To by mě zajímalo, kdo přišel na to, že prarodiče děti rozmazlují. To přece záleží na jejich osobnosti. Naše babička byla velmi přísná, a to na každého, především na sebe. V práci se dostála na vedoucí pozici jako úřednice na ministerstvu, v době, kdy byla většina žen v domácnosti. I když to někdy bylo náročné, babička, když se na nás naštvala, tak s námi taky dva dny nemluvila, tak pro mě byla vzor a velká autorita. Pokud jde o bonbony, ty jsem v dětství prakticky neznala. Doma je nikdo nejedl, občas jsem nějaký měla od dětí ve škole. Pak jsem je nejedla dalších 40 let, až teď v seniorském věku si je kupuju, hlavně kvůli různým bylinným výtažkům, jako doplněk stravy. Babička, která děti učí disciplině je určitě větší přínos pro jejich budoucnost, než ten, kdo je rozmazluje a učí, že múzou mít jakoukoli zbytečnost, na kterou ukážou.

Nemáte pravdu. Kdo pracuje s lidmi nebo veřejně vystupuje, tak k jeho práci patří dobře vypadat. Jistě se dá ušetřit dost peněz, ale zase musíte věnovat čas a pokud nejste profesionálka, tak je to hodně času. A čas jsou zase peníze.

Nemyslí si Praha, že je výkladní skříň Evropy? Tak za Karla IV.

Hlavně je nesmysl, aby měl člověk aikaci do každého obchodu. To se nedá nacpat do telefonu. Mám jen ty nejdůležitější, jako jsou banky, mapy, messenger, počasí. V obchodech, kam chodím dlouho, mám karty, které stále fungují. Popsaná situace je trapná chyba marketingu obchodu.