Udělá práci za sto psychologů! Kdo by nezapomněl na starosti, které ho v práci potkaly, při hlazení kočičího kožíšku! ❤️👍 A Defibovi posílám přání aby svoji nejen čestnou funkci plnil ještě hóóódně dlouho! ❤️🥳❤️

To je zajímavé, že o menstruaci mají potřebu diskutovat především muži 😁

Jinak dobře, že mají toto dívky k dispozici. Ne vždy si dívka např. v šesté třídě pamatuje, že si do školy musí vzít zásobu pro případ "co kdyby" - tak je fajn, že má tímto při ruce řešení a nemusí někde celá rudá škemrat nebo utíkat domů ... ♥️

Všem z toho jejich společenstva bych dala paragraf "Neposkytnutí pomoci". Jen koukají, jak maminka umírá a nikdo nepodá pomocnou ruku, nezavolá záchranku! Raději se jdou zeptat Šaška a tomu je to "šumák". Jeden šašek a banda nedospělých mentálních závisláků bez vlastního úsudku!

Kupodivu napsaný životem 🙂 Rozhodně bych takovou zápletku sama nečekala 🙂❤️

Ačkoli jsem z úplně jiného oboru, myslím, že si tito lidé šanci zaslouží a někteří si jí i (velice) váží. Před 25 lety jsem denně dojížděla vlakem za prací. Každý den tam stával bezdomovec a prodával Nový prostor. Občas jsem si jej koupila, občas koupila pro pána pečivo k snídani, občas dala stravenku s přáním, aby si užil oběd. Uběhlo 20 let a v trolejbuse si ke mně přisedl nažehlený pán v košili. Kouká na mne a pak povídá "Vy jste mi dala stravenku!" Byla jsem úplně zmatená a nechápala o čem mluví. A on začal vyprávět. Zajímavý příběh. A co víc - ten pán mne i po 20 letech poznal a pamatoval si, že jsem ho obdarovala stravenkou! Nyní má pan stůj maličký byteček, z invalidního důchodu jako první zaplatí nájemné. A je pyšný, že se dokázal z bezdomovce opět stát člověkem s vlastním bydlením. Opravdu i vypadal velice dobře. To mi dělá radost dodnes .... . Takže díky vsem lidem, kteří se svojí (nejen) odbornou péčí snaží těmto lidem pomáhat opět najít cestu !

Jsem velice ráda, že došlo k rozhodnutí nenutit tyto lidi k velice těžkým operacím kvůli jedinému písmenku v občance. Praktický nikde se nepíše o tom, jakými komplikacemi tito lidé trpí, pokud se operace nepovede. Raději ať si trans dívka nechá pánské vybavení ( či naopak), než aby musela nosit do konce života pleny či trpěla jinými problémy. Hromadných porodu trans muži se asi také nemusíme bát - vlivem podávaných umělých hormonů se vlastní žlázy původního pohlaví stávají více či méně nefunkčními. A i kdyby - když si chlap může pořídit děti s první, druhou či třetí manželkou, případně s nevlastní dcerou z n-teho manželství a "nikoho to nepohoršuje" ( a přitom to je "pouze z plezíru"), proč se někdo obává toho, že někdo bude mít potomka, kterého bude mít upřímně rád - jen proto, že je trans? Každopádně bych uvítala ODBORNOU DEBATU a OSVĚTU k této, věřím že pro hodně lidí složité, tématice.

Koukám, že mne napadlo úplně totéž, když jsem paní Daru viděla po operaci poprvé: kopie Donatelly Versace, i úplně stejná pusa. Jen díky věku a cvičení má o něco víc svaloviny, ale i tento rozdíl čas setře ...

Dobrý den, ano, situace je velmi vyčerpávající. Ale soustřeďte se na to co je možné udělat teď hned 1. Zapsat se do pořadníku k osvědčenému terapeutovi - aby čas již hrál ve váš prospěch, pokud neseženete nikoho hned. 2. Sežeňte alespoň nějakého psychologa - i kdyby neměl potřebnou specializací. Může pomoci najít hlavní problémy a na co se máte v budoucnu soustředit + dá vám základní přehled toho, co můžete /máte udělat TEĎ. 3. Pokud bude třeba, objednejte se na diagnostické vyšetření k psychologovi. Je to jednorázová akce, proto je šance na krátkou objednací lhůtu a výstup vám může pomoci buď hned nebo urychlit úvod léčby, až na vás dojde řada v pořadníku. Myslím, že i když to není úplná pomoc, alespoň nějaké krůčky můžete dělat již teď. Přeji úspěch a zlepšení situace!

Zákazy nic neřeší, teenageři si vždy jsou schopni najít cestu, jak zákaz obejít. Upřímný zájem je mnohem lepší cesta. "Jaky byl den? Co se ti ve škole povedlo? / Proč se ti dnes ve škole nelíbilo? Co bychom mohli spolu podniknout? Co bys ráda ...?" A snažit se realizovat společné aktivity podle chuti dítěte. A pokud nemá sílu na nic, alespoň přinést čaj do pelíšku, hladit a ujistit, že tu jste. A hledat odbornou pomoc - v dnešní době běh na velmi dlouhou trať na většině území republiky. Mimo největší města být připraven za pomoci dojíždět i přes sto km, vyčlenit část rozpočtu na terapie, kdy jsou ceny za hodinovou konzultaci přes 1 000,- Kč. A ze začátku mohou být tyto konzultace i několikrát za měsíc.

Přeji hodně sil!

Pozice pečujícího v sendvičové generaci je velice obtížná. Zvlášť pokud máte nejen nemocné rodiče, ale i např. jedno z dětí potřebuje intenzivní péči, několikrát v týdnu doprovod k lékaři, řešení problémů ve škole, ... A k tomu instinktivně cítíte, že vaše maminka umírá, ale lékařka vám odmítne vystavit pro maminku dlouhodobě ošetřování a posílá vás od čerta k ďáblu podáváním zavádějících informací. (Bohužel maminka i přes proklamace lékařky, že je "v pořádku" zemřela dříve, než by mi vypršelo dlouhodobé ošetřovně, které je i tak časové omezeno - už si nepamatuji, tím že mi ho neposkytli, přesně, ale myslím, že je max. 3 měsíce). Při tom dle mého názoru by dlouhodobé ošetřovné mělo sloužit k tomu, aby pečující měl možnost zorganizovat a nastavit péči o dlouhodobě nemocného. Na to 9 dní klasického ošetřovného bohužel nestačí. Ve finále pro pečující osobu situace jak z hororu, kdy v reálu na situaci zůstanete sami . ( Možná je moje zkušenost specifická tím, jak rychle se maminka horšila a dalšími okolnostmi?)

Pro mne je nepochopitelné, že někteří rodiče jsou pro splnění svých sobeckých cílů schopni zničit to nejcennější, co jim život daroval.