Jsem od narození silně slabozraký, ale o tom, že je pro mne ČT nezbytná, aby mne informovala, se tady dovídám poprvé. Naopak jsem televizi před časem odhlásil, protože jsem zjistil, že ji (komerční nebo veřejnoprávní) jednoduše nepotřebuji. Aktuální informace si zjišťuji z internetu na počítači, jehož zobrazení si (narozdíl od televize) mohu patřičně zvětšit a kde mohu najít právě to, co opravdu potřebuji – tedy ne to, co si televizní dramaturgové myslí, že bych potřebovat měl.
Pardon, ale jestli jsem – právě jako handicapovaný člověk – na něco vyloženě alergický, pak je to "vodění za ručičku". Politické a mediální přesvědčování o tom, že potřebuji televizi, a tedy za ni musím platit, i když ji nepotřebuji, řadím mezi ně.
Tolik tedy pohled příslušníka jedné z těch menšin, o nichž tu jde řeč.
Jinak s autorem článku naprosto souhlasím. Kdo chce sledovat ČT, může si zaplatit přístup. Kdo nechce, ať nechá tak. V době mnohotvárné digitalizace mi vynucené přispívání na chod veřejnoprávní televizi připadá jako technický a politický dinosaurus.
A ještě něco. Zdá se mi, že se současná vláda stává svým setrvalým přístupem "my to víme nejlíp" přeborníkem ve střílení vlastních gólů. Nejde tu o "nějakých pár korun". Jde tu o princip. Ano, přesně o tenhle.
Jsem od narození těžce slabozraký. Místo natažené dlaně jsem se dal na nejistou dráhu OSVČ, kdy mi stát neodpustí ani pětník, ani jeden úřední úkon. Za opravdu smysluplnou charitu považují dárcovství krve. Je to tekutina, kterou nejde za největší peníze průmyslově vyrobit a kterou dostávají ti, kdo ji opravdu potřebují. K ostatním charitám, včetně těch nákupních, mám vztah...dejme tomu...rozpačitý. 🙂
Náš mosambický kolega a kamarád kdysi volil mezi studiem v tehdejším východním Německu (NDR) a Československu. Československo si nakonec vybral proto, že v NDR tehdy pracovala spousta Mosambičanů a on měl obavy, že by ho od pilného studia odváděli k pití a jiným neřestem. Netřeba dodávat, že velmi brzy zjistil, že si v tomhle směru moc nepomohl. 🙂 Zato neměl problém s hláskou ř. Vyskytuje se totiž i v jeho rodném jazyce Šangana. Řařana je kupříkladu teta a čtyři (divte se) znamená pracovník. 🙂 Nutno dodat, že díky získaným znalostem později ochránil mosambické rozvodny před ničivými vývoji tropických bouří a má svůj více než poctivý díl na tom, že v zemi funguje internet.
Dobrý den, rozumím víc autobusům, než autům. U autobusů rozeznáváme sériový hybrid (kola pohání pouze elektromotor a spalovací motor slouží jako generátor) a paralelní hybrid (o krouticí moment se dělí elektromotor a spalovací motor podle otáček a zatížení). Jak je to u osobních automobilů?
Autobusy pochopitelně používají vznětový motor, který je úspornější, než zážehový. Napadlo někoho zkonstruovat také osobní automobil jako hybrid se vznětovým motorem? Pokud ne – je to kvůli hmotnosti?
Pár dalších zajímavostí k Prýglu a zdejším elektrolodím DPMB:
Elektrický pohon se začal používat už po druhé světové válce. Jeho použití bylo vedeno velmi prozaickým důvodem: poválečným nedostatkem pohonných hmot.
Lodě používají klasické olověné baterie. Jsou umístěné u dna lodě a plní tam dvojí funkci: Kromě zásobníku energie slouží jako balast, který dává lodi stabilitu.
A kdeže se vzal ten Prýgl? Inu, der Prügel je německy hůl, klacek, nebo kyj. A když se podíváme na mapu, Brněnská přehrada svým tvarem takovou pořádnou sukovici opravdu může připomínat. 🙂
Tak jsem se právě dověděl, že nejsem člověk, protože celkem s jistotou nezapadám do autorovy charakteristiky "my lidé". 🙂 Doporučoval bych autorovi méně zevšeobecňovat, pokud vychází z omezených vstupních informací. Anebo věc podat s dávkou nadhledu. Podobně by totiž zubař mohl tvrdit, že my lidé máme zkažený chrup. Nebo psychiatr... i když, moje známá psychiatrička před odchodem do práce prý vždycky říká, že si jde konečně popovídat s normálními lidmi. 🙂
Odpuštění je dvojsměrný proces: Viník musí uznat vinu a požádat o odpuštění, načež mu poškozený odpustí. Pokud na to viník kašle, je nejlépe viníka v duchu odsoudit na doživotí k životu se sebou samým, a věc tím uzavřít. Někdo tomu říká ponechat ho boží spravedlnosti – a proč ne. Není to odpuštění, ale výsledek pro vnitřní rovnováhu je dost podobný. 🙂
A jinak je pěkné se usmívat a vidět úsměvy. Zažil jsem to nedávno v Africe. Po návratu mi většina lidí na českých ulicích přišla jakási bezdůvodně zádumčivá... 🙂
Manažerská věda definuje informace jako data (či sdělení), které snižují nejistotu při rozhodování. Vše ostatní může být zajímavé, ale nejsou to informace. Proto je užitečné si nad mediálními zprávami klást otázku: Co z toho pro mne plyne? Je to pro mne skutečně informace?
Také je užitečné rozumět zákonům mediálního byznysu: Média jsou živa z reklamy, příjmy z reklamy se odvíjejí od čtenosti či počtu přístupů (na internetu). Pak je užitečná otázka: Chce mě autor (či médium) informovat nebo jen mým rozkliknutím šokující upoutávky získat další cenný "zářez" k příjmům z reklamy?
Česky řečeno: Rozum do hrsti! 🙂
Chtěl bych v této souvislosti zcela vážně apelovat na společenskou odpovědnost médií. Vím, že zákon mediálního byznysu je neúprosný: Základním cílem média je výdělek jeho majitelů. Hlavním zdrojem výdělku je (ve většině případů) reklama. Příjmy z reklamy se odvíjejí od čtenosti a sledovanosti. Každá šokující zpráva, nebo jen šokující upoutávka, zvyšují čtenost či sledovanost, a tedy i příjmy média. Každé rozkliknutí šokujícího nadpisu představuje "zářez" pro lepší ceny reklamy. Jenže nervy národa, tak jako nervy jednotlivce, nelze napínat donekonečna. A tohle je opravdu vážné.
Shodou okolností jsem před čtrnácti lety pracoval na projektu, který se možností znovuzavedení turniketů v pražském metru zabýval. Přestože ekonomické propočty potvrdily významnou finanční výhodnost takového kroku, nakonec se k němu nepřistoupilo z provozně technických důvodů: Některé stanice metra, hlavně na lince C, byly už tehdy ve špičkových časech na hranici své kapacity a zbrzdění proudu cestujících by situaci neúměrně zhoršilo. Podzemní stanice zkrátka už nikdo nenafoukne. 🙂
K metru na letiště: Pražské metro je konstruováno pro provoz v uzavřeném prostoru, tedy pod zemí nebo v tubusech. Takto by muselo vypadat (s příslušnými investicemi) i metro na letiště. Tady se jako optimální varianta napojení ukázaly vlak a trolejbusy.
S českým akademickým prostředím (technickým a ekonomickým) spolupracuji už hezkých pár let, kdy se znalosti a dovednosti akademiků snažím využít pro prakticky zaměřené projekty. Obraz toho prostředí je pro mne ale dost tristní: Svět zahleděný sám do sebe, výměnný obchod s citacemi a 1 S (1 semestr) jako základní, dále nedělitelná časová jednotka. Mladí, postupně stárnoucí akademici, kteří vynalézají kolo, protože v životě poznali jen prostředí poslucháren. Uprostřed toho ční několik solitérů, lidí s praktickými zkušenostmi, kteří mají pochopení pro požadavky praxe, ale sami tem systém nezmění. Jsem rád, že se o problému českého akademického prostředí (včetně toho, že není titul jako titul) začalo mluvit a psát.
Neslyšel jsem o tom, že by se tu někdo bál mluvit o nevýhodách elektromobility. Spíš se ve své praxi konzultanta v oboru dopravy setkávám s jejím nekritickým zatracováním nebo naopak nekritickým obhajováním. Obojí je nekonstruktivní. Mám zato, a ve své práci to prosazuji, že je potřeba začít od využívání výhod, ne od překonávání nevýhod. Výhodou je především tichý a lokálně bezemisní provoz, spolu s velmi zajímavými provozními vlastnostmi. Z tohoto pohledu jsou elektromobily předurčeny především do měst, včetně městské nákladní dopravy a městských služeb. Spalovací motory těžkých vozidel jsou zdrojem emisí a hluku při nízkých rychlostech i stání, a jejich náhrada elektrickým pohonem se tedy projeví nejpatrněji. Odtud je potřeba začít.
Nedávno jsem pobýval v Mosambiku, navštívil jsem města i venkov. Úchvatnou tmavou oblohu s milióny hvězd jsem zažil právě na mosambickém venkově, když náš místní hostitel na chvíli zhasnul reflektory svého auta. Ovšem města a soukromé pozemky na okrajích jsou celou noc nasvícené. Důvod je jediný a jednoduchý: kriminalita a bezpečnost. Na nasvícenou scénu si zloděj netroufne a na nasvícené ulici chodec nezapadne do nečekané díry. Berme to jako poučení i pro nás. Chraňme si tmavou oblohu, kde a jak to dává smysl, ale bezpečnost na prvním místě – tam není místo pro experimenty.
Ze znění Zákona o drahách vyplývá, že vlaky na celostátních a regionálních drahách řídí strojvedoucí. U tramvají, trolejbusů a metra (tedy dráhy speciální) není jednoznačně řečeno, zda jde o řidiče nebo strojvedoucího – je to spíš věc zvyklostí. Problematikou automatických městských drah v souvislosti s trasou D v Praze se zabývám už nějakých 17 let a setkal jsem se s oběma pojmy – metro bez řidiče i metro bez strojvedoucího. 🙂
Nové znění Zákona o drahách už také pamatuje na automatické metro. Mezi povinnostmi dopravce uvádí:
"...zajistit, aby drážní vozidla na dráze tramvajové, trolejbusové, speciální, lanové, místní a vlečce řídily osoby, které mají platný průkaz způsobilosti k řízení drážního vozidla; tato povinnost se nevztahuje na dráhu speciální při automatickém provozu, kdy je drážní vozidlo řízeno technickým systémem bez přítomnosti osoby řídící drážní vozidlo"
Bez toho by metro bez řidiče nebo strojvedoucího nešlo zavést.
Tady bude nějaká nesrovalost... Nejspíš půjde o pobřežní město Lumbo, ne Lunga. S ostrůvkem Ilha de Moçambique jej spojuje most se státní silnicí N105. Ti nešťastníci se tedy, hádám, nejspíš snažili obejít státní kontroly. O choleře v severních oblastech Mosambiku se mluví od začátku letošního (ne loňského) roku – zprávu jsem zachytil v tamním rozhlase letos v lednu, když jsme pobývali u mosambických přátel, a následně o tom informovalo i naše velvyslanectví.
K některým zveřejněným komentářům: Je náramně snadné hloupě vtipkovat o zemi a lidech, o nichž nic nevíme. Mosambik má oproti Česku desetinásobnou rozlohu a jen třikrát více obyvatel. Jsou tu velké rozdíly mezi rozvinutým jihem a málo rozvinutým severem. Zde se vláda potýká s cholerou a také s dezinformátory, kteří jí kazí program prevence. A jak říkali naši přátelé, nevzdělaní lidé uvěří lecčemu. V té souvislosti bych rád připomněl, kolik lidí u nás zemřelo na covid, jen protože se z jakéhosi hloupého přesvědčení nenechalo proti němu očkovat. Ale ovšem, tady se jim říkalo antivaxeři a byli nedotknutelní...Co dodat.
Dovolte mi k tomu pár poznámek konzultanta a také provozovatele odborného informačního portálu.
Zamysleme se nejprve, kdo především budou respondenti agentur jako STEM. Sotva lidé spokojení se sebou samými a zaneprázdnění činorodou prací. Spíše asi ti, kterým se "něco nelíbí" a mají potřebu se z toho vypovídat, případně ti, co mají spoustu času a nedostatek pozornosti. Průzkumné agentury jim v tomto směru vycházejí vstříc. (Mimochodem, s výsledkem průzkumu jedné takové velmi seriózní agentury jsem se kdysi setkal v souvislosti s poměrně technickým projektem a dověděl jsem se věci vskutku nevídané.)
Žádná média nejsou nezávislá. I ta "nejnezávislejší" média musí z něčeho žít, a to "něco" je inzerce. Inzerci (až na čestné výjimky) zadávají marketéři ve firmách takříkajíc s filosofií vojenského skladníka: Každý kus se počítá. Čím více tedy médium existenčně závisí na inzerci, tím větší musí mít čtenost, resp. sledovanost. Zatímco u tištěných médií se čtenost zpravidla pouze předkládá k věření, u internetových médií se počet přístupů poměrně přesně měří. Proto se tak často setkáváme s tím, že čtenáře vyděsí nadpis, rozklikne jej (Zářez! 🙂) a obsah pak klidně může být o něčem jiném.
Tím nijak nezpochybňují potřebu nezávislé žurnalistiky. Jen chci ukázat, že mediální obraz naší země a našich lidí nemusí nutně odpovídat tomu skutečnému. Také, že "nezávislý" nemusí nutně znamenat totéž, co pravdivý nebo objektivní. Takže je dobré číst, přemýšlet a dělat si na média a konkrétní novináře vlastní názor. Nic víc a nic méně.
Toto řešení se už delší dobu používá u elektrických autobusů (bateriových nebo palivočlánkových) jako alternativa k centrálnímu elektromotoru, a to v provedení s převodovkou nebo bez převodovky. Výhodou je uvolnění prostoru ve vozidle pro cestující a trakční baterie a lepší rozložení tažné síly. Nevýhodou je větší neodpružená hmota komplikující jízdu na nerovném povrchu a také vyšší cena.
5
Sledujících
0
Sleduje
5
Sledujících
0
Sleduje
Na podzim se ze mě stane dědeček a na vnoučátko se moc těším. Jen jsem vážně netušil, že od té chvíle ze mě bude nesvéprávná bytost, které musí personál, jakož i rada veřejnoprávní televize jasně určit, co si má a nemá myslet. Děkuji autorce za upozornění a jdu si užít poslední týdny svéprávnosti... 🙂