ÁÁÁááá, nový rok a hned začneme s nadávkami na Chorvatsko, jako loni, nebyl týden, aby nebyl článek hanící tuto zem, všude mají nějaké ceny, my jezdíme každý rok a líbí se nám tam. Stačí vědět kam jet, s kým jet a kde nakupovat. Do restaurací nechodíme, to už by byla dovolená za jinou částku za 5 člennou rodinu, vaříme si sami.
Ve Splitu jsme byli na pláži Bačvice před dvěma lety, jediná písečná široko daleko, na jeden den, a natřískáno k prasknutí, parkovat nebylo kde, okolní ulice plné aut, našli jsme jedno jediné placené místo. Jinak jsme byli ubytováni v Kaštel Štafilič. Makarská (a ještě kousek pod ní) je lepší, hezčí moře a větší klid.
Potvrzuji, v neděli jsme se vrátili ze Sedmihorek a všude samá vosa. Od rána kdy si sednete ke snídani až do setmění, lítaj všude, sednou si na vás a i přes mikinu či tepláky se vás snaží bodnout (viděno na vlastní oči, kdy se snažila moji sestru bodnout). Jsou agresivní a neobytné, takže plácačka s náma chodila i k vodě. Holčičku bodla u vody pod oko, jedna ze sester to schytala do stehna, druhá do břicha, další skoro do podpaží....... každý den několik popíchaných. Každý rok něco, jedenou to je samý komár a ani jedna vosa, pak je to samá vosa a žádný komár a pořád dokola....
Stejně jako u nás v německé firmě, jmenovat nebudu. Pracuju ve výrobě, kde operátoři nemají určitý oděv nařízen, ale seřizovači ano, dostávají trika, zelené monterky a boty. Jeden seřízek si zkusil jednou oblíknout své černé a hned na to reagoval ředitel, došel za vedoucím aby ho okamžitě propustili, trochu jsme nechápali. Nakonec teda nasadil zpet zelené a je tu stále s náma. Místo toho aby zařizovali práci, když jsou lidi neustále na odstávkách, chodí vadný material, to, ale řešit kalhoty, to jo.
Říkala jsem si před měsícem, syn najednou z ničeho nic tváře rudé jak spálené od sluníčka, a kropenaté hřbety rukou, bez teploty, alergie? foto jsem poslala doktorce a ta hned že je to jasná šestá nemoc, dobrý no, za 3 dny to bylo pryč. Týden na to dcera, uplně stejné příznaky, dobrý, no a za další týden já, mě se vyhnuly červené tváře, ale 3 dny teplota přes 38 a kropenaté ruce až k loktům. No myslela jsem že je to nemoc dětí..
Nina je spolužačka mého syna. V květnu spolu byli ještě na škole v přírodě a v září přišla do školy jen na chvilku, později jsme se dozvěděli co ji postihlo, nechápala jsem, rvalo mi to srdce, když jsem koukla na tu krásnou holčinu na fotkách ze školy v přírodě, naprosto zdravou a pak tahle rána. Spousta lidí tu píše že je to věkově omezeno, tak na co čekáte, šup do registru, zapsat se můžete do 40let věku, ale pomoct ostatním můžete i o mnoho let později. Já jsem v registru od doby co jsem začala darovat krev a to už bude dobrých 17let.
U nas v HK teda jejich kontejnery na oblečení přetékají, kousek od nás jeden je a věci leží vedle konťase na zemi, protože se tam už nic nevejde, tak ať neříkají že je textilu málo. Sama jsem tam po 3 dětech, sobě i po chlapovi nosila, spíš vozila balíky autem dost často, ale když se k tomu chovají jak se chovají, už jim tam nedám nic. Máme tu nově další konťas od Klokánku - Kloktex, kam doufám vím, že oblečení půjde opravdu tam a ne jinam. Takže my jedem uz jen Kloktex. Máme ve městě i sociální šatník, opravdu pro bezdomovce a podobné. Ani tam už nemají kapacity na další oblečení, tak ať mi neříkají že je textilu málo.
My jeli dnes v neděli od Prahy na HK po starý silnici. A i nás zastihla mlha a vůbec se mi nejelo dobře, zapnutý mlhovky vpředu i vzadu, ale i tak člověk vidí jen kousek před auto, dálkový světla svítí do mlhy a stejně není skoro vidět na cestu, jela jsem jak srab 56km/h mimo obec, ale radši dojedu domu zdravá o pár minut později, než nedojet třeba vůbec.
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
Asi se špatně držela když zrovna zatáčeli. To jako nechceš, musel to být šok. Jo, a čau Kamile 😘