Dojemně napsaný článek, ze kterého člověka až mrazí. Ta bolest je cítit z autorčina slov tak silně.

Bohužel neznám rodinu, kterou by taková událost nezasáhla. U nás v rodině vím o 3 ženách. Jen jedna se dokázala ,,vyléčit´´. Nepije už 8 let a říká, že pořád nemá vyhráno. Ono dostat se ze dna je moc těžké a ženy všechno prožívají emočně, proto je vyléčení náročnější. Přeji těm co se rozhodnou něco změnit ve svém životě, hodně sil a pevnou vůli.

Brojlery chováme každý rok. Měli jsme i jednodenní kuřátka, se kterými je spousta práce, podsypávat hoblinami ráno a večer, svítít aby měly teplo, protože když prochladnou nemohou vstát na nohy a každý 3 den vyčistit celou podestýlku, aby nebyly v mokrém a neprochladly. Zároveň jsme je chovali skoro 3 měsíce, tzn. 90 dnů, kdy po 4 týdnech, když se přepeří , jdou do venkovního výběhu na trávu. Jejich maso, je opravdu maso a né bahno co nabízí obchody. Tu práci si s tím ráda dám, protože vím, že jím kvalitní jídlo. Je mi jasné, že né všichni mají tuto možnost a bohužel hodně lidí řeší i finanční stránku. Na druhou stranu jsou tyto kuřata krmena takovým způsobem, aby rychle rostla a neřeší se kvalita, ale kvantita.

Máte chybu v nadpisu, píšete o novoluní v Panně, ale je v Rybách. A v textu píšete v druhém odstavci o Rybách v novoluní.

No to je rada, jak ,,pojď na mne z boku´´. Takže budou čekat, až babička umře a pak se uvidí koho měla raději? Hnus. Já osobně bych od takové tchýně nic nechtěla ani po její smrti. Dívkám docela rozumím, že jsou smutné a trápí je to, ale jak poradit?

Moje děti mají zase problém s mojí matkou, u které si myslí, že upřednosťnuje děti mého bratra a mají bohužel pravdu. Je to moc těžké a citlivé téma a není to o penězích, ale lásce a hlavně zájmu babičky. Jenomže člověk si lásku nevyprosí ani nevyhrozí. Je to bohužel smutná skutečnost a člověk se nemá doprošovat o něčí zájem. Děti bych takové babičce na prázdniny dávala minimálně a návštěvy by byly jen v nutných případech, protože pokud dotyčná osoba nejeví zájem, nebudu se jí nějak vnucovat. Buď ji bude po dětech smutno anebo ji to bude jedno.

Protože obchodní řetězce jsou nenažrané. Nejvíc mě vytáčí ty jejich rádoby ,,akce´´ a spousta lidí se mohou přetrhnout, aby měli levnější potraviny. Je to pochopitelné, ale obchody na tom mají takové marže, že je to fialový hnus.

Zajímavý článek, myslím, že spousta lidí - mých vrstevníků takto přemýšlí. Hodně z nás má traumat z dětství, ale musím přiznat, že díky nim jsem se naučila nevzdávat se a bojovat. Je to moc těžký běh na dlouhou trať a i dnes si někdy říkám proč? Vzala jsem si z toho ponaučení co v životě chci a co ne pro sebe, svou rodinu. Všichni máme na výběr, jestli budu bojovat, nebo se nechám vcucnout životem, protože je to tak ,,normální´´. Záleží na člověku, zda vezme zodpovědnost za své chování a svůj život.

Moc krásně napsaný článek. Taky věřím, že naši umírající nejsou sami a že jim někdo příjde pomoc přejít na druhou stranu. Ale je to moc těžké pro živé smířit se se smrtí blízké osoby, uvědomění, že už je neuvidí a neuslyší jejich milý hlas. V dnešní moderní době je smrt pomíjená, ale jednou umřeme všichni. Je dobře, že jsou mezi námi lidé, kteří o tom dokážou mluvit a podělí se o své poznatky.

Miluji kočky a černé obzvlášť-mám ji doma. Naše kočka je milá , chytrá a přítulná, má krásné smaragdové oči. Když je mi někdy moc smutno a nemám náladu, vždy příjde a přitulíse, mazlí se. Co se týče pověr, tak černá kočka chrání domov před temnými silami a podle novějších studií kočká umí na sebe natáhnout negativní energii člověka a umí ji svým vrněním rozvolnit. Prostě úžasné bytosti.

Paní Tereza Kostková, zdědila krásu a šarm po svých rodičích. Myslím, že nikdo jiný by se k Markovi Ebenovi ani nehodil.

Bohužel je hodně takových ,,rádoby chytrých babiček´´, které ví všechno nejlépe a vůbec neberou ohledy na psychické rozpoložení rodiček. Pokud je babička empatická a snaží se pomoci vyžádanou radou - je to dar, za který je člověk i vděčný. Mě naštěstí potkala druhá varianta a je mi líto maminek, které takové věci musí zažít.

Podle komentářů v článku, je vidět, že každá žena je jiná a jinak prožíváme příchod dítěte. Když jsem porodila první dítě - svou dceru , byla to láska na první pohled, i když mi ji přinesli po těžkém porodu až druhý den. Nemohla jsem se jí nabažit a skoro do 1 roku jsem ji nikomu nedala na hlídání. Byly jsme na sebe tak napojené.

A u syna to bylo zase jiné, měla jsem poporodní úzkosti, i když vztah s mužem byl skvělý a hodně mi pomáhal. Se synem máme hodně společného, je vlastně moje malá kopie, tak díky němu si léčím své dítě v sobě. Možná to bylo i věkem, děti jsou od sebe 11 let. Jako mladá matka jsem spoustu věcí neřešila a byla šťastná, že všechno dobře dopadlo, ale později, kdy mi bylo přes 30 let , bylo mateřství jiné.

To co ženy cítí, není třeba odsuzovat, je lepší, když tyto své pocity pustí ven ze sebe a snad se i zbaví pocitu viny, jelikož z pocitu viny může vzniknout i nemoc. Přeji všem maminká hodně síly a lásky k sobě i k dítěti.

To je zase jeden inteligentní článek. Syna mám v pubertě a od mala mu vštěpuji, že použité prádlo patří do koše a že prach se utírá každý týden. Máme nastavené pravidla už od dítěte, že mu do jeho věcí nechodím a nehrabu se v nich. Spíš mě zaráží, že někteří dospívající mají v pokoji čurbes a smrad a sedí u počítače a hrají hry na netu. V tomto případě bych vypla wifi, dokud si ,,sám´´ neuklidí. Jednou žije ve společné domácnosti a měl by mít i své povinnosti a jednou z nich je i úklid pokoje.

Na to , že jí je 33 let, vypadá jak stařena. To , že si žena nechá mírně upravit obličej , třeba spadlá víčka , to chápu. Ale proč mladá holka, bez vrásek ze sebe nechá udělat monstrum, to mi hlava nebere.

Nejhorší je, když člověk vyrůstá v narcistické rodině a vůbec mu nepříjde, že žije zase s narcistou,který na něm parazituje. A jak tady píší, pohádka s princem na bílém koni, který Vás zachráníl , se mění na noční můru s psychopatem, který Vás vysává a poukazuje jen na Vaše nedostatky. Po rozvodu jsem se dávala dohromady, naštěstí jen 2 roky a našla si hodného muže. Pak začla ta pravá pohádka. Přeji ostatním, ať najdou sílu se oprostit a najít si někoho , kdo je bude mít rád takové , jací jsou.

Názorná ukázka Narcise, všechno umí nejlépe. Chudáci děti.

Toto nařízení mí příjde krátkozraké, slepice tráví všechen čas doma na dvorku, ale holubi létají po celém kraji, kde se více setkají s divokými ptáky. Když slepice zavřu do kurníku, který mají slepice jen na přespání, tak je to technicky týrání zvířat. Rozumné je krmit a napájet drůbež uvnitř kurníku nebo pod přístřeškem, ale to ostatní je děs. Otázkou je, jak dlouho? Pár dní, týdnů nebo měsíce?

Každému se líbí něco jiného, nápad s uložnými prostory je super, ale celkově na mne dům působí chladně a neosobně. Můj názor.

Hlas má opravdu krásný, ale její soudnost je na bodě ,,0´´. Dnes se tomu říká ,, zdravé sebevědomí´´.

Jak bytost, která není spokojená sama se sebou chce mít dítě, co mu asi do života dá - peníze nejsou všechno. Kdyby tyto prostředky využila na užitečnější věcí a ne jenom na své sebeupozorňování. Myslím si, že to nemá v hlavě v pořádku a je mi jí/jeho docela líto.