Moje vysvědčení z 1. a 2. třídy z roku 1995 (ano, už jsem stará vydra) je tedy celé psané ručně. Žádný známky. Pamatuju si, že jsme dostávali motivační razítka a nebo korálky. Bylo a je pěkné ta vysvědčení číst. Je z toho vidět, jak si učitelka dala práci s každým dítětem ve své třídě. Moselo to pro ni být náročný, sledovat každej kus zvlášť. Taky to byla učitelka, co na ní bylo vidět, že ji ta práce s dětma baví, naplňuje a opravdu chce, abychom se snažili a chyby po sobě viděli, napravili... Já na tom psaném výzu po první dva roky prostě nevidím nic špatnýho.... Syn je v první třídě a všichni bez rozdílu dostávají jedničky ať je odvedená dobrá práce a nebo ne. Samozřejmě mají děti radost a dle učitelky to má slabší kusy motivovat nepolevovat, i když nejsou nejbystřejší...

A to je ten moment, kdy by mělo plození dětí podstoupit stejným ceremoniálům, jaké jsou potřeba pro získání řidičáku. A klidně i nějaký trenažér. Sice by to zase nefungovalo, jako vždy, ale minimálně by nebylo povoleno rozmnožování lidem, co mají pro odchov mláďat nevhodné podmínky a špatný psychický a fyzický stav. Pro jistotu, po nesplnění základních požadavků, by měli dostat po čuni za to, že je vůbec jen napadla myšlenka množit se.