá po mrtvici) a samozřejmě pro moje tři děti. Kdo nezažil neuvěří, ale pořád si najdu čas na smích, to jo😊
Mrzí mě vaše ztráta, já se toho tak moc bojím, ale snažím se na to připravit
1 odpověď
3
Sledujících
3
Sleduje
3
Sledujících
3
Sleduje
Nepřipravíte..., to se bohužel, nedá. Mně během tří let odešli tři moji blízcí. Maminka, manžel a na začátku roku devadesátiletý tatínek... Strašně moc mi všichni chybí. Manželovi jsem už smrt přála, bylo to pro něho vysvobození. Byl v posledním stádiu demence a dostal zápal plic. Denně do něho rvali kvanta antibiotik, dávali mu transfuze... "Zachránili ho"! Ještě měsíc jen ležel, neuvědomoval si kdo je, kdo jsem já... neuvědomoval si že žije... Bylo to strašlivé, šílené, nevím jak to nazvat... Ale, když se nad tím vším zamyslím, jeho nemoc mi vlastně víc dala než vzala. Můžu se podívat v zrcadle sama sobě do očí...
Nesmírně si vážím lidí, kteří se dokáží postarat o své blízké. Byť neodsuzuji ty, kteří to nezvládnou. Prožila jsem se svými nejbližšími spoustu krásných věcí, hodně lásky a jsem moc vděčná za každou šťastnou chvíli s nimi...
Přeji Vám hodně sil!!!
1 odpověď