Já přeci nezpochybňuji výběr školy a povolání. Zpochybňuji smysluplnost toho, co se ve škole učí, právě s ohledem na požadavky života a budoucího povolání a soudobé trendy. Stejně tak zpochybňuji smysl přijímacích zkoušek v současné podobě po obsahové stránce.

Vycházím z toho, co a jak se učí mé děti. A pochybuji, že se jedná o naprosto výjimečný případ. Já nechci nijak rozporovat to, kolik času věnují práci učitelé, rozporuji to, co učí a jak to učí. A samotné přijímací zkoušky a státní maturita jsou důkazem rigidnosti tohoto systému. Jako zaměstnavatel pak vidím i to, co mi mohou uchazeči o práci nabídnout.

Tady je celé školství špatně, tak proč se řeší jedna celkem nepodstatná věc, jako jsou přijímací zkoušky.

Vždyť je to jedno. To, co se ve školách učí, jsou dávno přežité a nepotřebné věci, přijímací zkoušky a státní maturita taktéž. Takže je naprosto zbytečné se tím nějak zabývat. Pokud nedojde k zásadní změně ve školství, tak tyto dílčí nápady nic neřeší. Jen mohou zjednodušit administrativní proces přijímacích řízení.

A když se student nedostane na danou stření školu, tak bude dělat přijímačky i na další, které budou opět jiné, atd.? Takže místo jednotných přijímaček bude spousta samostatných. Paráda.

Dost možná, problém je v tom, že na manželství, rodičovství a výchovu neexistuje zaručený recept a ani některé základní principy už nejsou součástí výuky ve školách. Tudíž někteří rodiče opakují chyby svých rodičů. Pomíjím otřesné případy alkoholiků, násilníků, drogově závislých, atd. To jsem ovšem tématicky jinde.

Já tedy nevím, kde žijete Vy, ale významná část lidí dělá práci, na kterou se nepřipravovali (vizte např. pořad Ano, šéfe) a co je horší, která je nebaví a tudíž ji dělají nekvalitně. Učitele nevyjímaje. Jen na okraj doporučím pořad Letecké katastrofy, kdy za nehodu leckdy může trestuhodná neschopnost pilota. Pokud jde přímo o učitele, tak sleduji obsah, způsob a kvalitu výuky učitelů mých dětí a mohu konstatovat, že mnozí učitelé nemají učit nejen daný předmět (typicky IT, který se zaplácne jakýmkoliv učitelem, který umí zapnou počítač), ale nemají učit vůbec. Možná mám smůlu a Vy štěstí, ale většinou se setkávám s pracovníky, kteří svoji práci příliš neovládají a vyhazov jim přesto nehrozí, protože prostě lepší pracovníci nejsou. Já tedy nedehonestuji, ale konstatuji své poznatky. Čest výjimkám.

Umím číst. Tím pádem Váš komentář nedává žádný smysl, v podstatě je to takový výkřik do tmy mimo téma, na kterém jste chtěla cosi demonstrovat, ale není vůbec zřejmé co, krom toho, že jste mě chtěla dehonestovat.

Jak jste přišel na to, že jsem arogantní sobec? Jen neuznávám falešné autority. Respekt a autoritu si musíte svým jednáním zasloužit a ne že Vám automaticky připadne jen proto, že jste dosáhl nějakého věku, funkce, nebo vzdělání. Jestli je toto arogance a sobectví, pak máme jiná měřítka, ale tak už to v životě bývá.

To ovšem není potřebné. Opakuji, že do školy chodí žáci získávat vzdělání, nechodí tam získávat známky.

Takže tím jste chtěla říct, že máme samé perfektní učitele a chyba je jen v žácích. Díky za přínosný komentář.

Uznání a respekt si musejí lidé zasloužit svými činy a jednáním. Takové respektuji a uznávám.

A v tom je kámen úrazu. Vaše hodnocení je nesprávné, dítě totiž většinou nezlobí.

Co to znamená, že dítě zlobí?

No jde o to, zda to, že látku žák neumí, je nedostatek toho žáka, nebo nedostatek učitele, který to nedokázal naučit.

Vy jste nepochopil zásadní rozdíl mezi výchovou a výcvikem. Pokud chcete provádět výcvik dítěte, tak provádějte, ale neříkejte tomu výchova. Pokud se bavíme o výchově, tak tam bití nemá co pohledávat a plácnutí bití je, i když si myslíte něco jiného.

Píšete nesmysly a když na to upozorním, tak Vám to není vhod. Tak sem nepište. A po třetí už je víc jak hodinu, na tom se shodneme.

Tak k čemu jsou teda známky, když to podstatné se dozvím až na třídních schůzkách? A na třídních schůzkách je prostor probrat každého žáka a každý předmět? Navíc jsou všehovšudy 2× za školní rok.

Tak dobře, uvedl jste příklad, který nemůže fungovat. Co tam máte dál?

Marný jste Vy, když si nejste schopný obhájit svůj názor. Vždy mě pobaví, když stačí pár základních otázek a diskutujícím dojde dech. Potom už následují jen urážky.