Památku věrných zemřelých zavedl roku 998 opat z Cluny, sv. Odilo († 1048), který se snažil pokřesťanštit pohanskou tradici. Dušičky jsou tudíž jen nepovedenou kopií Samhainu - stejné období i téma mrtvých.
Každým takovým "kompromisem", kdy křesťanstvo přejímalo pohanské tradice, se vzdalovalo od toho, co učí Bible, a přibližovalo klasickému pohanství. Vánoce s dárky, a zapalováním stromů? To jsou Saturnálie. Vánoční zvyky jako je krájení ovoce a lití olova? Věštecké praktiky prokazatelné už v Babylónii. Kříž? Používali ho Keltové i Egypťané (ankch) byť Ježíš byl jakožto žid popraven způsobem židovským, nikoliv římským.
Že Dušičky nejsou Halloween? Jen proto že se mírně liší datem a pojetím? To je jak říkat že československý vlčák není německý ovčák. Přitom původ je stejný - vlčí.
Poslední bod s vyhazováním věcí vyvolal vzpomínky... když mi máma v mých 12 letech vyhodila oblíbenou "sbírku" šesti starých čepic, hledal jsem je poctivě 4 hodiny, než nevydržela jak jí rozebírám prádlo, a řekla že je vyhodila.
Byly to bekovky, některé snad ještě z první republiky, měl jsem je rád. Poctivě a pravidelně jsem jí to vyčítal a připomínal následujících 20 let, takže už se mi nikdy neodvážila vyhodit za zády něco, co mám rád.
V podstatě přiznání trestného činu - jak pro české právo, tak mezinárodní. Např. úmluva práv dítěte: "Každé dítě má od narození právo na jméno a státní příslušnost, stejně jako právo znát své rodiče. Stát je povinen chránit totožnost dítěte. Děti mají právo žít se svými rodiči a udržovat s nimi styky, pokud to není v rozporu s jejich nejlepšími zájmy."
Technicky vzato ji může časem dítě samo zažalovat, nehledě na psychický dopad toho, že dítě nemá mužský vzor v rodině...
2
Sledujících
0
Sleduje
2
Sledujících
0
Sleduje
U nás by to dopadlo v podstatě stejně...
2 odpovědi