Ahoj všem,
každému co jeho jest. To by bylo gut a fér. Silnoproudaři nechť si kupují skvělé skvělosti za mnoho penízůch, naftaři ať si blafaj za 4.0/100 a petrolheadi si hýčkají své mnohoválce. Ale když do toho vstoupí moudrý stát, potažmo uhnije, a celé to ohnou pobídkami a dotacemi na něco, tak to nen nic jiného než zelený -ismus (neomarxismus, komunismus, grétismus...). Poohlížím se po velbloudovi v metalíze se šíbrem 4x4:-)
Ahoj,
a) fakt není příjemný potkat v zatáčce někoho, kdo proti vám jede dveřma napřed, jasně buď že jako vepřík, nebo že jede na šlupkách
b) naopak je příjemný, když v zimě na dobrejch gumách míjíte v kopci kolonu hrabošů, teda pokud to protipruh dovolí
c) a na zimu do hor ještě kyblík se štěrkem a lano (doposud vždy pro někoho). Jednou cesta do Jizerky - auto zahrabaný v pangejtu, místní s Fronterou ho nemohl dostat ven, tak jsme podsypali a bylo raz dva zpátky na silnici. Pán (nebudu říkat s jakou SPZ) udiven: "A to s sebou takhle vozíte normálně, ten štěrk? - Jo."
Spoustu šťastných kilometrů přeji.
Ahoj všem čtenářům.
a) Tolik nasrelismu v diskuzi? Někdy mám dojem, že stačí říct právě "Sudety". Nebo "Jawa, Škoda, ANO, ODS" a nebo vlastně cokoliv...
b) Odpouští se těžko, kritizuje se lehko. Mnohdy neumíme odpustit a pak vše chvátí žluč.
c) Války = zlomy ve vzájemných vztazích. Dnes ani nemluvě. Stejně jako tenkrát. Němec dvakrát vyvolavší světový konflikt na to dvakrát doplatil. Poprvé v roce 1918, kdy se velká část jeho etnika najednou ocitla na území "ne jeho Heimatu", Podruhé v roce 45, Abschiebung. Mimochodem dalším trestem odvíjejícím se od nacistického zla bylo rozdělené Německo.
d) Česko-německá deklarace 1997 = "tlustá čára za minulostí". Nenahrazovat staré křivdy novými, vizte, jak neumíme odpouštět. Pro spoustu Čechů dodnes nestravitelné sousto. A taky už to je historie.
e) Pro zájemce - literární fikcí, leč pěknou: Štěpán Javůrek: Sudetský dům. 3. díl na konci srpna. Méně známé: JIří Odvárka, Tetička (nakl. Ivo Železný). Historiograficky: Zanikle obce.cz, velmi zajímavý web. Též historické mapy na Mapy.cz z 19. století + historické katastry na cuzk.cz. Plus spousta dalšího, vč. lokální historie, řopíků, opevnění, kronik...
f) Končím - mám to tu rád, v Sudetech.
Přeji klidný týden nastávající, Ivan
Ahoj všem, pročetl jsem příspěvky na téma "pivní kultura českého národa" a článek samotný. Krom výše spotřební daně co s tím do prkýnka smrkovýho má společnýho vláda? Máme volný trh - zaplaťpámbu dotace se do piva nemotají - tak ať si každý pije, co chce a jak chce. Do hospody kvůli těm periodicky opakujícím se kecům štamgastů už dvacet let nechodím, ale když navštívím poctivej rokec, tak nelituju šušně za dobrý pivko. Třeba z lokállních Rezek Zásada je za mě subjektivně mňam. SRN hospoda - za 2 L džbán 15, - E na náměstí vůči jejich příjmům adekvátní cena. Italy - protože jsem pivař - tak asi nejdráž - tuplák za 14,- E. Ale bylo dobrý, jen peněženku to trochu bolelo. Ale dost českých hospod se teď dostalo do pásma "přeháněk" a vyhnalo si klientelu, která akceptovala nějaký strop, což popsali mnozí z diskuze. Bier ist mír 🙂)))))
Ahoj všem při pátku. Školství je bedna plná hraček, těch domlácených - zejména základní školství, někdy hezkých - něco ze středních škol a někdy zajímavých - něco z vysokých škol. Nemá cenu meditovat, že za našich mladých let (VŠ ukončena 1991) to bylo jiné. Jiné to je logicky i dnes, radikálně. A nemá cenu meditovat, že vrcholný managing školství v ministerské podobě je taky kapitolou pro sebe sama. S MŠMT v počtu ministrů od r. 1993 může soutěžit jedině snad MD ČR. Za mě (bez ohledu na osobní politické preference) byl pozitivně vyčnívajícím Robert Plaga.
Tím, že vzdělávám gymnaziální žactvo, tak spatřuji osobní motivaci "něčeho dosáhnout". Jasně, že ne u všech. Prošel jsem i základním školstvím a s kolegyněm ze základního školství stále komunikuji. Tam už to je výrazně horší. Střední odborné školství - dle slov kolegy, v momentě, kdy si žák přivydělává v oboru nebo i mimo něj a přičichne k větším penězům, nastává ztráta motivace, obory žák často nedokončuje.
Tady, od klávesnice, univerzální recept na řešení všech těch bolestí fakt nemám. Ale razím zásadu, aby žák byl ve škole primárně spokojený, hlavně vztahově. Aby k němu do třídy nevstupoval učitel s povýšeneckým a otráveným ksichtem "kdy už bude konec hodiny, smradi". A od spokojeného žáka pak vede cesta k motivaci a výkonu. Osobně to vidím při školních akademiích, co si děti samy jsou schopné nachystat, při olympiádách a soutěžích, v úspěšnosti během MZ a PZ na VŠ atd. atd. Ne, neudílím nikomu knížecí rady, protože základní a speciální školství semlelo už mnohého kantora, to mám v plném respektu.
Přeji pěkný víkend!
Tak úvodem přeji všem čtenářům krásné, ale opravdu krásné Velikonoce. Jj, jsem členem tlupy zvouzcí se "učitelé". Takže mám všechna ta volna a všechny ty výhody plynoucí z této profese. Odbočím od ní, páč se považuji za celoživotního rockera a punkáče: Včera jsme s mojí paní byli na večerním programu, kde jedním z hostů byl Zdeněk Pohlreich, tvrdý kapitalista a dle mnohých "nenažranec". Celý večer byl ale charitativní, takže ten "hnusák",podle mnohých, tam byl za nulu. A z jeho slov: " Lidi na Jihu jsou šťastný, maj voprejskaný baráky, ale jsou šťastný. Potkávají se s celou rodinou, užívají dne, neřeší, že jsou chudý, mají na sebe čas." Návrat zpět: Učím v relativním zadku, většinově máme rodiče i děti fajn, tuhle práci dělám 34. rokem. Ale sem tam mě děsí, jak i v tomhle prostoru jsme se stali nositeli "progresu" - bytostně se vyhýbáme ostřejším výrazům, které by kdy jindy byly srozumitelné, avšak teď už neee. Back to Pohlreich - " Kluci hyperkorektní, já vám ještě ukážu zážitkovej program!" Ne, není mojí modlou a ikonou, avšak je jedním ještě zaplaťpámbu z několika, kteří se nedali zlomit dobou a zůstali normálními. Mým, veskrze nesplnitelným, přáním je, abychom se měli alespoň trochu rádi, zůstávali svými a uměli si poděkovat, jak to učinila autorka článku (pokud to nemyslela ironicky, ale myslím, že ne). Mějte se fajně!
Dobrý den všem. Pročetl jsem si příspěvky diskutujících a jen mě utvrzují v tom, jak nám, Čechům, chybí nadhled a mnohdy i soudnost, bohužel. Od Kaplického muzeum Ferrari v Modeně evokující typickou kapotu vozů této značky - geniální. Mohli jsme mít národní knihovnu konkurující třeba té univerzitní v Aberdeenu, nebýt české zaprděnosti. Ale tak to prostě je. Ostatně celé 20. století ve výtvarném umění a architektuře je nám Čechům tak nějak...nesrozumitelné. Jména Tichý, Muzika, Toyen, Šíma atd. mají zvuk spíše venku než u nás. Se zájmem sleduji i diskuze kolem Hlavního nádraží Praha, komentáře Adama Gebriana a dalších. Jsem zvědav, jak i tohle celé dopadne. A něco od nás ze severu: Hubáčka - sto let výročí narození - kdekdo dodnes velebí za geniální ještědský hyperboloid. Zato OD Ještěd v centru ustoupil síle kapitálu, škoda ho. Podobně se to má i s díly Davida Černého - nepochopení, odpor. Ale což, i Rembrandt a van Gogh byli ve své době chudí a nepochopení...
Ahoj, za prachy jde všechno, že? Včera jsem šel po Václaváku a dole u Můstku jako pravej vidlák čučel na tamní kluzák. A teploměr +15. Pak že drahé energie a chybí voda! Pche. A tady u nás se v zimě důsledně vyhýbám Špičáku a dalším kopcům, kde jsou vleky - řev, kravál, čurbes. Ano, turistický průmysl - zaparkovat, zabavit, nakrmit, vyspinkat... a zase dokola.
Přeji všem krásný lednový večer. Ano, naši prezidenti byli různí a hrůzní. Masaryk - odvaha založit samostatný stát. Beneš - jak to vše ustát? Ale svoji práci v Londýně odvedl. Gottwald - odvaha vraždit. Zápotocký - odvaha dovraždit a okrást národ v lidově demokratickém duchu. Novotný - odvaha být krásný (Schöne Toni). Svoboda - skoulet to s Rusem. Husák - doskoulet to s Rusem. Havel - demokratizovat zemi a reprezentovat ji ve světě. Klaus - umět se pochválit. Zeman - umět se pochválit, umět urazit a málem položit šavli ke korunovačním klenotům. Pavel - umět se oprostit od minulosti a důstojně reprezentovat naši zemi.
Dobrý den všem. Ze stavu české ekonomiky radost nemá nikdo. Bez ohledu na populistické rozhazovačství ánosocdem za mě dvě fatální chyby - zrušení superhrubé mzdy a EET. Pan Stanjura mě fascinuje tím, jak si bere do úst "trh". Skutečně funkční tržní prostředí by asi mnohé řešilo, ale ono už je tak zohýbané všemi těmi dotacemi, oligopoly a zahraničními diktátorskými výžirkami (koncerny, společnostmi, kartely), že funkční ani být nemůže. Navíc mnohdy toto vše za vydatné mediální masírky typu "od pondělí bude dražší cukr, nafta, plyn, x, y ". Tak bude, no. A v dalším, v nás, od Šumavy na východ, je stále hluboce zakořeněné levičáctví a komunistická premisa "všem stejně". A ona se promítá i do jednání a ne/činů této vlády - balíček, balíček, okolo toho humbuček. Chtělo by to balík, ale to by ti dnešní chlapci neustáli a jsou si toho vědomi. Jedno souvisí s druhým, takže mám obavu aby se do budoucna labilita ekonomická nepromítla do lability politické. Všem klidný čas adventní přeji.
Zdravím všechny. K článku - napsal pán, na jehož přednášce jsem byl letos osobně přítomen. Z jeho úst padala -ovna, -rdele, -račky atd. a celkově působil, že pokud někdo nekýve na jeho moudra, tak je zloun. Ono si stačí přečíst jiné články (nebo raději ne, ztráta času), kde cíleně uráží, dehonestuje, zveličuje.
Ahoj všem,
mám jedno nesplnitelné přání. Tím je stávka novinářů napříč médii, nejméně měsíc dlouhá. To by ten svět zkrásněl. Protože to, co se předvádí poslední dobou, už není objektivní žurnalistika a informovanost, leč cílené rozeštvávání, znejisťování, strašení, nafukování nepodstatností, honba za senzací (ať se na to nechá pověsit reklama, že), bezskrupolóznost, vlezlost atd. Ale tak to je, vypustíte padesát malých bílých psů a že za nimi proběhne jeden velký černý, toho si už nevšimnete. No nic, krásný týden všem.
Ahoj všem, top témata v internetech o motorech - Jawa, elektromobilita, ojetiny. K věci - dva tři týdny jsem prodával opečovávanýho mazlíka, 16 let starý vůz s pouhými a hlavně skutečnými 40.000 km (protože proč, ledva se oteplí, tak jsem v jedný stopě). Do inzerce jsem uvedl i minulou škodu za 50.000,-, předchozí majitelka nevybrala vrata garáže. Auťák s českým původem a kompletní servisní historií. A i to potencionálním kupujícím vadilo - to je moc, co za to chcete, a my se rozmyslíme a to a tamto, bambilion důvodů, proč je potencionální problém. Tak slušně řečeno jsem se malinko nazlobil, káru za skřípění zubů hodil protiúčtem autorizovanýmu prodejci za ojetinu v záruce. A teď mi aspoň nějakej tydýt nebude zvonit a tlouct na vrata, že mu po půl roce klepe tyčka stabilizátoru nebo něco podobnýho. Přeji šťastnou ruku všem při výběru SPALOVACÍHO auťáku.
Ahoj všem, české školství...
- Za 30 let 21 ministrů, celé funkční období bez ohledu na partijní příslušnost tam vydržel málokterý.
- "Rozmohl se nám tady takový nešvar!" - Široká veřejnost si zvykla do školství kecat! Každý se cítí být tím zdatným a povolaným k tomu, jak by škola či celé školství měly fungovat. Ovšem čas věnovaný vlastním dětem se mnohdy limitně blíží nule, a to i v levlu obyčejného povídání. S tím související doba internetová.
- Medvědí služba českých médií. Ledva se někdo "ublemptne" o finančním ohodnocení učitelů, hned se rozjíždějí mediální masírky a na ně navazující diskuze, z nichž většinou vypadnou krutopřísné odsudky na adresu stavu pedagogického, protože to jsou ti největší flákači v celém vesmíru. Dehonestace a závist /nenávist.
- Na školský systém navěšené bohulibé spolky a "neziskovky". Ale hlavně, že učitel bude proškolen a vyškolen, jak má vlastně pracovat.
- Kdyby učitel jen učit mohl a měl. Stohy dotazníků, výzkumů, administrativa, potvrzení o tom a onom, tabulka ta a ta. Další průběžné vzdělávání samozřejmostí. Cílem je být certifikovaný - čím víc osvědčení, tím víc učitel.
P. S. Ve finále to po těch více než třech desítkách let ve školství není až tak zlé. Potkávám své žáky, třeba i v divadle: "Tvl, tos nás naučil ty, chodit do divadla." Venku, v obchodě, v bance: "Co pro vás můžu udělat, pane učiteli?" A jedno "z děvčat" mě vezlo ze srazu po letech a pravilo: "Tenkrát, jak jsme psali z tý literatury, jsi nám říkal: Neopisujte. Já opisovala a ty ses na mě tak podíval se slovy Jani, máš to zapotřebí? Od tý doby jsem neopsala už nic."
Ahoj všem, no bylo to fáro! Táta ho koupil v brněnský Mototechně za 96.500,- Kčs (po návratu z práce v Indii, textilák). Auto u nás jezdilo od 1975 do 2007, pak prodáno členovi Simca Clubu (za 87.000,- Kč). Osobně jsem s ním jezdil od absolvování AMŠ v r. 1986 právě do 2007. A vzpomínám na něj a lituji, že jsem ho dal pryč, ale co už. Model 180 GC, slonová kost, červený interiér, oněch necelých 100 HP, ale podřadit dvojka, trojka, vytočit a jel jak z praku. V době prodeje měl 164.000 km, v zimě se nejezdil, garáž. Někde kolem r. 2000 dostal ránu šutrem do čelního skla od protijedoucího auta, ale tenkrát se ještě povedlo sehnat nové ze Švýcarska. Asi třikrát měněn výfuk, 1x spojkový válec a když odešla mechanicky hnaná benzín. pumpa, tak předěláno na elektrickou s relátkem (origo by byla opět ze Švýcar za 25.000,-, takhle to vyšlo na 5.000,-). Jinak běžný spotřební materiál, spolehlivé vozidlo. No naposled jsem si o něm hezky pokecal s "klukama" na Legendách 2018, tam i jeden podepsaný Pierrem Richardem na kufru. Dneska už jen modýlek ve vitrínce a vzpomínky. Tak ať to jezdí v čemkoliv, na čemkoliv!
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
Ahoj všem diskutérům, diskutérkám. Moc se mi už do toho psaní nechce, leč přeci jen. Přiznání je polehčující okolnost, prý. Ano, jsem učitel, 35. rokem. Čistě subjektivně - ctím každou profesi, za kterou je člověk, se srdcem, s duší i s odvahou ji vykonávat. A je jedno, jestli to je prodavačka, pohřebák nebo zedník, politik.Pokud se mají chuť se mnou bavit, bavím se rád i s nimi. Možná to bude tím - a je to zase hodně subjektivní - že v životě jsem poznal prostředí stáčírny olejů v Setuze, koště a hadr v úklidových službách a zednickou lžíci během nějakých těch melouchů. A možná proto mě i lidi "z tý druhý strany" berou jako obyčejného normálního týpka. A já zase tak trochu v hrabalovském duchu rád poslouchám jejich historky z jejich profesí. A hlavně nesoudím. A podobně to mám i u té tabule - nesoudím. Každé dítě, každý žák má toho do doby dospělosti mnohdy spoustu za sebou. A tady se na mě někteří přispěvatelé nezlobte - ona by se asi ta "blbá škola" dala nahradit těmi chatboty, Kiwixy, Copiloty a co já vím čím dalším umělým, ale právě že umělým. Může z toho vypadnout dokonale vzdělaný jedinec, ale o jeho duši, srdce, empatii, sociální koexistenci už budu mít značný strach. A to, že se človíček, člověk během své školní docházky, a třeba i té vysokoškolské, potká s učitelem, který mu nesedne (a naopak), tak to nějak k životu patří. Je pak špatně, pokud to v něm vybudí pocity celoživotní frustrace a nedůvěry ve vzdělávací systém, tak by to být nemělo. A vrátím se k titulku článku. Co žádá doba? Hejt! Ale víte co? Necháme ho bejt...Přeji krásný listopadový podvečer.
1 odpověď