1/2 Pan Lipavský dnes v Senátu prohlásil, že Rusko válku na Ukrajině prohraje. Zřejmě se řadí mezi klávesnicové rusofobní pomatence, kteří bojují ve světle monitorů, ale realita jim poněkud uniká. Měl by se spíše spolehnout na úsudek jeho resortních kolegů z EU a hlasovat tak, jak hlasují oni, a říkat to, co říkají oni. V tomto případě by snad napáchal méně škod, než se chtít za každou cenu zviditelňovat přihlouplými komentáři, kterými dává najevo pouze svou nekompetentnost se k čemukoliv smysluplně vyjádřit stejně tak jako výše zmínění pomatenci na sociálních sítích. Rusko sice muže prohrát, i taková je zde možnost, ale silně nepravděpodobná, ale s největší pravděpodobností dojde k úplnému opaku. Možná by si měl náš pan ministr přečíst třeba toto:

(…) "Říkám všem partnerům: teď je důležitý okamžik, rozhoduje se o osudu naší země. Ptám se: Jste s námi? Odpovídají, že jsou s námi. Ale nejsou připraveni vzít nás s sebou do Aliance." Všichni se bojí! Neodpovídají. Ale my se nebojíme. Nebojíme se ničeho, chráníme náš stát! Nebojíme se Ruska, nebojíme se mluvit s Ruskem, mluvit o všem - bezpečnostní záruky pro náš stát, neutrální status,“ řekl Zelenskyj. (ukr. Versii.com, 25. února 2022)

Kde byl prezident Ukrajiny, když Západ ostudně utíkal z Afghánistánu. To si nevšiml, že v zájmu demokracie po dvaceti letech soustavného „ohlupování“ o záři občanské svobody Západu tentýž Západ nechal Afghánce na pospas tálibánské zvůli. Totéž se nyní děje s jeho zemí, kterou demosvět opouští a pomáhá pouze ústy a podivnými sankcemi, které Rusko vůbec nepocítí, alespoň v dohledné době.

1/3 Za současnou situaci na Ukrajině je jen a jen zodpovědná neprozíravá politika Západu vůči Rusku. Této krizi stačilo předejít jednoduchým prohlášením, že Ukrajina nebude v NATO. Jak jsem psal už dříve a na jiném místě, Západ sice ujišťoval Ukrajinu o plné podpoře, ale nyní se jaksi jeho podpora vytratila, takřka vysublimovala. Neustálé ujišťování, že jsme s tebou, Ukrajino, bylo spíše výsměchem jí samotné. Ukrajinský prezident opakovaně žádal o skutečnou vojenskou pomoc, která přicházela v podobě poněkud burleskní – armádní přilby z Německa nasadily všemu tu pověstnou korunu. Česká republika přispěchala také se svou troškou do mlýna, když darovala ukrajinské armádě „mírové“ dělostřelecké granáty. Ruský prezident využívá základního selhání západní civilizace v Afghánistánu. Po dvacetiletém vnucování demotradic byli jeho obyvatelé vrženi zpět do islámského středověku. Ostudný odchod posloužil prezidentu Putinovi jako odrazový můstek k požadavkům ohledně Ukrajiny. Když ho západ nebral vytrvale vážně, ukázal, že jakákoliv hrozba čehokoliv vůči Rusku ho nezajímá a začíná plnit scénář, kterému se mohlo předejít už jen tím, že by mu byl projeven jistý respekt. Když o tomtéž respektu hovořil německý admirál, byl „odejit“. Sklízíme plody západního diletantismu a neochoty přistoupit na fakt, že unipolární americký svět se nyní mění na multipolární. Své zájmy, kromě Ruska mají i Čína, Írán, Turecko. Především Čína bedlivě sleduje reakci Západu, aby mohla přizpůsobit své jednání vůči Tchaj-wanu. Nyní západ Ukrajinu hodil přes palubu stejně tak, jak učinil s Afghánistánem.

1/3 Vysoké ceny energií způsobila veskrze diletantská politika Západu vůči Rusku. Místo toho, aby bylo ujištěno, že Ukrajina nebude v dohledné době přijata do NATO, zvolil konfrontační tón s těmi výsledky, které můžeme nyní vidět. Rusko, potažmo Putin, se nyní nezastaví jen na území ovládané separatisty, ale půjde dál do vnitrozemí Ukrajiny – celý Luhansk, celý Doněck, pobřeží Azovského moře až ke Krymu. To je a bude výsledek západní politiky. Sankce, které jsou nyní vyhlašovány, jsou směšné a Rusko ke změně politiky vůči Ukrajině nedonutí. Pokud si někdo myslí, že se ruští miliardáři a bohaté ruské instituce na Západě vůči vyhlášeným sankcím nepřipravily, nezajistily již dávno, je skutečně choré mysli. Sankce jenom ukazují na bezzubost západní politiky vůči Rusku a prezidentu Putinovi. Putin je vždy o krok napřed, Západ ho pouze dohání a vyhlašuje neúčinná opatření, která musí být k smíchu celé ruské vládnoucí elitě. Pravda je taková, že kdyby byl vůči Putinovi projeven alespoň diametrální respekt vůči jeho požadavkům, nemuseli jsme být nyní svědky toho, jak nás má u … (čtenář nechť si doplní sám a promine naznačení expresiva). Nesmyslné lpění na západních hodnotách, především těch amerických, dovedlo svět k potupnému odchodu z Afghánistánu. Stejně potupný bude ústup vůči Rusku. Nyní se jenom vyhrožuje místo toho, aby se konstruktivně jednalo. Stačilo jenom říci, že Ukrajina nebude v NATO. Ihned by se odblokovala všechna jednání týkající se čehokoliv ve vztahu Rusko – Západ. Nestalo se tak, a tak si Putin vymáhá respekt tak, jak mu západní rétoričtí „stratégové“ určili.

O pokrytectví Evropanů především svědčí to, že si nechají plyn posílat prostřednictvím Nord Stream 1. Pokud mají být sankce citelné, a to nebudou ani náhodou, musí být cíleny na komoditu jako celek. To, že NS2 nebude zprovozněn nikoho nebolí - nebolí především Rusko, protože do dnešních dnů tímto plynovodem nic neproudí. Bylo by zajímavé sledovat reakci Evropy na to, až z Ruska nebude proudit žádný plyn a žádná ropa. To se také může stát. Takže rusofobní pomatenci sice nyní slastně chrochtají, ale nevidí si ani na špičku nosu. Evropa sama vehnala Rusko do současné situace, stejně tak, jak vehnala ve spolupráci s USA Rusko do čínské náruče.

1/3 Co se takhle podívat na pana Alexeje Navalného a jeho bratra Olega z poněkud jiného úhlu pohledu? Vraťme se nyní do r. 2012, kdy byl Alexej Navalnyj a jeho bratr obvinění z finančního podvodu. Za celou kauzou stála ruská pobočka Yves Rocher, která podala stížnost na firmu Glavpodpiska.

(…) Trestní řízení proti Navalnému bylo zahájeno v listopadu 2012. Ruská pobočka Yves Rocher podala čtyři roky po podpisu smlouvy s dopravní společností Glavpodpiska, jejíž akcionáři jsou Alexej a Oleg Navalnyj, stížnost k ruskému soudu kvůli podezření z podvodu. (Le Monde, 3. 2. 2021, autor Juliette Garnier)

Stručně řečeno firmě Yves Rocher byly účtovány ceny vyšší, než byly ceny obvyklé. Ihned po tomto oznámení se rozjela „kampaň“ opozičních představitelů, která zpochybňovala věrohodnost podané stížnosti, neboť v tu dobu byli oba bratři již v hledáčku státní moci a prohlášení Yves Rocher bylo prý vynuceno ruskými úřady. V této aktivitě vynikal především ruský ekonom, uprchl / emigroval do Paříže, Sergej Gurjev.

(…) „Nevím přesně, jakou páku vyšetřovatelé použili, ale bylo pro ně důležité, že se v případu objevila zahraniční společnost. To dalo případu solidnost,“ řekl Gurjev. (Le Monde, 3. 2. 2021, autor Juliette Garnier)

Dva roky na to Yves Rocher stáhl obvinění. Toto stažení však nezastavilo odsouzení bratrů Navalných. Je dobré ale vědět, co stálo za stažením původní stížnosti podané v roce 2012. Yves Rocher patří mezi přední světové kosmetické firmy a zalekla se negativního ohlasu svých zákazníků a s tím souvisejícího negativního hodnocení její značky. Ale stížnost nezpochybnila!!!

Jaké to budou sankce, že by se Evropa odstřihla od ruského plynu? To asi nikoliv, tak o jakých sankcích se tu hovoří. K smíchu.

Svého času existoval v našem mediální prostoru pořad Vox populi (TV Nova). Obdoba tohoto pořadu pak měla následovníka v Kotli (Michaela Jílková), aby pak týž brakový pořad dostal název Máte slovo na ČT. Pan AM nás seznámil s hlavním „publicistickým pořadem“, který odráží názory těch největších ruských propagandistů. Jaksi opomněl sdělit, že pořad, který ukazuje na prohnilou ruskou propagandu, má stejné bulvární vyznění jako pořady, citované výše, našich televizních stanic. Nikdo soudný se nemůže ztotožnit s tím, co mohl v patnáctiminutové ukázce shlédnout. Nikdo soudný ale neuvěří tomu, že toto je oficiální názor vládnoucích ruských elit. Byť by si to možná myslely, nahlas jej neříkají. Pravdou je, že totéž si může myslet, v obráceném gardu, západní propaganda a nikomu to nepřijde divné, protože žijeme na té správné straně (viz některé diskuzní příspěvky protiruských pomatenců, které sice nejsou relevantní, ale také něco vypovídají o „ušlechtilé duši“ těch správných demokratů). Chápu, že pan AM má své vidění světa, ale je jaksi „nepochopitelné“ (řečnická otázka), jako vždy, že nepoukáže na obdobné pořady ukrajinské státní televize (Nacionalna telekompanija Ukrajiny), které rozhodně existují a v ničem si s tou ruskou bulvární tvorbou / propagandou nezadají. Ti, co panu AM nevěří na 100%, a dělají dobře, se jeho manipulativnímu komentáři nepodají. Již povýšil. Už nerozeštvává občany ČR, ale rozeštvává národy. Co k tomu dodat. Ti, co jsou schopni myslet myslí. Ti, co jen přebírají názory pana AM, nemyslí. A o tom to je.

1/3 Ať se už se někomu bude, či nebude líbit chování Ruska, Rusko je již nyní vítězem – dodávám, že oprávněným vítězem. Shrňme si to. Rusko donutilo Západ, aby s ním bylo jednáno. Rusko donutilo Západ, aby jej znovu bral vážně. Rusko donutilo západní politiky, aby jezdili jednat do Moskvy. Rusko vnutilo Západu, aby se Ukrajina nestala v dohledné době členem NATO. Rusko donutilo Západ, spíše USA, zesměšnit se neustálými zaručenými předpověďmi o zaručeně pravém dni, kdy má být obsazena Ukrajina. Rusko donutilo Evropu, NATO, USA, aby přistoupily na hru, ve které budou nadále trvat na právu Ukrajiny být členem NATO, ale zároveň ji tiše nutí k tomu, aby se vyjádřila, že do NATO už nechce, nebo přinejmenším o členství v něm nebude usilovat. Prezident Putin sdělil světu s úsměvem na rtech, že nadále bude postupovat podle plánu, který mu, jak se zdá, až do teď vychází. Zeptejme se však, k čemu donutil Rusko Západ? Odpověď je více než jednoduchá. Ve své podstatě k ničemu. Pokud klávesnicoví rusobujci a nepřátelé všeho ruského budou argumentovat tím, že ho donutil nenapadnout Ukrajinu, nelze se než shovívavě usmát. Od počátku bylo jasné, že napadení Ukrajiny je až tím posledním, co by Rusko chtělo. To, co Rusko chtělo, už nyní dostalo. Pravdou je, že soustředěná síla více jak sto tisíce vojáků na hranicích s Ukrajinou, přesto ale stále na území Ruska, rozhodně mírumilovně nevyhlíží. Psychologický efekt ruského strašení použití takové síly zabral. Velkohubá vyjádření o strašlivé odplatě prezidenta Bidena evidentně nezabrala a ruského medvěda nijak nevzrušila, spíše pobavila.

Aby pan AM zakryl ostudné vyjádření pana Lipavského (ohledně plynu/neplynu), našeho ministra zahraničních věcí, věnuje se panu Babišovi. Pro pana AM je charakteristické, že se ožehavým průšvihům nevěnuje, protože by mu to jaksi narušilo jeho mantru boje proti temné koalici Babiš-Zeman-hloupý volič. Nestojí mi za to, abych se jeho komentátorskému výronu věnoval. Adorovat jeho komentáře mohou pouze masturbanti nebo jeho alter ega (Votánková, Jare).

Takto bych psal, kdybych se snížil na úroveň příznivců pana AM. Raději připomenu svůj komentář o panu Lipavském a jeho plynu/neplynu. Viz níže.

1/3 Pokud si někdo bláhově myslí, hlavně profesionální rusofobové, že Rusko padne na kolena díky sankcím, je poněkud bláhové mysli. Samozřejmě, že můžeme prohlášení pana velvyslance Tatarinceva považovat za poněkud velkohubé, ale podstata jeho vyjádření je správně. Na Rusko jsou uvaleny sankce již od r. 2014. Dnes máme r. 2022 a nezdá se, že by západní sankce nějak ruského medvěda vyvedly z míry. Když k tomu připočítáme současnou plynovou (cenovou) krizi, na které Rusko vydělává díky nepromyšlené politice EU, která chtěla odstranit závislost na ruském plynu po r. 2009 – tzv. rusko-ukrajinská plynová krize, kdy se na dva měsíce zastavily dodávky plynu do Evropy, vyjde nám, že Rusko by případnými dalšími sankcemi zas tak fatálně neutrpělo. Naopak by trpěla Evropa. Uvalit sankce na ruský plyn může opravdu mozek choré mysli. Takže se nabízí otázka, jaké další sankce by měly být vyhlášeny, aby to Rusko opravdu pocítilo, když ty současné nějak necítí, ač by mělo.

(…) Jak uvedl Interfax s odkazem na data z Centrální banky Ruska, v posledním čtvrtletí roku 2021 Rusko vydělalo na vývozu plynu 20,8 miliardy dolarů, tedy o 7,7 miliardy dolarů více než v předchozím čtvrtletí. Během tohoto období představoval prodej plynu 14 % ruských exportních příjmů. (Gazeta Wyborcza, autor Andrzej Kublik)

Tatarincevovo poněkud expresivní vyjádření o tom, že sankce spíše Rusko „zocelily“ jsou bohužel pro rusofobní fanatiky pravdou, kterou nelze zastřít pseudonázory o ekonomickém úpadku v případě dalších sankcí. Vyhrožování čímkoliv v této chvíli nepřichází v úvahu, protože si z něj Rusko nic nedělá.

1/3 Když pan prezident Zeman vyjádřil své pochybnosti nad profesionalitou pana Lipavského, zpovykaná část naší společnosti dala velmi nelibě najevo, že prezident do obsazení vlády nemá mluvit. Jaksi této části společnosti uniklo, že i prezident je součástí moci výkonné a má právo mluvit do vládních personálií zvláště, když je volen přímou volbou. Pan Lipavský svým názorem na ruský plyn jen dokladuje to, že jeho bakalářská práce, která byla hodnocena nejhorší možnou známkou, kterou lze projít, měla být spíše shozena se stolu a znovu přepracována. Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze vyprodukovala opravdu specialistu na mezinárodní teritoriální studia „par excellence“. Jakési klopýtnutí při jmenování pana Lipavského ministrem ohledně jeho titulu (bakalářxmagistr) má, jak se nyní jeví, pravdivější a škodolibější konotace. Ironicky se nabízí říci – a toto nám vládne! Bohužel politická příslušnost v kombinaci s „chtíčem“ vládnout za každou cenu měla, jak se nyní ukazuje, přednost před kvalitou. Je právem každého předsedy vlády vybrat si za ministra toho, koho uzná za vhodné. Zde pan Fiala evidentně přestřelil. Pokud bude nadále pan Lipavský takto excelovat, bude se ho muset předseda vlády zbavit, protože řečeno „selským rozumem“, který je nyní na místě, takhle to pane předsedo vlády dál nepůjde. Pan Karel Schwarzenberg, člen TOP09, doporučil pana Lipavského jako velmi dobrého kandidáta na ministra, který „tomu jistě bude rozumět“. Jde o téhož Karla Schwarzenberga, který doporučoval jako mladou naději pana Feriho, viněného ze sexuálního predátorství. To nevymyslíš.

1/2 Jak jsem již psal jinde a na jiném místě, už se nyní nedopočítáme toho, kolikrát nám byl sdělen ten konkrétní a zaručeně zaručený termín napadení Ukrajiny Ruskem. Nestalo se tak ani na Silvestra, ani bezprostředně po skončení novoročních svátků, ani po skončení ženevských jednání ruských diplomatů s představiteli USA a NATO, která podle očekávání nepřinesla žádný výsledek. Nestalo se tak ani během zahájení zimních olympijských her v Pekingu, kdy po jejich zahájení měl nejhorší „ďábel“ světa vydat rozkaz k útoku na Ukrajinu. Místo toho zmíněný ďábel podepsal s čínským protějškem strategickou dohodu o vzájemné spolupráci takřka v čemkoliv. Mimochodem s olympijským útokem na Ukrajinu přišla náměstkyně americké ministryně zahraničí Wendy Shermanová.

(…) … k invazi by mělo dojít v blízké budoucnosti, a jmenovala nejpravděpodobnější datum – ukončení zimních olympijských her v Pekingu. Říkají, že hned po závěrečném ceremoniálu vydá ruský prezident Putin tento rozkaz, který se od něj „očekává“ už nejméně šest měsíců. (íránský Hamshahri, redakční článek)

Nyní má k inkriminovanému útoku dojít ve středu. Zdůvodnění, proč neustále Američané přicházejí se zaručenými daty ruských útoků, je opravdu k smíchu, kdyby se nechtělo plakat. Nová a nová data jsou publikována proto, aby byl odhalen zaručený útok, aby tím byl prozrazen a ruský medvěd si útok rozmyslel. Co na to říci. Zaručeným zprávám o ruském útoku může věřit jen pravověrný rusofob, který se sebeukájí vyhlídkou na to, aby mohl říci: „Já to říkal.“ Střízlivě uvažující člověk se logicky a ironicky zeptá, proč tak Putin otálí?

Nechci být jízlivý, ale kdyby se totéž stalo panu Babišovi, kdyby mu Senát hodil na hlavu pandemický zákon, byl by takový krok Senátu také nazván "zpětnou vazbou". To asi ne, že. To bychom si poslechli něco o tom, jak Babišova vláda špatně vládne, nedokáže sestavit rozumný zákon. Taková reakce by byla pochopitelná od opozičních senátorů. Nyní ale pandemický zákon smetli se stolu koaliční senátoři. Co nám to asi tak říká?

Kdysi pan Babiš prohlásil o Poslanecké sněmovně, že jde o pouhou žvanírnu. Byl za to tepán, co si to prý dovoluje říkat. Strohý popis toho, co se skutečně děje v obou komorách našeho Parlamentu nešel pod vousy těm, kteří se jako ve žvanírně chovali. Nyní pan Válek, představitel nové politické kultury, při projednávání důležitého zákona hraje karty na mobilu. Pikantní je především fakt, že ho napomenul představitel koaliční vládní strany. To především stojí za povšimnutí!!! Co na to řekne svým případným komentářem pan Mitrofanov, když už nás seznámil s chováním pana Babiše, který se fotil v prázdných sálech výborů PS? Skoro bych se vsadil, že takové chování blahosklonně přejde. Nová politická kultura je, jak jsem již psal jinde, pouhým oxymóronem. Možná pan Mitrofanov překvapí a napíše kritický komentář k Válkově karetnímu přístupu. Mimochodem pandemický zákon si vynutila tehdejší opozice na Babišově vládě. Byl definován tak, aby právě vyhovoval opozici, dnes vládní elitě, která ho nyní mění za hlasitého nesouhlasu části spoluobčanů. Pan Válek jenom dává najevo, jak je pro náš stát a jeho fungování tento zákon důležitý.

1/3 Jak jsem již uvedl na jiném místě, za to, co se nyní děje a bude především dít, si může Evropa respektive EU sama. Bohužel politická elita starého kontinentu nepochopila, že již nadále nemůže žít pouze v unipolárním světě zvláště tehdy, když strategické suroviny, které potřebuje, vlastní „ideologický“ nepřítel. Je zajímavé, jak na skutečnost nového geopolitického paktu nahlížejí ti, jichž se tato ekonomická situace bezprostředně týká. Podívejme se nejdříve na odvěkého zavilého nepřítele Ruska Polsko pohledem dvou komentářů.

(…) … loni se objem obchodu mezi oběma zeměmi zvýšil o více než třetinu. Odborníci však tvrdí, že jde pouze o růst cen energetických zdrojů a barevných kovů, které Rusko dodává do Číny. Při pozastavení dodávek plynu do EU přitom nadále čerpá suroviny do Číny a prodává je tam téměř sedmkrát levněji než na evropském trhu. (Rzeczpospolita, autor Andrzej Łomanowski)

Polští komentátoři především hledají důvod, proč je pro Rusko smlouva s Čínou nevýhodná. Jako kdyby očekávali, že se Rusko bez Evropy nemůže obejít. Hledají především to, co Rusko vůči Číně znevýhodňuje. Upozorňují také na technologickou převahu Číny, kdy se ta ruská začíná vytrácet. Čína především využívá faktu, že Rusko pro ni bude pouze surovinovou základnou, kterou beze zbytku využije. Polská média taktně zapomínají na to, že pokud někdo bude ve velkém odebírat suroviny, na kterých bude závislý, a to Čína beze sporu bude (stejně jako Evropa na plynu), může dopadnout stejně jako starý kontinent, ne-li hůře, protože odběr ruských energií bude ve velkém krýt značnou část čínské spotřeby.

1/3 Dlouhodobě předpokládaná noční můra USA se stala skutečností. Dvě velmoci se dohodly, že upozadí tu třetí, která byla do nedávna tou první. Podpisem spolupráce mezi Ruskem a Čínou končí éra unipolárního světa s pouze americkýma očima. Pro USA nastávají těžké časy, které si zavinily samy.

(…) Si Ťin-pching zdůraznil, že tváří v tvář extrémně složité a měnící se mezinárodní situaci Čína a Rusko dodržují prohlubování vzájemné strategické spolupráce a jsou připraveny stát bok po boku pro mezinárodní spravedlnost a nestrannost. (…) Po jednání obě strany podepsaly Společné prohlášení Čínské lidové republiky a Ruské federace o mezinárodních vztazích a globálním udržitelném rozvoji v nové éře, které se zaměřilo na společné postoje Číny a Ruska k demokracii, rozvoji, bezpečnosti a mezinárodnímu řádu. (čínská Guancha, redakční článek)

Spojení těchto velmocí vyniká především na pozadí jejich vztahu k dalšímu regionálnímu hráči – Íránu. Vzniká tak geopolitický prostor, který bude těžké pro americkou administrativu „uhlídat“. Hospodářské dohody všech těchto tří hráčů ve své podstatě budou eliminovat jakýkoliv pokus odstřihnout je od globálního bankovního systému SWIFT. Do nedávna bylo vyhrožování odstřižením Ruska z tohoto systému velmi populární slovní zásobou amerického prezidenta. Nyní nebude tak snadné vyhrožovat něčím, co sice bude pro zmíněné státy komplikací, ale nikoliv smrtící. Když k tomu připočítáme i zřejmou neochotu dalších členů SWIFT někoho odstřihávat, je jasné, že v této chvíli a v tomto bodě USA prohrály. Americkým dolarem to jistě velmi vážně zatřese.

1/3 Po kolikáté již slyšíme věrohodnou informaci o tom, že Rusko napadne Ukrajinu. Skoro se chce říci, že pokud Rusko Ukrajinu opravdu napadne, nebude to jeho vina, kdyby to nebyl zřejmý oxymorón (protimluv). Administrativa Bílého domu poslední dobou, zdá se, nedělá nic jiného, než že se snaží vybudovat předpovědní kancelář pro odhalování ruské invaze. Vrtěti psem – to je ta pravá americká politika. Důvod k válce se vždy najde.

(…) Pro většinu Izraelců jsou studené a zasněžené oblasti Ukrajiny daleko, mimo dohled a málo zajímavé. Pokud vůbec myslí na Ukrajinu, je to především jako jedna z děsivých oblastí masového vyhlazování během druhé světové války, dějiště Babího Jaru a dalších zvěrstev holocaustu. Co třeba země, kde se nachází Umaň, kde se každý rok scházejí tisíce Haredimů, aby uctili památku málo známého rabína z 19. století. A co takhle země, jejímž židovským prezidentem je bývalý herec a komik (Zelenskyj) v jasně nevtipných dobách. (izraelský Haaretz, bez udání autora)

Ruský prezident Vladimir Putin, povzbuzený americkým debaklem v Afghánistánu a jeho úspěšnou intervencí v Kazachstánu, chce obnovit zašlou slávu ruského, pro někoho sovětského, impéria, které by zase hrálo důležité housle na mezinárodním poli. Ve stejné chvíli se Amerika snaží omezit vůdčí postavení Číny (viz AUKUS) a ukrajinský konflikt je jí spíše na obtíž. Západ i Biden hovoří cosi o „největší invazi od druhé světové války“, které je třeba čelit. Biden bije na poplach a shromažďuje pod hlavičkou NATO „strašlivou“ hrozbu v podobě 8500 aliančních vojáků, ze kterých si Rusko opravdu nic nedělá.

1/2 Už jsme si mohli zvyknout na obehranou písničku pana AM. Blíží se prezidentské volby, a tak je třeba neustále kout železo, dokud je žhavé. Žhavost předmětného železa nesmí klesnout. Co kdyby náhodou nenáviděný Babiš vyhrál prezidentské volby. To se přeci nesmí dopustit. Jasný „třídní nepřítel“ musí prohrát a je nutno mu jeho cestu za slávou (Hradem) co nejvíce ztrpčit. Stále doufám, že pan AM píše své komentáře z vlastního přesvědčení. Pokud by je psal na zakázku, což by zas tak překvapivé nebylo, byl by tak pouze prostým prostitutem, který za třicet stříbrných zradí i vlastní matku. Ponechám na čtenáři, co si o důvodech jeho komentátorské aktivity myslí. Soustřeďme se nyní na argumentační kadlub pana AM. Andrej Babiš rozhodně není idiot, jak je nám v komentáři podprahově podsouváno, ale je zdatný marketér. Konec konců má kolem sebe suitu poradců stejného ražení. Moc dobře věděl, že výbory, kam se měl dostavit, „nebudou“ z důvodu jednání Sněmovny. Prostě to zkusil, aby novináře popíchl. Nic víc. Fabulovat příběh o hlouposti možného budoucího prezidenta se nabízí jako nahrávka na smeč, která byla také beze zbytku využita. A tak by to mělo být. Když někdo seje vítr (pan Babiš), nechť sklidí bouři (od pana AM). Co by la nemělo být, je laciné a programové rozdělování společnosti na ty správné a na ty špatné s poukazem (u těch špatných podle komentátora) na jejich, eufemisticky řečeno, intelektuální výbavu, která je všechno, jenom není demokratická, občanská a hlavně mitrofanovská. Pan AM vzešel z prostředí, kde takové rozdělování bylo normou, která se mu zažrala pod kůži.

1/2 Ten, kdo v této chvíli haraší zbraněmi, jsou USA. Jejich tvrdošíjné lpění na americkém vidění toho, co je správné a nevyhnutelné je na škodu jím samotným.

(…) Putin chápe to, co Washington odmítá pochopit, totiž multipolaritu budoucnosti. (The American Conservative, bez udání autora)

Když Rusko obsadilo Krym (zcela oprávněně) v r. 2014 tehdejší ministr zahraničí USA John Kerry prohlásil, že Rusko „se chová jako země 19. století“. Stojí za to připomenout slova prezidenta Johna F. Kennedyho, který řekl, že „těm, kdo hledí jen do minulosti nebo přítomnosti, bude jistě chybět budoucnost“. A o tom to celé je. Zatímco USA ustrnuly v jakémsi světě, kde ony jediné jsou předákem demokracie, tak zbytek světa v 21. století (včetně Číny a Ruska) se chová multipolárně. Studená válka dávno skončila a největším průšvihem bylo období tzv. unipolarity, kdy USA neměly žádného soupeře. Nyní ho mají, a nejenom jednoho. Čína se stala jejím hlavním rivalem, Rusko se úspěšně vzpamatovalo z 90. let, kdy bylo pouze trpěno jenom proto, že vlastnilo jaderné zbraně. Evropská unie sama, pokud vůbec přežije vlastní fašizující byrokratismus, se může stát supervelmocí. Její populace téměř 450 milionů lidí určitě není k zahození. Ten, kdo v této chvíli prohrává jsou právě USA. Největším strašákem pro ně samotné je pakt Rusko-Čína, který je čím dále tím viditelnější. Hegemonie Číny v asijsko-pacifické oblasti jenom ukazuje na neschopnost americké administrativy vystoupit ze stínu jediné supervelmoci, která nyní musí čelit tandemu, který hned tak rychle nepřechytračí a hlavně nepřetlačí.

1/3 Možná bychom se už nedopočítali toho, kolikrát bylo zaručeně předpovězeno, kdy Rusko napadne Ukrajinu. Pokud zapátráme v naší paměti, dojdeme k „překvapivému“ závěru, že zaručené předpovědi o napadení „bezmocné“ Ukrajiny pocházely a zřejmě pocházet i nadále budou z úst amerického prezidenta Joea Bidena a jeho administrativy. Naposledy o věrohodném vpádu informoval svůj ukrajinský protějšek, Volodymyra Zelenského, během jejich posledního telefonického rozhovoru – 27.01. Pikantní na tomto rozhovoru je fakt, že ukrajinský prezident toho amerického spíše krotil, aby nevyvolával zbytečnou paniku, protože ukrajinská strana, ústy jejího prezidenta, o zaručeném únorovém vpádu ruské armády přesvědčena není. CNN dokonce přišla se slůvkem „uklidnit“, které měl Zelenskyj použít vůči Bidenovi. Volně řečeno měl říci, aby se Biden uklidnil, protože jeho výroky o napadení poškozují ukrajinskou ekonomiku. Bílý dům po takovém prozrazení přispěchal s prohlášením o anonymních zdrojích, které vypouštějí nepravdy. CNN na naléhání Bílého domu pak tweet o „uklidnění“ smazala. Nicméně bylo už pozdě a republikánští zákonodárci se nyní dožadují toho, aby byl zveřejněn přepis zmíněného telefonického rozhovoru. Biden (demokrat) tak bude nucen jít s, již prozrazenou, pravdou ven. Ponechme přepis přepisem a věnujme se nyní Bidenovu chování, které spíše připomíná, senioři prominou, zmateného důchodce, který si nepamatuje, co řekl a udělal „den před tím“. Abychom pochopili jeho chování, je nutno podívat se na americkou politickou scénu letošního roku. Ten bude volební a pro Bidena a velmi důležitý.