Vážený pane Průšo.

Jste zřejmě obětí nějaké zvláštní skupiny pedagogů z dob socialistické éry.

Jsem ročník 1971 a celou základní školní docházku a střední (vojenskou) vojenskou jsem absolvoval před převratem.

Na základce jsme se sice na tělocvik převlékali do do červených trenýre a bílého trička, ale byl to cvičební úbor. Copak dnes děti chodí na tělocvik v tom v čem pak sedí v lavicích?

No a horor v jídelně, kdy Vás jeden kantor drží a další do Vás násilím cpe oběd? Promiňte , to jste přehnal.

Udivuje mě, jak si pamatujete po letech za co jste dostal jakou známku. Výtvarná výchova byla Vaší noční můrou. Za obrázek pětku. A to jste jen rozpíjeli vodovky na papír. Kantor Vás za to zdrbal. Jestli je to pravda, byl to hňup co neměl ve školství co dělat. Já mám vzpomínku, kdy jsme měli namalovat les. Byl jsem fakt levej a nešlo mě to. Učitelka se na podívala a celé třídě říká, "No konečně někdo kdo to vidí jak jde život. Nádherný obrázk lesa po vychřici." Byl jsem ji v tu chvíli vděčný.

Pane Průšo. Netvrdím, že vše bylo dokonalé. Ale taková byla doba. Přijde další stadium a potom další. To je vývoj společnosti.

Když to shrnu, tak mateřská škola, základní škola ani střední škola za socialismu že mě neudělali zahořklého psychopata. V Armádě ČR jsem odloužil dvaceosm let, sloužil jsem lidu naší krásné země, sloužil jsem ve válečných zónách po celém světě . A to jsem produkt socialistického školství.

Pan autor je asi homosexual s nadváhou.

Kde bere tu drzost tvrdit že jsme (mi opravdový muži) k ženám které milujeme netolerantní, že je utiskujeme atd.

Zameťte si před vlastním prahem, pane.

Mě přijde co píšete, že doporučujete aby jsme ženám pouze (asi stejně jako svím šéfům v práci) lezli do zadku a nebyli sami sebou.