Na rozdíl od většiny diskutujících s článkem musím souhlasit. Z většiny příspěvků je ta zavist přímo cítit. A je cítit i to, že hodně lidí vůbec neví, o čem to je. Jsou přesvědčení, že ti "bohatí" se s tím bohatstvím už narodili. Někteří ano, ale těch je hodně málo. Nebo že jim někdo něco dal zadarmo. Omyl. Ty peníze se dnes vydělávají celkem tvrdě. Jde to. Je to jen o vůli a chtít tomu obětovat čas. Každý má startovní čáru stejnou. Jenomže hodně lidí je pohodlných a schovávajících se za "to nejde","to já nikdy nedokážu". A to jsou ti,co závidí a nadavaji. Ale sami nejsou ochotní změnit a udělat vůbec nic.

Naprostý souhlas. Takových nehod se stává dost. Chodci bohužel často plynule vstupují na přechod, bez toho, aniž by se rozhlédli, natož aby se přesvědčili, že je řidič vidí a reaguje na ně. I když jsou na přechodu, je ještě šero, ale mají černé oblečení, tak jsou kolikrát "neviditelní". Často, když se blížím jako řidič k přechodu, tak zírám na ty bílé pruhy a zkoumám, jestli se někde "nepřerušují". Někdy je to jediná šance, jak takového chodce "odhalit". A několikrát se mi to za počasí tma/mokro/déšť vyplatilo. Jezdím denně po Praze. A zejména v centru nebo na přechodech k tramvajovým zastávkám chodci často podstupují takovéto "sebevražedné mise". Dobíhají tramvaje a skáčou sice na přechod, ale rovnou mezi auta. Nebo i když vidí, že se blíží auto, tak se courají nebo dokonce na přechodu zastaví, aby si vyfotili z dobrého úhlu památku....

Pročetl jsem kus té diskuse. A nejvíc mě zaujalo opět takové to "mrmlání". Lidi mrmlají, jak je draho, jak jsou nízké platy, dohadují se, jestli je to "Fialova" nebo "Babišova" drahota. Pomalu by člověk nabyl dojmu, že jsme národ chudáků, který přemýšlí nad tím, jestli si koupit jeden nebo dva rohlíky, doma mrzne a svítí svíčkou. Realita je ale vidět (a zvlášť před Vánoci) téměř v každém městě a v každém marketu. Ano, Češi jsou "lovci slev". Co není "ve slevě, to nekoupí"...i když to ve skutečnosti žádná sleva není. Pokud je ale někde sleva opravdová, jsou ochotní klidně stanovat přes noc, aby pak jen proto, že je to ve slevě koupili milion krámů a zbytečností, které vlastně ani nepotřebují.

A ta "drahota?". V každém marketu, v každém obchodním centru vidím denně davy lidí, kteří tlačí vozíky "s kopečkem". Takový vozík běžných potravin všeho druhu vyjde minimálně na 3000 a víc Kč. I se slevami. 200 tis. čechů se chystá na Vánoce do exotiky. Takový zájezd pro dva - min. 80 tis. Ale spíše více. A to nemluvím o komplet rodině. X stovek případů ročně, kdy internetoví podvodníci připraví tu ženu z Olomoucka o 1,5mil. Tu důchodce z Ústí o 4,5mil. Důchodkyně zapomene kabelku se 120 tis....atd.atd. ČNB uvádí, jaké miliardy a miliardy drží Češi na svých účtech (a to jde jen o bankovní účty).

Jsme prostě národ pokrytců, kteří jsou zvyklí odpovídat na otázku "jak se máte?" vždycky že "stojí to za ....". Aby náhodou někdo nezáviděl. A tak se tu utvrzujeme vzájemně v tom, jak jsme chudí a je pomalu bída...a přitom se máme jak prasata v žitě.

Jee. Tak to máte stejně, jako já. Já mám ženu taky o 11 let mladší. Jí je teď 38. Je pravda, že si tím už prošla. Bohužel jsem psal z vlastní zkušenosti. Před 12,5 lety se nám narodila dcera. Když jí bylo 6, a už nebyla miminko, tak právě v tu dobu (to ženě bylo 34:-( ), tak ji postihl tenhle syndrom...

Z ničeho nic mi jeden večer oznámila, že "už to nedává" a že se chce rozejít. Důvod (tedy nějaký smysluplný a rozumný) jsem z ní nedostal. Přitom jsme si žili dobře a do té doby ani náznak nějaké "krize". Prostě jsme ten den byli na večeři, dopili jsme víno, zaplatili a po odchodu z restaurace mi to bylo "oznámeno". Já měl k dispozici "náhradní bydlení" v rámci kanceláře, takže v ten den už jsem doma nespal. Pak v průběhu nějakých 2 týdnů jsem si odvozil věci (pečlivě sbalené) a nějak jsme si uspořádali starosti o dceru. Důvod se mi nedařilo zjistit, i když jsem se snažil - odpovědi byly hodně vyhýbavé. No a cca po 3 měsících mi dcera oznámila, že byl u nich doma "kamarád" maminky, kterého už několikrát viděla, ale že jí vadí, že byl večer u nich doma, že je slyšela vedle v pokoji. Když jsem se na to zeptal, bylo mi řečeno, že "se s někým vídá", ale mě toho nic není. Přišel Silvestr, kdy měla být dcera s maminkou u svých rodičů. Když jsem volal, dcera řekla, že je tam sama a maminka bude někde u "kamaráda". A pak to přišlo. Týden po Silvestru jsem se zkusil zeptat dcery, jestli neví, co je to za "kamaráda". Odpověď..."tati, on taky chodí do školy, jako já"🙂 Kluk 20 let. Přešlo to, hrany se otupily a po 1,5 roce jsme se k sobě vrátili. Přeju, ať vás to nepotká!

Aha - tak já myslel, že to bylo v pozdějším věku. Je pravda, že ženy jsou občas nepochopitelné. Pokud jste spolu byli 3 roky, tzn. že jste spolu začali "chodit" v 15ti. To bych řekl, že jste byl její první kluk(?). V tomhle věku má ta holka ještě takové ty "polodětské" ideály. Pak ale dospěje (aspoň věkem). No a najednou si rozhoduje sama o sobě. Bohužel ženy mají (v drtivé většině) taková dvě období, kdy dostanou panickou hrůzu z toho, aby něco nezmeškaly. První je právě v tom období ranné dospělosti. Holka je mladá, krásná, bez závazků. A v tomhle věku by měla poznávat a užívat si. Jelikož má pocit, že až přijde rodina, svatba atd., tak by neměla na co vzpomínat. A pokud v té době má 3 roky kluka...volí mezi pokračováním vztahu (ale uvědomuje si risk, že už by také nemusela nic jiného/nikoho jiného) poznat. A nebo vztah ukončí a "užije si". Kluků může mít kolik chce a kdy chce - stačí mrknout. A co si budeme...nejvíc vzrušující je ten úplný začátek a ta první noc. Tak si to vzrušení prostě opakuje. Bez závazku, bez emocí, bez výčitek. Protože může. S tím "platonickým", se kterým je 3 roky by to takové nebylo....

Ty, které tohle neprožily mají pak to druhé období. Mezi 35-45. Po době, kdy jim většinu času sebrala péče o malé děti a manželství/partnerství padlo do stereotypu. Najednou dojdou k tomu, že si vlastně nic neužily. A teď je ta poslední možnost, než přestanou být trochu atraktivní a mít chuť...Tam pak vznikají ty úlety s 20ti letými koloušky. Jsou krásní, s výdrží, při chuti. Sice bez perspektivy, ale lepší, než nudný manžel, kterého ukecají 2x do měsíce.

Víte, co mohl být ten problém? Píšete "platonický vztah". A to může být právě ono. Myslím, že mám dost a dost zkušeností, abych mohl mít na toto poměrně přesný názor. I když se to zdá takové "romantické", tak každá žena, pokud je fyzicky a mentálně normální a není jí 14, tak 3 letý platonický vztah nedá. I ženy mají svoje potřeby. A pokud se to vyvíjí tímhle směrem s tím, že ten chlap si řekne, že "to vydrží" a bude to krásná romantika a ta žena na to ze začátku přistoupí, je to hezké. ALE většinou to dopadá tak, že díky tomu, že se ti dva takhle dohodli, tak ta žena si o to třeba po půl roce sama neřekne. Ale očekává, že vyvine aktivitu ten chlap a pak ráda tu "platonickou etapu" bez protestů ukončí. Pokud se tohle nestane, tak ten vztah přeroste do jakési nudy bez posunu. Co si budeme povídat - ta intimita vztah každopádně posune oboustranně na jiný level. No a té ženě začne vrtat v hlavě, jestli třeba ten její není náhodou nějakej "divnej". Začne koukat okolo, "konzultovat" s kamarádkami...a najednou má pocit, že je vlastně o něco ochuzená. V horším případě přepne v hlavě toho romantika na "kamaráda" a to, co ji chybí si vynahradí jinde a s jiným. V lepším případě (tom vašem) to řekne na rovinu a vztah ukončí....

To jsou ženy....

Ty jo, taky bych si chtěl vybrat cash 120tis na dárky:-))Škoda, že ještě nejsem v důchodu....

Nepochopím. Stále stejné. Stále dokola omílané na internetu, v televizi, v rádiu...a stejně to pořád funguje!

Jestli to nebude tím, že lidé jsou prostě tupí. Jsou omezení jen a jen na svou bublinku a věci, které se jich přímo a teď netýkají a kterým nerozumí prostě nevnímají.

Nedávno se tu jedna paní v jedné diskusi rozohňovala nad tím, že když jde do banky pro hypotéku 3 mega, bankéř jen ty 3 mega napíše na monitoru. A chudák člověk, který pak ty "napsané" peníze musí 20-30 let splácet tvrdě vydělanými skutečnými penězi! TO NEJDE PROSTĚ POCHOPIT:-)...tedy u 10ti letého dítěte možná:-)

Přesně tak. Jenomže jak píšu. Spousta lidí, když vystoupí z auta a stane se chodcem, tak jako by zapomněli. Prostě mají v hlavě jen to že "mají přednost" a řidič je povinen dát přednost za každých okolností. I kdyby byl třeba metr před přechodem. Jestli je to fyzikálně možné, nad tím už nepřemýšlejí.

Bohužel, ono je to dnes takový normál...myslím u žen. A teď to nemyslím nějak špatně. Je to prostě dobou. Dnes je velká spousta žen ve 30 nebo i starších tzv. "single". Studují, užívají si života, budují kariéru. Vztahy sice ano, ale právě díky tomu, co jsem napsal výše nikoli tak nějak na vážno. Jenomže ejhle. Ono i těmto ženám tikají hodiny. Do těch 30ti to "přetlačí rozumem"...času pořád dost. Přehoupne se třicítka a najednou si žena uvědomí, že čas na to se nějakým způsobem stabilizovat, najít životního partnera a založit rodinu povážlivě krátí. Pak jsou plné různé seznamky inzerátů typu "35, svobodná, bezdětná, hledá muže, který by měl zájem založit rodinu" (seznamování přes internet je dnes nejjednodušší). No a jak najde, tak začne tlačit. Většinou prioritně na svatbu, jelikož ženy jsou z nějakého důvodu přesvědčeny (nebo to tak vnímají), že svatba je ten první krok k jistotě...že jim ten jejich už tak snadno neuteče. Jenomže vnímání muže je jiné. A tak jsem se nesetkal s tím, že by na svatbu po 3 měsících tlačil muž.

Z té "ženské" strany se to ale běžně děje. Mám to zrovna teď ve svém okolí. Žena, 32 let, po 2 měsíční známosti těhotná (prý nehoda...). Tlak na svatbu = vyvolený zdrhl a budeme mít o jednu "svobodnou matku" navíc. Jelikož přerušení nepřipadá v úvahu. Už "je moc stará", takže by "už nemusela otěhotnět". Je to smutné. Ale buhužel takových případů je čím dál více.

Částečně nesmysl, ale částečně pravda. Nesmysl v tom, že ta loď vyprodukuje za rok emise jako 50mil. osobních aut. Stačí trochu počítat a dojdeme k řádově jiným číslům. Spíše za rok, to, co 50mil. osobáků za den....

Ta pravda je v tom, že se Evropa tváří jako by zbytek světa neexistoval. Jsou zdroje, které uvádí, že pokud Evropa splní cíle Green dealu za cenu zákazu uhlí, fosilních paliv, spalovacích motorů apod., globálně dojde ke snížení celkových emisí o 2%. Přepočteno na současný stav. Je nutné si ale uvědomit, že průmysl, a výroba, které zákonitě tímto z Evropy zmizí, budou převzaty jinými teritorii (a s radostí), kde nějaké green dealy apod. vůbec neřeší nebo řeší "s rozumem". Především Čína, Indie, ale i třeba USA. Tím, že se tato výroba dostane do těchto zemí, emise z ní vzrostou o více než ty ušetřené 2%. Jelikož tyto země se nebudou zdráhat pro tuto výrobu používat uhlí, ropu apod. Prostě dojde k efektu, že z Evropy, kde již byly investovány obrovské prostředky do co největšího "zekologičtění" průmyslu, tak se tento přenese do regionů, kde na toto není a pravděpodobně dlouho nebude kladený takový důraz.

Ve finále celosvětové emise ještě vzrostou. Evropa se z průmyslově a technologicky nejvyspělejšího kontinentu stane chudým outsiderem a Čína, Indie, Afrika, USA se nám budou smát....

Občas v Praze používám Uber. Je to celkem fajn, že v aplikaci vidíte, kdy k vám dojede, předem je daná cena, kterou, když zvolíte platbu kartou, tak vám Uber strhne po dokončení jízdy a řidiči nic neplatíte, tudíž se s ním nemusíte dohadovat. Toť je pozitivum.

Velké negativum - před ještě tak 5-6 lety byla tak každá druhá jízda s českým řidičem. Zbytek většinou ze zemí bývalého SSSR, ale ti řidiči se byli aspoň základně schopní domluvit česky. A pokud s nimi neměl člověk potřebu komunikovat, tak ho v pohodě dovezli na místo.

Dnes, když si člověk objedná jízdu, objeví se mu většinou, že ho poveze nějaký Asgar Muchamedov nebo třeba Rádžív Paháví. Tzn. už ani ne Ukrajinec, ale podle jména nějaký spíš Čečenec nebo Ind. Pak přijede 15 let starý Passat. V něm puštěné rádio s arabskými rytmy a za volantem sedí snědší týpek v mikině a teplákách s lampasem, který neumí říct ani "dobrý den". Několikrát se mi stalo, že jsem ho musel navigovat, jelikož nebyl schopný jet podle navigace v mobilu. Jízda taky zážitek. Brzda plyn, na 50tce klidně 80-90. Člověk byl celou cestu jako na trní, kdy to do někoho navalí....

A když jezdím autem po Praze, je to jeden Bolt a Uber za druhým. Páčku na blinkry by v autě vůbec nemuseli mít. Čára není zeď....

Výrazně se tyto služby zhoršily.

Sice má řidič předvídat, přizpůsobit jízdu stavu a povaze vozovky a svým schopnostem a jet tak rychle, aby dokázal bezpečně zastavit na vzdálenost, na kterou má rozhled.

Na druhou stranu, pokud nebyla pod vlivem, nepřekročila rychlost a obecně jela podle předpisů, bude se pravděpodobně zpracovávat znalecký posudek, jestli ho mohla za daných okolností včas vidět a jestli měla čas reagovat a třeba zastavit nebo se vyhnout. Tam pak hrají roli faktory jako momentální počasí, přítomnost třeba umělého osvětlení nebo oslnění protijedoucím apod. Ale taky třeba optické parametry vozovky - když by byla třeba v tom místě zaplátovaná, mohl ležící klidně (podle toho, co měl na sobě a v jaké byl pozici) s vozovkou klidně splynout.

Pokud by se toto prokázalo, je z toho řidička venku. Pokud ne a mohla ho vidět a reagovat a z nějakého důvodu nereagovala, tak má problém. Každopádně ji čeká pěkných pár měsíců stresu, vyšetřování a soudů.

Teď nechápu? V čem konkrétně je to naivní?

Tak úplně pravdu nemáte. Aby mohl bankéř ty 3 mega "nakreslit", musí je banka nejdřív mít. Stejně jako když Vám ty 3 mega půjčí třeba kamarád. Taky je nejdřív musí mít. A aby je banka měla, musí je také samozřejmě vydělat. Banky peníze nevymýšlí nebo tam nějak "nepřitékají" shůry. Ty peníze vydělávají tím, že peníze, které jim svěří klienti a mají je na účtu, tak ony tam jen tak neleží. Banky je investují a rozmnožují. To je pak jejich zisk. Z toho zisku půjčují právě na ty hypotéky. Případně si tyto prostředky zas půjčují ony od ČNB. ČNB je pak vrací a samozřejmě s úrokem. Klientovi dají samozřejmě úrok vyšší, než za který si půjčí od ČNB a opět rozdíl mezi těmi úroky je jejich ziskem, který používají pak zas dokola tak, jak je to psáno na začátku. A takhle vydělávají banky.

Takže jde o skutečné a reálné peníze. Nikoli nějaké "nakreslené" virtuální. Nechápu, jak si tohle někdo může vůbec myslet. Žádné "nakreslené" peníze neexistují a nikdy neexistovaly.

A ještě jedna poznámka. 80% z příjmů se v Česku neodvádí ani náhodou. Máme sice vysoké zdanění práce, ale tuším, že to číslo je kolem 40% max.

Bohužel...dlužník, který si bere hypotéku, musí myslet na to, co se stane, pokud nastane za těch 20-30 let něco neočekávaného. Výpadek příjmů, rozvod, nedejbože úraz či smrt. Hodně se toho dá pojistit. Na něco se dají vytvořit rezervy. Ale pokud má dlužník hypo "na krev" a situace se zhorší a nemá žádné rezervy, ani jinak ošetřeno...je to bohužel jeho věcí. Stejně jako banku nikdo nenutí dát mu úvěr, ani jeho nikdo nenutí si ho brát.

Stále se vymýšlí, jak otevřít proces oddlužení pro široké masy. Vnímám to ale jen jako jakýsi pokus o "záchrannou brzdu" pro stát, kterému začínají chybět peníze z odvodů těch, kteří jsou v exekuci. Záchrannou brzdu toho, co vlastně způsobil před nějakými 25 lety sám stát. A to nastavení systému exekucí. Svěření výkonu exekucí do soukromých rukou, ve své podstatě soukromým podnikatelům s pravomocemi de facto soudu či policie. Exekuce totiž postihuje nejen dlužníka, ale celou jeho rodinu. Exekuce dlužníka ze dne na den odřízne od všech prostředků (kombinace srážek ze mzdy+blokovaný účet). Exekuce kromě jejího kompletního zaplacení či dobrovolného ukončení věřitelem není nějak časově ohraničená. V průběhu exekuce může exekutor dle svého uvážení volit ze zákonem daných exekučních nástrojů a používat je současně a opakovaně. Tudíž exekuce může být klidně doživotní. Čím déle exekuce trvá, tím více naskakují úroky, penále, poplatky, odměny, až se samotná jistina (poměrně velmi rychle) stane tou nejmenší položkou...

Chápu, že toto vše mělo být preventivně odstrašující tak, aby exekuce byla až tou poslední možností, která by postihla notorické neplatiče, kteří už předem počítají s tím, že půjčené nevrátí. Účelem mělo být co nejrychlejší vymožení pohledávky pro věřitele. Při tomto nastavení tento účel ale neplní. Naopak. Na tom systému profitují jen samotní exekutoři a nikoli věřitelé.

Při tomto nastavení, když se dlužník do exekuce dostane, jedná v pudu sebezáchovy. Utíká do šedé ekonomiky, aby mohl platit pouze to, co mu a jeho rodině umožní zachovat relativně normální život.

To místo je hodně nepříjemné - jak pro chodce, tak pro řidiče. Proboha ale lidi...zvláště chodci, používejte trochu mozek. Po Praze jezdím každý den. A je spousta chodců, kteří mají snad vypáleno v mozku "na přechodu mám přednost". A podle toho se chovají. Jak ovce...z chodníku rovnou na přechod. Bez rozhlédnutí, bez vyhodnocení situace. Většině jako by nedocházelo, že osobák nedokáže ani za ideálních podmínek zastavit na 5 metrech a autobus už vůbec ne! A to je drtivá většina chodců zároveň řidiči. Těch několik vteřin, než se rozhlédnu a zjistím, jestli mě ten řidič registruje nebo ne, nikoho nezabije. Kdežto jejich úspora může. Co je pak platné takovému člověku, že tu vinu ponese řidič. Když on zůstane třeba na vozíku nebo už tu taky nemusí být vůbec. Pokud se rozhlédnu a vidím, že mě řidič evidentně nevidí a nedá mi přednost, zůstanu stát, ale přežiju...a maximálně si zanadávám. Auto prostě nepřetlačíš.

Je to možná proto, že v nějakých 80% případů je k tomu kroku chlap "dostrkán". Ať už dotyčnou nebo rodinou nebo ze všech stran. Zbylých 20% požádá o ruku samo, dobrovolně a s radostí🙂 Je to prostě tak dáno. V drtivé většině právě ženy už od doby, kdy jsou holčičkami, si plánují ten svůj "den D". Také mají vrozenou touhu po zajištění, stabilitě, budování domova, rodiny...a ten "den D" je zářný počátek (alespoň před jeho uskutečněním:-)). A proto, jakmile najdou dle sebe vhodný protějšek, u kterého vyhodnotí, že s ním by se toto dalo vybudovat, automaticky ho postrkují k tomu vysněnému "dni D". Většinou za přispění ženské části svoji i jeho rodiny. No a ten chlap se většinou dostrkat dá. I když vlastně vnitřně sám třeba ještě nechce nebo spíš neví, jelikož pro něj to není naprostá priorita. A proto vypadá, jako když jde na popravu:-) Takže to "zděšení" nebývá zas až tak úplně bez pomoci.

No a po svatbě v hodně případech ten chlap většinou zjistí, že se vlastně nic tak hrozného nestalo, a že život se nezastavil a jde normálně dál. A že mu to vlastně i vyhovuje. No a protože my pánové jsme ješitní, nikdy pak nepřiznáme, že jsme se k tomu vlastně dali "dokopat"....ale samozřejmě jsme to chtěli a udělali naprosto dobrovolně a s radostí (a samozřejmě proto, že jsme si vybrali tu nejlepší - tak aby nám neutekla:-))

Tak toto je samozřejmě naprostý extrém. 12 let?? U těch dospělých dětí to ještě dokážu pochopit. Pokud jsou děti ještě třeba v pubertě nebo menší, když si ten chlap najde novou "známost", tak samozřejmě ta dotyčná od začátku chce ty děti poznat. Nevidí na tom nic špatného - naopak. Bohužel tam vzniká hodně často nepříjemná situace od té "bývalé" = matky dětí. Od začátku jim valí do hlaviček, jak je tatínek opustil a na té jeho "fúrii" nenechá nit suchou. Ta ho přeci odvedla. Tudíž ty děti samy ani nemají zájem, jelikož samozřejmě největší vliv má na ně ta máma. A ten chlap má pak dvě volby. Buď je přes jejich vůli dotlačit - tím ale riskuje, že se to obrátí ze strany dětí proti němu samotnému. Nebo to nechat být. S dětmi se stýkat dál sám a doufat, že k tomu dospějí, až dostanou vlastní rozum. Buď ho tedy dostanou samy a začnou se samy stýkat s novou rodinou otce. Nebo ho taky nedostanou a dál samy nemají zájem. Toto je vlastní zkušenost, když jsem byl v pozici toho dítěte a rodiče se rozvedli v mých 15 letech. Já ten vlastní rozum dostal. Až v nějakých 23 letech. A zjistil jsem, že nová žena táty není vůbec taková saň. Od té doby se normálně navštěvujeme. Pouze před mámou (i když to věděla) se o tom do konce jejího života raději moc nemluvilo.

To ostatní....přátelé apod. Tak to už není moc pochopitelné. Napadá mě jediný důvod...že dotyčný má strach, aby se jeho partnerka od těch přátel náhodou nedozvěděla něco, co se dozvědět nemá. Jinak nevidím jediný důvod.

Zas takový "nijaký" článek o "ničem". Ano, pro spoustu žen na základě takovýchto článků přestává být vztah vztahem a začíná být psychologickou alchymií, kde je třeba sledovat celý seznam faktorů a hodnotit a hodnotit. Hlídat především, aby se ten dotyčný neodchýlil od psaných pravidel, pravidelně ho testovat, klást pastičky "jak se zachová když". A pak se takové ženy diví, že ten muž to nedá, sebere se a odchází.

Začíná se vytrácet taková ta "přirozenost". Prostě být spolu těm dvěma vyhovuje nebo ne. Každý to může mít jinak nastaveno. Jak muž, tak žena.

Třeba hned na úvod - zmínka o tom, že jakmile se začne mluvit o svatbě, dětech, sestěhování...on couvá. Vždyť to přeci nemusí být nutně špatně. Ženy mají přirozenou tendenci hledat partnera, který bude "myslet jako ony" a reagovat, tak jak ony předpokládají či si přejí. Pokud to tak není, je to okamžitě signál, že "je něco špatně". Jenomže je nutno si uvědomit, že každý člověk je individualita. I když je ve vztahu. Jsou typy žen, které začnou tlačit na "posun" vztahu prakticky od začátku. A samozřejmě, pokud žena začne mluvit o svatbě 3 měsíce po seznámení (přirozená potřeba stabilizace a hnízdění), může to být pro spoustu mužů situace, která vyvolá v daném okamžiku téměř zděšení. Neznamená to ale, že by dotyčný nechtěl se ženou být, neplánoval společnou budoucnost apod. Ale prostě jen potřebuje více času. Ta žena to má jasně nalajnováno. Muž k tomu musí dojít.

Takže dámy...netlačit na pilu a hlavně nehodnotit muže podle bodů a seznamu z internetu:-)