Je mi 58 let, většinu svého pracovního života dojíždím, vstávám před pátou hodinou a v práci větší část pracovní doby strávím na nohou.
Jsem vyčerpaná, unavená ( často mnohem víc z dojíždění než z práce samotné), po padesátce se začaly hlásit různé zdravotní problémy. Dovedu si představit pracovat do šedesáti let, ale těch 65+ je opravdu noční můra.
Proč není možné, aby občané mohli odejít do starobního důchodu po odpracování určitého počtu let, proč je to vázáno na dosažení daného věku? Ten, kdo by měl odpracováno, mohl by odejít za normálních podmínek a bez sankcí. Naopak, těm, kteří chtějí pracovat dál by se mohl vyplácet nějaký bonus.
Myslím, že není možné navrhnout podmínky, s kterými by byla, aspoň většina lidí, spokojená. (I když, aspoň podle mého názoru, vždycky je lepší mít dvě nemovitosti než třeba 600 000 na účtu).
Nebylo by třeba dobré podmínit vyplácení jakékoliv dávky počtem let, které žadatel skutečně odpracoval? (Pochopitelně by se to netýkalo lidí, kteří jsou těžce nemocní nebo invalidní a prokazatelně pracovat nemohou). Tohle by se přece dalo docela dobře zjistit a určitě by to bylo spravedlivější, než podle počtu nemovitostí, kde rozhoduje lokalita, počtu automobilů, které jsou na venkově nezbytné nebo výše úspor, které jsou nutné pro žádost o hypotéku nebo jako rezerva pro nepředvídatelné události.
Také už jsem si mnohokrát říkala, co ten náš ročník komu udělal? Jsem už tak unavená, že jsem se těšila v 60-ti do předčasného důchodu. Jenomže už nebude možné ani toto.
Připadalo mi logické, když ženy chodily do důchodu dříve, protože většinou pomáhají s vnoučaty a svým starým rodičům. Nevím, jestli je lepší odkládat staré lidi do domova důchodců a děti do jeslí, když by mohla pomoci vlastní rodina.
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
Zajímal by mě jeden jediný důvod, proč se čas neustále přehazuje? Nechat přirozený SEČ. Co je na tom tak složitého, že o tom EU rozhoduje už pět let?
2 odpovědi