Vracela jsem se do práce na poloviční úvazek, když byl dceři rok, dva až tři dny v týdnu jí hlídal její dědeček. Ráda na to období vzpomínám, měla jsem většinu týdne čas na ní a společné aktivity (na které jsem díky práci měla i více peněz), zároveň jsem byla i v jiném než "mateřském" prostředí, takže to vyhovovalo mému duševnímu rozpoložení, zároveň jsem neztratila krok s dobou a pracovním trhem. Ve dvou letech nastoupila do jeslí a já na plný úvazek. Ve třech přešla do školky. Teď je jí téměř 12, máme (zatím) krásný láskyplný vztah, umíme si krásně užít čas spolu i bez sebe. Žádné negativní vlivy mého (pro celé okolí brzkého návratu do práce) na ní nepozoruji ani já ani moji nejbližší.

Pristehovala jsem se ani ne pred rokem z Havirova. Proc? Je to jednoduche. Cena nemovitosti 1km od Hav je nesrovnatelne nizsi, ale pri zachovani veskere obcanske vybavenosti dostupne autem. Navic v Hav je tezke temer kdekoliv zaparkovat, tady mam parkovani ve dvore, bydlim ted skoro v lese, coz mi vyhovuje. Stejne jezdim do Ovy za praci, takze i tak jsem jezdila porad autem (do obchodu, na bazen, za kulturou, k lekari), takze v tomto ohledu zadna zmena. Pri prepisu trvale adresy se me urednice ptaly proboha proc do Orlove a jeste z Havirova-Podlesi. Z teto otazky vyplyva, ze ani mistni obyvatele nejsou hrdi na to, kde ziji. Dokud se nezmeni tohle mysleni, tak se mesto podle me bude umistovat porad na konci zebricku... Kdyz jedu na stare orlovske namesti, tak je mi smutno z toho jak je to tam hezke, ale nic tam neni. Verim, ze casem diky ruznym dotacnim programum se situace ve meste i okoli zlepsi.