Ono je to někdy trochu nevděčné. Kdysi jsem se zastal v samošce jednorukého muže, když ho pokladní kárala, že není dost rychlý. On se na mne obořil, abych se staral sám o sebe.

Stanjura má, bohužel, skoro ve všem pravdu. A máslo on nezdražil.

My měli dva kluky (rok po sobě). Byli živí, klukovsky zlobiví, ale NIKDY, opravdu NIKDY jsme se za ně nemuseli stydět v obchodě nebo v restauraci.

První věc, kterou udělám - utrhnu víčko. Kravina, která co chvíli naštve.

To se prostě říkat MUSÍ, aby to nenapadlo také jiné země.