To gesto mě praštilo ihned do očí a říkala jsem si, že vojáka (logicky) v sobě nezapře. A nepusobilo to jako láskyplné gesto. Takhle se ptám bezeslov psa, jestli jdeme ven... "Pojď, deb..., nebudu to zas uklízet..."

No a o co jde? Tak konečně poznal tu pravou ve všech směrech, tak to řekl, jak to cítí. Proč by to hned měl být útok na bývalku? Nevhodné vůči ní? Proč? Prostě potkal tu pravou, tečka.

Tohle (aspoň trošičku) pochopí ti, kdo si podobnou situací prošli, nebo ti, kdo pracují v sociálních službách.

Fascinuje mě tato diskuze. Prosím vás, opravdu vzdělání nehraje velkou roli. Psychiatrické onemocnění, závislost na návykových látkách, apod. může mít člověk se základkou i profesor. O příčině jeho chování nic nevíme. A ve zdravotnictví je přístup k různým látkám snadná, i když se domnívám, že toto nebylo příčinou. Když čtu tuto diskuzi, pamatuji na slova našeho docenta při přednáškách z psychologie. "Doufám, že se dožiji toho, aby se psychologie začala vyučovat od základní školy jako čeština nebo matika..." Nikdy nevíte, co se honí hlavou člověku, kterého máte vedle sebe. A můžete s ním být třeba 30 let.

Máte co jste chtěli. Dobře vám tak. Není nad vlastní zkušenost! Bohužel...

Ale ten klučina za to fakt nemůže, v 16 letech...

Já jako zdravotník bych se šmířila raději s mrtvým dítětem než mít doma apalika, co rozloží rodinu a neví o světě, ale vyžaduje nepřetržitou 24 hod péči. Ale to pochopí jen ti, kdo ve zdravotnictví pracují, laikům to může připadat neuvěřitelně kruté. Se smrtí se setkávám každou třetí službu.

Svým způsobem to chápu, protože v sociálních službách pracuji. Sice smrt je přirozená, ale dívat se na pohřební vozy z učeben školy může být pro mnoho dětí dost nepříjemné a vzbuzovat úzkost. Také (při umírání) dost klientů velmi hlasitě křičí (poškozený mozek např. při demenci, tumorech aj.) což je opravdu slyšet. Vím, jak si stěžují lidé bydlící v sousedství DD.

Žák-učitel, sestra-doktor, sekretářka-ředitel. Jakmile je tam milenecký vztah, vždy si nadržují, jak jen to jde. Lepší znamky, lepší služby, méně práce, lehčí pacoši... Když je na škole učitel, a je jedno, jestli mu je 25 nebo 50, vždy se najde někdo, kdo se do něj zabouchne. A teď si představte učitele na zdravce, co si vytrpí. Mohla bych napsat knihu... Počkal až ji bude 15, počkal, tak co. Dnes u děvčat 12+ nepoznáte kolik jim je, jestli 13 nebo 30.

Tak to mi bylo jasné od začátku vzhledem k trestu.

Proč mi Novinky mažete příspěvek, že dnes v 9 hod ráno poslali ze 120 km vzdálené pardubické zdravky domů všechny studenty z bezpečnostních důvodů, jelikož hrozí střelba. Když vám přepošlu email, necháte zde tento příspěvek? Jak dlouho o něm policisté věděli?

Chudák strážník, tohle je nešťastný titulek. To je jakobyste psali, že v noci spadl pacient z lůžka, když chtěl jít na WC, přestože na oddělení byla sestra (na kterou nezvonil signalizací).

Škoda vlasů, vypadá teď jako jeho máma, ne ségra. Ale je to její věc, a pokud se tak cítí dobře, budiž přáno. Jen byla s dlouhými mnohem hezčí a působila mladistvě.

Tak to jste ještě neslyšeli ty prupovídky v sociálních službách. 😃

Všude stejné, koukám. Kdyby tak někdo měl odvahu promluvit o Holicích...

Výtvarnice se jménem Toy... Představuji si pod tímto jménem bílého vlezlého pudla. K tomu traumatizovaného, který místo aby se s tím vyrovnal, tak se v tom neustále úmyslně válí a vyžívá se ve vlastní bolesti. Jak už tady někdo psal, podle statistik vůbec nic nového. Ale "pudl" chce asi prachy, místo šíření osvěty i takovouto formou, jako je román.

Chudák paní Mornštajnová. Tihle traumatizovaní si myslí, že se svět bude točit jen kolem nich. Patlají se v těch svých traumatech stále dokola. Co měli říkat chudáci přeživší z koncentráků...

Mě taky nikdo nevěří, jak to chodí v sociálních službách... A kdybych to napsala, letím kosmickou rychlostí. Ve všech oborech, kde jde o lidi, se toto chování objevuje. A jestli mi napíšete podat anonymně stížnost, tak věřte, je to marný.

Kdo pracuje v nemocnici na LDN, interně či v sociálních službách, ví, že toto je zcela běžné. Většinou v tomto věku už propukla demence, u některých jejich forem je agresivita běžná. Akorát by mě zajímalo, kdo to práskl, tohle se většinou zamete pod koberec.

Klasika, náš staniční je taky věčně zhulenej nebo má zbytkáč 2 promile. Jenže v soukromých zařízeních se může úplně vše...

Kdo v tom dělá, ten ví, že toto a mnohem horší věci se dějí v každém duchoďáku, především v těch soukromých, protože tuto práci nechce nikdo dělat. Vedení často zavírá oči a plno věcí se zamete pod koberec, třeba takové opakované aspirace. Nebo úmyslné prodlužování života ležícím klientům s těžkou demencí, kdy je v 90 a více letech pošlou na PEG, aby z nich byli živí mrtví a rejžovalo se na nich, protože za proleželého klienta s PEGem je luxusní pakl. Mám s čím srovnávat, jedině státní zařízení, kde vše musí klapat. V soukromých zařízeních je tak neuvěřitelný bordel, že si to neumíte ani představit.