Parkoviště veřejné je. Na druhou stranu (a v tom je teď autor článku vcelku nevinně) když vám půlku sídliště zaberou dojíždějící, kteří vytáhnou z auta max kabelku a jdou do práce, a vy pak těch 500 metrů táhnete děti, kufry, nákup apod, tak to prostě nas...

Úplně vidím, jak nějaká znásilněna bezdomovkyne shání týpka, který s ní prvně půjde na matriku potvrdit, že je otcem dítěte, a potom k babyboxu podepsat souhlas.

Ale ono je to, milý Watsone, celé daleko prostší. Jsem tady já. Něco umím, nabízím; něco za to požaduji. Ať už plat nebo výhody. Zaměstnavatel něco požaduje a něco nabízí. A pracovní smlouva je výsledkem kompromisu. A ano, píšu to jako matka, kterou po mateřské budou ty kompromisy hodně bolet, protože dítě = problém. Pro ženu teda. Muze se neptaji. Jenže když pak potřebuje ty úlevy, zamestnavatel se hrozně diví.

Zpočátku to vypadalo jako komické vystoupení a ono asi i mělo být. Jinak by měla minimálně pěkné oblečení. Holt mezinárodní firma je lehce nechápavá. A to bez ohledu na to, jestli to bylo vtipné

Protože ti odborníci to dělají první den a potřebuji vaši radu 😄😄😄

Proč vznikl tenhle článek?

Nekorektnost mi nevadí. Vadí mi to, že Kraus hosty přerušuje a furt mele o sobě. Mohlo by se to klidně jmenovat Monolog Jana Krause

Ta je jak já 😃

Kde se v domácnosti nachází to magické místo "mimo dosah dítěte"? Někdy mám pocit, že ti dva umí létat.

Ty jo, přijde mi to, že se všichni strefují do dvou skupin obyvatel - matek a důchodců. Za mě tím nejhorším na rodičovské je přiznat si, že tím, co vás nejvíc stresuje, jsou vaši nejbližší. Když si bude manžel stěžovat, že šéf nebo kolegyně jsou k..., práce na h... nebude si připadat zdaleka tak hrozně. Jo a taky to, že je to furt dokola totéž. Dokonce i na dovolené (jezdíme po ČR) je to furt totéž, jen jiné kulisy. Ovšem jako ta, která si mezi dvěma dětmi strihla i zaměstnanou matku, můžu říct, že tolik času na děti už nikdy mít nebudete. Je mi líto mladší dcery, že na ni nebudu mít tolik času jak na staršího syna. Ovšem někdy matky (a ano, speciálně matky, otcové, kteří kamkoli berou děti, jsou spíše obdivovani) jsou terčem zbytečné stigmatizace. Například onehdy jsem byla u lékaře, dceru s sebou. Po dvou hodinách už dítko nevědělo, co se sebou, a lehlo si na zem. Nervalo, nic nenicilo, jen si lehlo. Hned pojeb, že zavazí. O dva metry dál stejně hozena něčí taška nezavazela.

Tipuju, že nejvíc frflají ti, kterým se i doma nějak záhadně zjeví na stole jídlo a pak se zase nějak záhadně samo odklidi nádobí....

My třeba v kuchyni netopime vůbec. A jinde máme radiátory celou zimu stejně, buď se zapnou, nebo ne. Když je nám zima, vezmeme si bačkory nebo mikinu, jsem tak naučená z dob, kdy se i bytovky vytapely ručně.

Takže ta uvařené jídla pak nejí štáb?

Tipuju, že tytéž prupovidky měli lidé tehdy, když se rozšířily samoobsluhy na úkor pultoveho prodeje.

Mládí není zásluha a stáří není provinění. Ale ono naopak to také platí. A bohužel se setkávám i s tím, že starší lidé prostě vyžadují úctu z důvodu věku. Ono spíš platí, že "mladý de*l, starý de*l". Prostě pokud si někdo mysli, že si uctu zaslouží jen proto, že je o dvacet let starší, u mně narazí. A to tvrdím jako člověk, který mladý už byl před nějakým časem.

Tak pokud ujidam, nechodím na samoobslužné, logicky. Anebo aspoň namarkuju celé naráz

Bude to cenou. Pakliže vaše jídlo stojí (vy+zaměstnavatel) třeba 200 a ve školní jidelne 100... A šlachy v mase? Musí holt být dodržena gramáž

Oni ti chlapi nejsou ani líní, ani ignoranti. Můj muž udělá vše, co řeknu. Ale myslet na to holt musím já. Zase, jak tu někdo píše, výhoda je, že mám vše pod kontrolou

Naopak. Protože jsme to my, matky na mateřské, kdo si nechává dítě doma každé prazdniny, s každou rymečkou, nadšeně pečeme na besídky apod....

Méně matek chodilo s dětmi do hospody... ono totiž mene hospod bylo přizpůsobených dětem.