Mně se zase otevírá kudla v kapse, kdykoliv vidim styl výchovy, který tady velebíte. Ne, nebudu s dítětem mluvit jako se sobě rovným dospělým člověkem, protože si prostě rovni nejsme - já mám za své dítě zodpovědnost, ne dítě za mě. Tudíž bude dál poslouchat co smí a nesmí a je mi úplně jedno, co si o tom kdo myslí.
A upřímně, když jdu občas v nákupáku okolo dětského koutku, říkám si “Herodes, to byl král panečku”. I když samozřejmě vím, že ryba smrdí od hlavy a pár facek by si zasloužili především někteří rodiče.
“Možná tvůrci reality show ve skutečnosti nastavují systému zrcadlo a dávají nám možnost prohlédnout.”
Myslím, že tvůrce přeceňujete, takovou ambici tyto odpady určitě nemají. Dle mého názoru to má být jakysi sociální experiment, který sleduje soutěžící jako laboratorní myši, kdo z nich to odloučení od blízkých nezvládne a udělá cokoliv, co zvedne sledovanost. Podezírám je, že takový pokus o sebevraždu nebo vraždu v přímém přenosu by se televizím velmi hodil. Je to smutek.
Na rovinu, když byl syn drzý nebo se vztekal, dostal párkrát taky na zadek, takhle se chovat a vynucovat si věci prostě nebude a tečka. Když si mě pozvali do školy, že se porvali se spolužákem kvůli holce a vyvrátili u toho dveře od třídy tak, že je pan školník už nedokázal opravit a musely se koupit nové (samozřejmě s druhými rodiči napůl), dostal pár facek rovnou v ředitelně. Ani si nemyslím, že by to na něm zanechalo následky. Dnes je mu 22 let, vystudoval střední školu, našel si práci, žije se svou slečnou a máme spolu super vztah. Snažila jsem se vychovat slušného člověka a to se mi myslím povedlo, to je pro mě důležité, ne slinty nějakého ouřady.
Tak já nevím, ale rozvedla jsem se před šesti lety a už tehdy nikdo nepátral po příčině rozpadu manželství ani nezkoumal, jak dlouho spolu nežijeme. Jediná změna je tedy sloučení soudu o dítě s rozvodem, ale i soud o rozvod proběhl zcela bez problému - soudkyně přišla do síně a už držela v ruce rozsudek jménem republiky, my jsme oba pouze podepsali, že se vzdáváme práva na odvolání, a za pět minut jsme odešli již rozvedeni, tohle bylo to nejmenší.
To vám Gintere jako majitel autoškoly mohu hned vysvětlit - nejsou instruktoři. Autoškoly si je navzájem přetahují a přeplácejí, takže zatímco v Ostravě jsou ochotni jezdit za dvě stovky na hodinu, v Praze pod pět set nejdou. Tím pádem to zvyšuje cenu výcviku, celkem logicky. Spíš se zkuste zamyslet, proč to nikdo nechce dělat. Ano, kvůli tomu, jak se na silnicích většina lidi chová.
“…stát by se opravdu měl starat zejména o obranu, zahraniční politiku, vnitřní bezpečnost a justici.”
Ano? Já si zase myslím, že stát tu má být pro své občany, nikoliv občané pro stát. Stát jako takový nemá žádné příjmy, to, s čím hospodaří, jsou peníze nás všech a připadá mi docela logické, že pokud se někdo dostane do situace, se kterou si sám nedokáže poradit, obrací se na státní instituce, od toho je snad máme. Z toho, co jste jmenoval, souhlasím pouze s tou justicí. Dle mého názoru běžného občana víc zajímá úroveň zdravotnictví, školství a dalších věci, které se ho bezprostředně týkají, než nějaké zahraniční politikaření.
Že jsou záchranáři příjemní jak osiny v zadku jsem se přesvědčila loni, kdy jsem byla u svého přítele na návštěvě a jeho tatínkovi se udělalo zle (pán po mrtvici s dýchacími obtížemi). Hned mezi dveřmi dostali přítel i jeho matka vynadáno, že je nemají volat k banalitám. O pár dni později “tchán” v nemocnici zemřel. Skutečně ochota sama, díky.
Znám to, mám alergii na parabeny a je to peklo. Léky na to nejsou, takže jsem dostala od alergoložky jen vynikající radu “vyhýbejte se parabenům”. Jenže to se můžu rovnou vyhnout celému životu, jsou úplně ve všem. Vezmu v obchodě do ruky mléko, obsahuje parabeny. Sprchový gel nebo šampón, obsahuje parabeny. Takže na to kašlu a čekám, co se bude dít. A mimochodem, barvy na vlasy pro alergiky,, to je teprve pocuc 😕…
Také nemám srovnání, mám jednoho syna, narozeného rovněž císařem, nikoliv však plánovaným. Do nemocnice mě zavřeli měsíc před porodem, protože mi čtyřkilové dítě sedělo na močáku, čímž mi do krve prosakovala kyselina močová a měla jsem tlak jak papiňák. Za ten měsíc jsem absolvovala asi tisíc ultrazvuků a dalších vyšetření, nikdo mi však neřekl, že kluk má pupeční šňůru třikrát omotanou kolem krku a normální cestou to nepůjde. Do poslední chvíle jsem si tedy myslela, že to bude přirozený porod. Nechali mě na sále trápit 25 hodin, kdy doktor pokaždé, když šel okolo mého boxu, říkal už to bude, už vidím hlavičku. Jenže za 10 minut už jsem ho cítila někde u žaludku, jak se začal škrtit, zase se vrátil. Pak konečně lékař řekl spásnou větu tak to říznem. Probudila jsem se na JIP a zeptala se sestry, jestli mám holčičku nebo chlapečka. Nevěděla. Viděla jsem ho až o den později, kdy mě přeložili na normální oddělení a přinesli mi ho krmit. To je jediné, co mě mrzí - že jsem ho neviděla hned, jak se narodil. A ano, císař také není zrovna procházka růžovým sadem. Jinak si myslím, že je jedno jak se dítě narodilo, milujete ho úplně stejně 🙂.
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
Naposledy nám jihokorejská média tvrdila, že byl popraven celý severokorejský fotbalový klub za prohru na jakémsi mistrovství (fotbal jde zcela mimo mě, omlouvám se), hrozná ostuda, že vypadli hned v prvním kole. No a fotbalisté se vrátili domů, kde je vítala půlka národa, protože vláda namluvila lidem, že vyhráli. Takže ty lži a propaganda jsou z obou stran stejné a nevěřím ani jedněm, ani druhým.