Jsem soběstačná,umím se postarat o sebe, umím být sama,ale cítím se osamělá. Není s kým jet na výlet,dovolenou, sdílet běžný život. Ano přejídám se. Je těžké najít někoho po španých zkušenostech. Je težké kolikrát i vyjít ven...

Bohužel musím být v bytě a nesnáším to. To není život to je umělé přežívání. Slyšíte od sousedů všechno,ale nikdo se s nikým nebaví... K přírodě je daleko.

Mě tedy rozesmálo, myslet si, že když budu s někým můžu se o něj opřít a postará se o mě, když budu nemocná. Strašné nesmysly. Otázkou je nač být s někým, když je vlastně na nic pro mě. Jediný co dnes muze zajímá je sex. Nedivím se už ženám, které jsou raději samy. Taky jsem to tak nechtěla. Ale potkávat pořád ty chudáky zle, bezpáteřní, líné, prolhané to je lepší být sama, ikdyž to bolí.

A co jako nadávají i nemocným, když nevypadají jako ostatní ovce,ale zkrátka nemocně. Tahle společnost je odpad.

To nebudu ani poslouchat jen vidím ten nadpis... pohladit každý den... z které planety je.

Kéž by to co co si říká lidi vymřelo ... krutě