...a taky jim prej dochází mucholapky...

...nelíbilo se mu to jméno...

...ale když se těch buchet přejí, špatně by se z nich udělat mohlo... 😄

...tak mě jenom napadlo - co kdyby se při tom píchání trefili jinam? Ještě v dobách, kdy jezdily po poutích malé cirkusy, tak v nich pravidelně vystupovali zápasníci s medvědem, jasnovidci, mořské panny...

...každý, koho se to netýká, je v pohodě... zatím...

...Julio, to všechno je vaše?

...čas ukáže...

...máte pravdu - asi tak nějak to bude...

...senilní dědek to přece myslel v legraci, ne (?) Američané volí dalšího takového, co je navíc pomstychtivý. Jestli vyhraje volby, tak tu minulou prohru světu pěkně osladí...

...promiňte, možná jsem se špatně vyjádřil - co říkáte na označení bezčasí? Je to pro nás stejně nepochopitelné, jako když vědci tvrdí, že se po tom dosavadním rozšiřování Vesmír zase začne "scvrkávat" a veškerá ta hmota, kterou vidíme, se vejde do velikosti hrášku nebo molekuly...

...moje žena byla učitelkou v romské čtvrti v Karviné - a tam se učitelky nesměly obrátit čelem k tabuli, aniž by měly jistotu, že po nich někdo z těch "tichých a pozorných žáků" nehodí kružítkem - (to je jenom jeden z příkladů). Kolikrát jsem jí řekl, jestli jí to stojí zato, ale ona mi odpověděla - když ne my, co jsme zatvrzelé a chceme je trochu něco naučit, tak kdo? Uvedu aspoň ještě jeden příklad na dokreslení: mladá učitelka dostala hned po vystudování tyto grázlíky a po dvou měsících byla hospitalizovaná na "cvokárně" (první den jí jeden takový z páté třídy řekl co čumíš, ty ku.do; ona mu slušně odpověděla - to mi ještě nikdo neřekl a ten spratek jí odpověděl - tak si zvykej, pí.o jedna rozmr.aná. Stačí?

Promiňte, že jsem tohle reprodukoval, stydím se za něho...

....vždyť vypadá jako M. Jackson,,,

...nerozumím této době - ale jak si to další generace udělá, takové to bude mít (jsem rád, že už svůj život dožívám a nebudu se muset na to dívat - jen mi je líto vnoučat...)

...promiňte, že to blíž nevysvětlím, ale naše slovní zásoba nám nedává ten správný pojem - snad bezčasí? Napadlo mi napsat to takhle, ale já opravdu nevím, jestli dlouho nebo krátce. Kdo tohle nezažil, neví...

...smrt patrně není tak zlá, jak si ji mnozí představují. Já měl v roce 1981 štěstí - sousedka viděla, jak jsem na zahradě upadl a nehýbal jsem se, tak zavolala sanitu. Vnímal jsem všecko - slyšel jsem, jak doktorka řekla vždyť on nám exl, ale já jsem se jí snažil říct, že žiju, jenže ona mě neslyšela. Vytáhli mě ze sanity a nechali mě na lehátku venku. Bylo mi příjemně - necítil jsem ani chlad ani teplo, neměl jsem ponětí o času. Pak přišel zřízenec, aby mě odvezl (patrně) na patologii. Zkoumal mě dlouhým pohledem, pak mě zavezl někam dovnitř a snažil se ke mně přivolat lékaře. Ten mu řekl, že je dobrý, když poznal (na rozdíl od lékařky v sanitě) že žiju. Já jsem mu pověděl, že jsem jí to už říkal, ale ani tento doktor mě neslyšel. Potom jsem se probral až na pokoji, kde jsem zjistil, že nemám levé předloktí (ucpala se mi tam céva a při té operaci mi krevní vmetek ucpal tu '"zdravou" pravou stranu, což mi způsobilo ochrnutí; potřeboval jsem se z toho dostat a tak jsem si cvičil prsty (od velkých oblázků k malým, až jsem vyšil vánoční ubrus. Jsem řezbář a tak tu ruku potřebuji.)

Paní Ivano, tu Vaši poslední větu by si měl vzít k srdci každý člověk na této nádherné planetě!!!!!! Děkuji!!!!!!

...máte pravdu - oni by se jenom přejmenovali... 🙁

...jestli se národ chtěl zbavit (úplně zrušit) KSČ, mělo se to udělat zároveň se zvoněním klíčů na Václaváku - bylo by to elegantní řešení a ani svět by proti tomu nic neměl... byla by to vpravdě Sametová se vším všudy - a možná v té revoluční euforii by se možná uzákonila vláda odborníků (bez drahého a neefektivního handrkování tolika stran).

...můžu jenom souhlasit...

...když jsem měl děti ve své péči (od roku 1971), chtěly sladký rýžový nákyp. Poprvé jsem nevěděl kolik ho mám uvařit a tak mi zbyl. Potom jsem udělal puding (samozřejmě nevařený vanilkový Dr.Oetker), dal do něj rozinky, strouhaný kokos, strouhanou čokoládu a rozsekaný lískový oříšek, smíchal jsem všechno dohromady (jako když kočička s pejskem vařili dort), dal jsem tuto směs do velké pudingové formy, dal ji do ledničky a slabou hodinku počkal, až zhoustne. Bylo to tak syté a bylo toho tolik, že jsem se musel podělit se sousedními partajemi - hlavně sousedky se olizovaly, vychvalovaly ten můj výtvor a protože to nebyl můj první, navrhly mi, ať všechny moje recepty sepíšu a nabídnu je nějakému vydavatelství. Moje (ještě ne rozvedená) žena se kajícně vrátila a tak moje plánovaná Kuchařka nevšedních zážitků zůstala jen jako rukopis v šuplíku. Potom jsme se stěhovali a toto mé dílko se pravděpodobně ocitlo někde v kontejneru...

Ale zkuste to s tím "přebytečným" rýžovým nákypem - stojí to zato...

...já to vidím spolu s Orbánem jako pátou kolonu.