A teď si představte tu variantu (pravda, ne příliš pravděpodobnou, ale ani úplně vyloučenou), že minimálně 10 vítězů skupin Ligy národů obsadí v kvalifikaci první nebo druhé místo. Pak se do baráže dostane San Marino!

Při výčtu našich účastí v barážích jste poněkud zapomněl na kvalifikaci o Katar 2022. Tam právě naši dostali jako vítěz skupiny Ligy národů ještě tu druhou šanci v baráži, ale vypadli hned v prvním kole ve Švédsku.

Tady je docela zajímavé, že když před dvaceti lety (před vstupem Kypru do EU) proběhlo na Kypru referendum o znovusjednocení, tak ta turecká část hlasovala pro, zatímco řecká proti, takže ke sjednocení nedošlo vinou kyperských Řeků.

Vždyť taky španělský tisk po Bilbau psal, že si Slavia zasloužila vyhrát.

Před kopem od branky nemusí dát rozhodčí pokyn k rozehrání. Jakmile hráč uvede míč do hry předepsaným způsobem jako v tomto případě brankář, je normálně hra zahájena. Samozřejmě může dát rozhodčí jasně najevo, aby se s rozehráním počkalo až na jeho pokyn (třeba při střídání, ošetřování, napomínání, komunikace s VAR apod.), ale to tento případ zjevně nebyl.

Nemáte tak úplně pravdu. Pokud k tomu „žlutému“ faulu dojde ještě před porušením pravidla útočícím týmem, pro které není gól uznán, žlutá by se rušit neměla. Ale zde jde o odlišný případ. Svlečení dresu se má trestat kartou bez ohledu na důvod, proč si ho svlékl. Ale třeba to disciplinárka nějak zohlední jako polehčující okolnost.

Tak dva góly za dvě sekundy se podařily letos v lednu naší „dvacítce“ v zápase o bronz s Finskem. Ještě si to dobře pamatujeme. Čtyři góly vměstnali do pouhých 50 sekund, z toho při power-play Finů – čas 58:52 - 7:5 a 58:54 - 8:5.

Ten záběr ze zadní kamery je evidentně zrcadlově převrácený.

Není náhodou ten zakopaný pes v tom odstavci „Sparta si to vyhodnotila tak, že na kvalitu, kterou chtějí, tady nedosáhnou. Typologie českých hráčů se liší od toho, co Sparta chce, a proto sahá do zahraničí. Ale i Slavia si pomáhá severskou cestou. Sparta chce kvalitu a v českém prostředí ji nenachází“? Tu kvalitu v českém prostředí by Sparta (ale i ostatní kluby) neměla hledat, ale vytvářet jí! Copak nemají žákovské, dorostenecké, juniorské oddíly? Tam by se ta kvalita měla tvořit. Není žádný důvod, abychom měli méně talentované kluky, než jiné země. Kolik vlastních odchovanců mají naše týmy na pohárových soupiskách? A pokud tam nějací jsou, jsou mezi nimi tahouni, kteří dokáží rozhodovat zápas nebo jsou to prakticky „jen“, řečeno cyklistickým žargonem, nosiči vody pro ty zahraniční hráče? Nebo kolik jejich odchovanců je hvězdou v některé z nejlepších soutěží? Kde pak má reprezentace brát?

Ale při tom novém systému nemá na sílu soupeřů ten čtvrtý koš žádný vliv. Ať by byla losována z jakéhokoli koše, stejně by dostala po dvou soupeřích z prvního, druhého třetího i čtvrtého.

Jenže v tom novém formátu už nasazení do prvního nebo druhého koše neznamená papírově přijatelnější soupeře. Bude prostě hrát proti dvěma týmům z prvního koše, proti dvěma z druhého, stejně tak ze třetího i čtvrtého. Tedy zhruba stejná kvalita soupeřů bez ohledu na koš, ze kterého bude losována.

Někdy mohou nastat zajímavá spojení příjmení s profesí dotyčného. Jistě si mnozí pamatujeme ministra zdravotnictví jménem Rubáš nebo ministra životního prostředí Dejmala. Vybavuji si i starší televizní reportáž z nějaké mateřské školky, jejíž ředitelka se jmenoval Herodesová.

Nebo extraligový hokejový zápas Kladno – Č. Budějovice zhruba před třemi lety a komentář v jedné situaci: „A zde můžeme vidět velice tvrdý souboj mezi Žižkou a Zikmundem.“

Není to její syn. Jeho matka se jmenovala Ivana.

Vzpomínáte na OH 2008 a zlato hned první den, jak to dodalo klid, nakonec to ale byla co do celkového počtu medailí pro naše nejchudší olympiáda (a to ještě hned druhý den získal druhé zlato Kostelecký). A je zajímavé, že další medailově „chudší“ OH byly v Sidney a Aténách a i zde naši získali medaile hned první den (bronzy Řehula resp. Kůrková). Naopak třeba v Londýně se na první medaili čekalo do pátého a v Atlantě až do sedmého dne a nakonec to byly pro naše medailově úspěšné OH. Což samozřejmě neznamená, že to bude i letošní případ, nakonec to třeba bude skutečně bída, ale známe to pořekadlo o zajících a honu, že?

V roce 1984 se olympijské hry konaly v Los Angeles, nikoli v Lake Placid, tam proběhla zimní olympiáda v roce 1980.

Mám pocit, že autorka viděla jeden z dílů pořadu Smoljaka a Svěráka „Veselé historky z natáčení“ a nedošlo jí, že jde o zcela vymyšlené příběhy pro pobavení.

Právě proto, že je pouze teoretik (a, řekl bych, že rozhodně ne špatný), ty teorie uvádět do praxe se mu ale jako trenérovi moc nedařilo. Akorát v Liberci se jako asistent velice dobře doplnil se zkušeným praktikem Škorpilem.

Jen poznámka. Remíza nám k postupu nestačila. Podle tehdy nově zavedeného pravidla (k jehož uplatnění v praxi ovšem dosud nikdy nedošlo) by se v případě remízy kopaly penalty, jelikož šlo o závěrečný zápas ve skupině a my i Turci jsme měli stejně bodů i naprosto stejné skóre.

Vzhledem k tomu, co zatím předvádí Francie, bych si s tou jejich cestou domů nebyl tak jist. Vůbec bych se nedivil, kdyby se opakovalo 0:0 a penalty.