Fascinuje mě tato diskuze. Prosím vás, opravdu vzdělání nehraje velkou roli. Psychiatrické onemocnění, závislost na návykových látkách, apod. může mít člověk se základkou i profesor. O příčině jeho chování nic nevíme. A ve zdravotnictví je přístup k různým látkám snadná, i když se domnívám, že toto nebylo příčinou. Když čtu tuto diskuzi, pamatuji na slova našeho docenta při přednáškách z psychologie. "Doufám, že se dožiji toho, aby se psychologie začala vyučovat od základní školy jako čeština nebo matika..." Nikdy nevíte, co se honí hlavou člověku, kterého máte vedle sebe. A můžete s ním být třeba 30 let.
Svým způsobem to chápu, protože v sociálních službách pracuji. Sice smrt je přirozená, ale dívat se na pohřební vozy z učeben školy může být pro mnoho dětí dost nepříjemné a vzbuzovat úzkost. Také (při umírání) dost klientů velmi hlasitě křičí (poškozený mozek např. při demenci, tumorech aj.) což je opravdu slyšet. Vím, jak si stěžují lidé bydlící v sousedství DD.
Žák-učitel, sestra-doktor, sekretářka-ředitel. Jakmile je tam milenecký vztah, vždy si nadržují, jak jen to jde. Lepší znamky, lepší služby, méně práce, lehčí pacoši... Když je na škole učitel, a je jedno, jestli mu je 25 nebo 50, vždy se najde někdo, kdo se do něj zabouchne. A teď si představte učitele na zdravce, co si vytrpí. Mohla bych napsat knihu... Počkal až ji bude 15, počkal, tak co. Dnes u děvčat 12+ nepoznáte kolik jim je, jestli 13 nebo 30.
Výtvarnice se jménem Toy... Představuji si pod tímto jménem bílého vlezlého pudla. K tomu traumatizovaného, který místo aby se s tím vyrovnal, tak se v tom neustále úmyslně válí a vyžívá se ve vlastní bolesti. Jak už tady někdo psal, podle statistik vůbec nic nového. Ale "pudl" chce asi prachy, místo šíření osvěty i takovouto formou, jako je román.
Kdo v tom dělá, ten ví, že toto a mnohem horší věci se dějí v každém duchoďáku, především v těch soukromých, protože tuto práci nechce nikdo dělat. Vedení často zavírá oči a plno věcí se zamete pod koberec, třeba takové opakované aspirace. Nebo úmyslné prodlužování života ležícím klientům s těžkou demencí, kdy je v 90 a více letech pošlou na PEG, aby z nich byli živí mrtví a rejžovalo se na nich, protože za proleželého klienta s PEGem je luxusní pakl. Mám s čím srovnávat, jedině státní zařízení, kde vše musí klapat. V soukromých zařízeních je tak neuvěřitelný bordel, že si to neumíte ani představit.
4
Sledujících
0
Sleduje
4
Sledujících
0
Sleduje
To gesto mě praštilo ihned do očí a říkala jsem si, že vojáka (logicky) v sobě nezapře. A nepusobilo to jako láskyplné gesto. Takhle se ptám bezeslov psa, jestli jdeme ven... "Pojď, deb..., nebudu to zas uklízet..."
1 odpověď