...když jsem měl děti ve své péči (od roku 1971), chtěly sladký rýžový nákyp. Poprvé jsem nevěděl kolik ho mám uvařit a tak mi zbyl. Potom jsem udělal puding (samozřejmě nevařený vanilkový Dr.Oetker), dal do něj rozinky, strouhaný kokos, strouhanou čokoládu a rozsekaný lískový oříšek, smíchal jsem všechno dohromady (jako když kočička s pejskem vařili dort), dal jsem tuto směs do velké pudingové formy, dal ji do ledničky a slabou hodinku počkal, až zhoustne. Bylo to tak syté a bylo toho tolik, že jsem se musel podělit se sousedními partajemi - hlavně sousedky se olizovaly, vychvalovaly ten můj výtvor a protože to nebyl můj první, navrhly mi, ať všechny moje recepty sepíšu a nabídnu je nějakému vydavatelství. Moje (ještě ne rozvedená) žena se kajícně vrátila a tak moje plánovaná Kuchařka nevšedních zážitků zůstala jen jako rukopis v šuplíku. Potom jsme se stěhovali a toto mé dílko se pravděpodobně ocitlo někde v kontejneru...
Ale zkuste to s tím "přebytečným" rýžovým nákypem - stojí to zato...
...paní má ještě kliku, že se nemusí udržovat při životě tolika léky, jako třeba já. Doktor mi na rovinu řekl, že už dávno nevěřil, že se dožiju 78 let. Mám tu smůlu, že mám dlouhověkost po mamince a nemoci po tatínkovi (+61). Ani nerchtějte vědět, jaké nemoci mám (naposled je to cca 2 měsíce, kdy mi na noze praskla céva (- 1,7 litrů krve) - můžu říct, že když už jsem skoro odcházel z tohoto světa, bylo mi tak dobře, jako nikdy (denně totiž musím snášet bolest, bolest, bolest). Proto se smrti nebojím...
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
...nelíbilo se mu to jméno...