Novinářům se občas vyčítá, že se nevracejí k tématům, o kterých se prve psalo. Tady máme jeden návrat: Před dvěma lety Srí Lanka zbankrotovala, kolegyně Daniela Kučerová tehdy z místa popisovala nekonečné mnohadenní fronty na pohonné hmoty, potraviny, léky atp. Teď se podívala na to, jak se na ostrově žije dnes. Doporučuji.

"Mně se ale ten příběh stal a dokážu se vžít do každé jeho minuty." Opravdu osobní vzpomínka Petra Fejka... člověku hned naskakují střípky vzpomínek, jak si tu dobu pamatuje sám. U mě slon Kádir, poslední fotografie...

„Prigožin zoufale toužil vstoupit do ruské politiky jako legitimní a rovnocenný hráč - a poté, co se mu to nepodařilo hlavním vchodem, se pokusil dostat se tam zadními dveřmi. Nechtěl převzít moc, ale ukázat své schopnosti. Zvolil si však špatnou cestu a přepočítal se.“ Fatální přepočítání se, tedy.

Opravdu by mě zajímalo, na čem se domluvili s Viktorem Orbánem, že maďarský premiér nakonec tohoto hlasitého zastánce Ukrajiny podpořil.

Opravdu smutné čtení. Komunistická strana Číny nepotřebovala k ovládnutí Hongkongu povolat tanky, stačilo přijmout zeširoka definované zákony o národní bezpečnosti. Trochu jako protiteroristické zákony v Rusku...

„Možná byli obojí. Nebezpeční rebelové i nespravedlivě souzení chudáci. Dějiny bývají takové. Že si nemůžeme být jistí, jaké vlastně jsou.“ Stojí za zamyšlení.

Tohle musí být hrozně těžké. Vědět, že návrat do vlasti je prakticky nemožný.

Ta tíže odpovědnosti, která na něm leží, musí být příšerná. Nedivím se následující charakteristice: „Je velmi cílevědomý, téměř posedlý, zatímco si za tímto cílem jde.“

Naprosto příšerné.

Naprosto fascinující příběh: „... Shannon běžel vedle saní; kdyby seděl, neměl by šanci přežít. Na první zastávku přesto dorazil silně podchlazený, obličej měl zčernalý od omrzlin. Tři psi ze spřežení zemřeli. Po tříhodinovém odpočinku pokračoval Shannon dál a v jedenáct dopoledne předal sérum Edgaru Kallandovi. Teplota mezitím klesla na -49 stupňů a musherovi přimrzly ruce k řídítkům saní. Musel vydržet do další zastávky, kde řídítka polili horkou vodou.“

V legendárním filmu Casablanca zní věta: „We will always have Paris.“ Jinými slovy - všichni v sobě navždy máme nějaké prožitky, emoce, hodnoty… We will always have Sarajevo... Tohle mě vzalo za srdce. Jak rychle se může ze „šťastného města“ stát bojiště.

Pokud pod stromeček zvažujete právě chytré hodinky, tohle je mimořádně užitečný a praktický průvodce, podle čeho se orientovat.

Tohle je mrazivé: „Podstatná otázka při přemýšlení o dějinách je, kdy končí ta ‚jiná doba‘? A kdy začíná ta ‚naše‘? Zong, masová vražda za účelem proplacení pojistky za černochy, to už je skoro 250 let. Ale zrušení otroctví v Británii – to už je jenom 190 let. Shodou okolností to bylo 100 let před nástupem Adolfa Hitlera k moci.Je možné, že pokud tu za sto let ještě budou nějaké příští generace, řeknou si, že holocaust byla prostě jen ‚jiná doba‘?“

Tohle je hodně provokativní otázka: Dokdy je - z našeho dnešního pohledu - člověk „mužem (ženou) své doby“? Neboli: Odkdy už nejsou povoleny masové vraždy, rasismus, sexismus, válečná agrese…?

Připravili jsme pro vás rozhovor o novém ukrajinském ministru obrany. Kdo je Rustem Umerov a proč by jeho jméno mohlo zásadně ovlivnit, jak se budou dále vyvíjet rusko-turecké vztahy?

Velmi užitečné nahlédnutí do zákulisí ukrajinské politiky.

Tohle je velmi cenný pohled, psaný z Moskvy. Střípek do mozaiky, jak se vede informační válka. A jak situaci vnímají skuteční Rusové.

Skvělý Oleksandr Kovalenko. Jistě, člověk musí počítat s tím, že vidí pohled jedné strany, ale je to pohled do hloubky a střízlivý, velmi doporučuji.

Tady je názorně vidět, co znamená ono "stoupání hladiny moří" v praxi.

Bohužel je to až takhle jednoduché. Cokoli v Rusku potřebují z položek sankčního seznamu, tak si to objednají takzvaným paralelním dovozem. Což, ruku na srdce, není nic jiného než vládou posvěcené pašování.