I pro ty, kdo neholdují minerálům, stojí Květnice, Tišnov a přilehlé okolí za návštěvu. Určitě vás okouzlí tamní příroda s výhledy do kraje. A když se zaposloucháte do místní řeči, uslyšíte trochu Brna, ale už tam mile zpívaného, jak se mluví na Vysočině. 🙂

Jiný kraj – jiný mrav. 🙂 V jednom ze série svých příběhů Léto s vůní manga o návštěvě "naší" rodiny v Mosambiku jsem se zmínil, jak jsme v tamním hypermarketu omylem vzali víc "plasticos", tedy plastových tašek, než jsme u kasy nahlásili a zaplatili Odkaz 1  

I zde na to bdělý strážce u východu přišel, ale pouze trval na zaplacení těch tašek, nic víc. S omluvou jsme tím pověřili našeho mosambického "synovce", který za tím omylem stál. Je to student informatiky, a přesto mu dalo spoustu práce, než vysvětlil pokladní, že platíme dva "plasticos", aniž bychom si je vzali teď, protože už jsme si je omylem vzali předtím. Prostě na tuhle úlohu nějak nebyli zavedení. 🙂

Nakonec jsme se tomu všichni zasmáli. Jako od té doby už mockrát, říkám si: Zlatá Afrika. 🙂

Seriál jsem viděl jen tu a tam okrajově, ale ta kniha patří k mým oblíbeným. Použil jsem ji dokonce jako případovou studii v knížce o managementu – to, jak Václav Karas nechává mezi mladými stavěči stanu vykrystalizovat přirozené talenty pro klauniádu, aby omladil zestárlý umělecký ansámbl. Ano, ta knížka je v jistém směru zajímavou učebnicí firemního řízení a jeho historie. Vyloženě ze života je pak má oblíbená věta: "Možná nebudeme mít zítra co žrát, ale bude sukces. Nemít co žrát a nemít sukces bylo by horší". 🙂

Rádo se stalo. 🙂

To máte pravdu. Však se nám taky stýská. 🙂

Netroufal bych si takto generalizovat. Každopádně s mojí ženou Pavlou jsme našli v Mosambiku naši velkou rodinu, s níž jsme se nedávno viděli na blízko a žijeme spolu na dálku. Viz Odkaz 1   a následující

Myslím, že se člověk může snažit porozumět Afričanům, aniž by si, obrazně řečeno, natíral tváře na černo. Jak říkám na sám závěr: Patříme do Evropy, ale srdce nám zůstalo v Mosambiku.

🙂 🙂 S odstupem to vypadá jako docela nabitý program. Ovšem pravda je, že jsme dost času strávili čekáním. V Africe to asi ani jinak nejde...tam čas plyne jinak. 🙂 Někdy si s Pavlou říkáme, že by to chtělo něco mezi naší evropskou uspěchaností a africkým "klídkem". 🙂

Děkuji!!! 🙂 To jste moc pěkně napsala, je to tak. Ty články jsou vlastně rukopis knížky, který mi ve vydavatelství pochválili a vrátili zpět, že je to "příliš okrajové téma". Ale říkáme si s manželkou, že tahle zajímavá země si zaslouží víc, než jen občasné články v českých médiích o islamistech sežraných lvem a krokodýlem nebo o tom, jak se v Mosambiku špatně cestuje stopem. 🙂

Odkazy na všechny články jsme shrnuli "pod jedno střechu" na náš portál: Odkaz  

Jééé, to jste mne potěšila. 🙂 Co se týče korektur, možná editor Médium.cz vychytal nějaké ty čárky, ale toť vše. Skutečnou redaktorkou a první čtenářkou byla moje žena a spolupracovnice Pavla, o níž jde v článcích řeč a která to celé prožívala se mnou (i s tou kapulanou 🙂).

Odkazy na mé další články dává vpravo vedle článku Médium.cz, do toho jim jako autor nezasahuji. Ale dali jsme odkazy na všech 8 článků Léta s vůní manga na Médium.cz souhrnně k nám na web "pod jednu střechu": Odkaz  

On ten náš portál je spíš odborný, ale i naši čtenáři se rádi poučí a začtou. 🙂)

To mě moc těší. 🙂 Těch článků je celkem osm, zítra (ve středu) vyjde poslední.

To jsem moc rád. Také děkuji. 🙂

Díky, to mě těší. :-)

Na podzim se ze mě stane dědeček a na vnoučátko se moc těším. Jen jsem vážně netušil, že od té chvíle ze mě bude nesvéprávná bytost, které musí personál, jakož i rada veřejnoprávní televize jasně určit, co si má a nemá myslet. Děkuji autorce za upozornění a jdu si užít poslední týdny svéprávnosti... 🙂

Jsem od narození silně slabozraký, ale o tom, že je pro mne ČT nezbytná, aby mne informovala, se tady dovídám poprvé. Naopak jsem televizi před časem odhlásil, protože jsem zjistil, že ji (komerční nebo veřejnoprávní) jednoduše nepotřebuji. Aktuální informace si zjišťuji z internetu na počítači, jehož zobrazení si (narozdíl od televize) mohu patřičně zvětšit a kde mohu najít právě to, co opravdu potřebuji – tedy ne to, co si televizní dramaturgové myslí, že bych potřebovat měl.

Pardon, ale jestli jsem – právě jako handicapovaný člověk – na něco vyloženě alergický, pak je to "vodění za ručičku". Politické a mediální přesvědčování o tom, že potřebuji televizi, a tedy za ni musím platit, i když ji nepotřebuji, řadím mezi ně.

Tolik tedy pohled příslušníka jedné z těch menšin, o nichž tu jde řeč.

Jinak s autorem článku naprosto souhlasím. Kdo chce sledovat ČT, může si zaplatit přístup. Kdo nechce, ať nechá tak. V době mnohotvárné digitalizace mi vynucené přispívání na chod veřejnoprávní televizi připadá jako technický a politický dinosaurus.

A ještě něco. Zdá se mi, že se současná vláda stává svým setrvalým přístupem "my to víme nejlíp" přeborníkem ve střílení vlastních gólů. Nejde tu o "nějakých pár korun". Jde tu o princip. Ano, přesně o tenhle.

Jsem od narození těžce slabozraký. Místo natažené dlaně jsem se dal na nejistou dráhu OSVČ, kdy mi stát neodpustí ani pětník, ani jeden úřední úkon. Za opravdu smysluplnou charitu považují dárcovství krve. Je to tekutina, kterou nejde za největší peníze průmyslově vyrobit a kterou dostávají ti, kdo ji opravdu potřebují. K ostatním charitám, včetně těch nákupních, mám vztah...dejme tomu...rozpačitý. 🙂

Dobrý den, moc děkuji za další zajímavou informaci.

Náš mosambický kolega a kamarád kdysi volil mezi studiem v tehdejším východním Německu (NDR) a Československu. Československo si nakonec vybral proto, že v NDR tehdy pracovala spousta Mosambičanů a on měl obavy, že by ho od pilného studia odváděli k pití a jiným neřestem. Netřeba dodávat, že velmi brzy zjistil, že si v tomhle směru moc nepomohl. 🙂 Zato neměl problém s hláskou ř. Vyskytuje se totiž i v jeho rodném jazyce Šangana. Řařana je kupříkladu teta a čtyři (divte se) znamená pracovník. 🙂 Nutno dodat, že díky získaným znalostem později ochránil mosambické rozvodny před ničivými vývoji tropických bouří a má svůj více než poctivý díl na tom, že v zemi funguje internet.

Všem děkuji za zajímavé informace! 🙂

Aha. Čili se to liší podle typů a výrobců. U autobusů je to také tak.

Děkuji moc. 🙂

🙂 To dává smysl. 🙂

Ale k mí první otázce: Z Vašeho článku a odpovědi rozumím, že u mild hybridů jde o paralelní hybrid (elektromotor pomůže při rozjezdu a pak "předá" pohon spalovacímu motoru), zatímco u full hybridu a plug-in hybridu se používá sériový hybrid, tedy že kola pohání pouze elektromotor a spalovací motor slouží pouze jako generátor. Souhlasí? 🙂