The Cure = mé mládí a nyní i mé stáří.

Paráda. Taky rád vařím když jsem lehce připitej.

Gumové projektily a mířit na hlavu.

J. Formánek je pro mne skvělý autor ve svých prvních čtyřech knihách. UMŘEL JSEM V SOBOTU a MLUVITI PRAVDU jsou parádní záležitosti. No a PRSATÝ MUŽ je dnes už prostě legenda. Mám doma jako totální salát v prvním vydání.

Dále jsem již autora nesledoval, ale na každý pád mu přeji vše dobré "...na cestě." jak mi JF osobně do jedné z knih vepsal.

Dík J+J za zajímavý rozhovor. Soužití s knihou je úžasné jak v rovině tvůrce tak u čtenáře a já se na to nikdy nevykašlu. Je fakt, že jsme dnes chudší o lopotné shánění a půjčování knih a o takové řekl bych komunitní sdílení zážitků s tím spojených. ( například když jsme v roce 1987 všichni na intru četli Den trifidů )

O témata pro tvůrce se nebojím, ale rozumím, že je současnost těžké zajímavě uchopit, protože ona prostě zajímavá není. Děje se toho na jednu stranu strašně moc a strašně rychle a na druhou stranu vlastně o nic nejde. A vzpomínka na Filipa? Pro mne určitě pokoutně nahrané kazety z koncertů PV, které ještě pořád mám ( jsem 50+ ).

Úplně špatné to nyní taky není. Poslední dvě desky Ozzyho jsou docela fajn. Taky jsem vyrostl na IM, ale třeba jejich Senjutsu už nemusím. Ale současní Mastodon, nebo Gojira jsou myslím aktuální metalová špička.

Jen drobnost - "obyčejní lidé" je kdo? Ti co chodí do práce a na vše se snaží ušetřit?

Vizuálně je film na několika místech zajímavý a ta hudba nehudba je vlastně taky zvláštní. Chybí ale absolutně rozepsanost jednotlivých postav. V podstatě tam není hlavní role a opravdu od začátku nevíte přesně čí příběh sledujete. A dlouhé to je až moc. Ale úplně nezatracuji. V kontextu jiných válečných snímků tak 60%.

V naší domácnosti jsou Cimrmani naprosto běžnou, každodenní součástí našich životů. Děkujeme a těšíme se na právě dokončené.