No, to máte ještě dobré. Já vyrůstala v těch sladkých 13 letech pod vlivem "Vinetua" a jeho bratra. Z maminčiných záclon jsem ustřihla třásně a našila na taťkovu košili a tluček na maso byl tomahavk. S podobně nadšenou partou jsme se na kraji lesa za Porubou prali s nepřátelským kmenem Komančů. Modřiny, odřeniny i úraz z šípu v "pozadí". Jeden opravdu protivný a nafoukaný Komanč machroval v indiánském kroji, co mu přivezl tatínek z Německa a my ho přivázali ke stromu a tančili kolem něj bojovné tance. Jenomže pak někdo zavelel, jdeme do rokle a nějak jsme na něj zapomněli. Rodiče ho společně šli hledat až za tmy a celý náš kmen měl "zaracha" celých 14 dní. Ach jo, to byly časy - vzpomínáme - s Nšo - či z 6 B, kterou všichni Komančové milovali. Mimochodem, založila kosmetickou firmu a prý základy získala už tenkrát, když nás pomalovávala vodovkami před bitvou.
Pane Honzírek,
nebojte, najíme se. Ale půjčte si někde vozíček pro invalidi a vyzkoušejte si jak nakupovat u samoobslužné pokladny. Pak nebudete titulovat osoby jako "dinosaury". Manžel prostě chodí do obchodů, které jsou vstřícnější a je vyřešeno. Myslím si, že jako zákazníci, kteří obchodům dělají tržby, bychom si nemuseli nechat všechno líbit, že.
Ve velkém obchodě v našem městečku mne zlobí, že jsou často k dispozici jen samoobslužné pokladny. Jsem na vozíčku a doopravdy mám problémy s načítáním, odkládáním a posléze zase dávání zpět nákupu do vozíčku, kde tak tak projedu. Někdy mi paní na info nabídne pomoc, ale v tu chvíli je odvolána k nějaké "zaseklé "samoobsl. pokladně a já čekám a čekám.
Několikrát jsem trvala na tom, ať otevřenou normální pokladnu a k mému překvapení se ke mně přidalo více zákazníků. Bylo nám vysvětleno, že nemají "lidi" a vedení prý šetří.
Manžel, ten úplně odmítá samoobslužné pokladny i když je bez zdravotních problémů. Prý má určitě v ceně zboží i to, že bude u pokladny obsloužen a nehodlá tak "zmatkovat" u samoobslužné. Jednou jsem ho přemluvila a hledal na displeji pečivo tak dlouho, že se rozčílil, nákup tam nechal a odešel.
Nemohu si pomoci, ale žena, která řeší tyto problémy, musí mít sama v životě velkou nejistotu. Já znám tři vnučky kamarádek, které se učí na automechanika - čku včera jsem se vrátila z nemocnice a pracovali tam 3!!!! zdravotní bratři.
A je mi úplně "fuk", jestli mne bude léčit chirurg - žena. Než bych vyslovila /a teď se omlouvám za zkomoleninu/ chiruržka???!!, tak by bylo možná "po mně".
Myslím si, že ve světě je daleko více problémů, které bychom měli řešit a ano, patří do toho i stále nižší platy žen či podobné. Ale určitě ne, jak je budu oslovovat a zda to není sexistické, když ženu oslovím "chirurg".
Trošku mi to připomíná to období, kdy se hledala nová jména česká, za ta německá - příklad: nosočistoplena.
Ale je to JEN můj názor, pokud to některá žena potřebuje, tak ať rovnou řekne, oslovujte mne takto a takto a nemusí se kvůli tomu zřizovat komise apod.
Ach jo - autorka článku je doslova "mimo obraz. Nový soused si nastěhoval do kotce proti našemu domu 2 psy - Německé ovčáky. Ne, že by štěkali 2 hodiny vkuse, štěkali i 6 hodin vkuse, až chraptěli. Jaké spřátelení se, když viděli z kotce pouze betonovou zeď. Asi nebudete věřit, ale za 5 let!!!!!! nebyli venku. Exkrementy vždy jednou za čas vyhrabal do popelnice. Naše už zoufalé prosby ignoroval s tím, že psi prostě štěkají.
Štěkali třeba od půlnoci do 6 do rána! Podle mne prostě strachy. Když k nim přišel, přestali, ale chodil opravdu málo. Po měsících jsme dokonce jezdili spát mimo domov, protože já už byla úplně vyčerpaná z nevyspání. Stížnost na policii? A co prý s tím mají dělat. Hygiena, veterina - psí štěkání je přirozený projev. OU - přestupky, to už jsme sepsali petici až 6 rodin. Od nich dopis, že si majitele předvolali a on tvrdí, že psi neštěkají nad únosnou míru, my všichni si vymýšlíme. Odložili to. Najali jsme právnika, soud, mediátor. Vše marno. Soud po mne chtěl důkaz, natočila jsem z pokoje štěkání, jen štěkání. Majitel na mne chtěl podat žalobu, že bez jeho svolení natáčím štěkání.
Po 5 letech zasáhla příroda. Jeden pes chudák zemřel, majitel pod vlivem alkoholu začal dělat takové problémy, že ho několikrát týdně odvážela policie. Pak byl dokonce vykázán z domu. Po návratu se vše zklidnilo a už pár měsíců spíme, netrpíme zápachem a jen doufáme, že to vydrží. Ale to zoufalství, že Vám nikdo nepomůže, bylo strašné. Už jsme chtěli i domek prodat, ale real. makléř, když slyšel to štěkání řekl, že to je neprodejné.
Tak nevím, dnes je 20.8. 2024 trochu pozdní info ne? Říká se, že nic není staršího, než zprávy z předchozího dne. V tomto případě "než 8 dní staré". Snad si někdo tuto informaci o Perseidech zapíše do diáře na příští rok.
My je letos pozorovali, napočítali jsme za hodinu asi 25 a některé se i rozdělil na více kusů.
Tak jsem se pobavila.
Z cca 23 reakcí - jsou většinou muži, žen asi 3-4. A NIKDO opravdu NIKDO nereaguje k problému např. přerůstající zeleně či grilování atp. zmiňované také v článku.
Všichni řeší opalování nahoře BEZ. Tak ty vtípky, že muži myslí pořád jenom "na to" /a že jsem jich za svůj dlouhý život , ale vyslechla/, měly pravdu!!!
Nic ve zlém pánové. Ono je to docela potěšující, že se nic nemění.
Ano, před lety jsem žádala o příspěvek na motorové vozidlo, jsem ve stavu po dětské INFEKČNÍ obrně. V roce kdy jsem ochrnula 1954, se ještě neočkovalo.
Na komisi mne lékař přesvědčoval, že mám zvednou nohy nad podložku, což nejsem schopná v té době již 50 let. Prý "kdybych se trochu snažila". A také pochyboval, jak mohu mít poliomyelitidu, když se proti ní očkuje. Byl to doslova boj - nedala jsem se. Podala odvolání. Komise přímo z Prahy mi řekla, že došlo k selhání "lidského faktoru".
Ten lékař první komise byl pak v TV v reportáži, jak zamítl žádost o průkaz ZTP/P, člověku s amputovanýma nohama. Prý stejně nenastoupí do dopravního prostředku, na co průkaz s průvodcem.
Ne každý člověk je tak průbojný jako já, kdy jsem schopna si napsat odvolání.
Příští rok budu žádat o prodloužení platnosti ZTP/P průkazu, který mi prodloužili jen o 10 let, co kdybych se v 70 letech náhodou uzdravila, že?!!! Tak jsem trochu nervózní, co kdyby, že.
Jéééé, to jsem ráda, že jste to "upřesnila". Já pořád tvrdila manželovi, že jsem naše už zahlédla. Zlobila jsem se, že komentátoři nic neřekli a ani jsme tam neměli vlajku. Manžel mi to do teď nevěřil.
Prý - to jsi si spletla s jinou výpravou. Rozčílila jsem se, že poznám naše baloňáky, které se mi, na rozdíl od něho, moc líbí. Tak se mi alespoň omluvil, že jsem měla pravdu.
Proč nestudují a nesnaží se díky získaným vědomostem "vyzkoumat" jiný zdroj výroby pohonu atp.? Kolik asi vytvořili mokřadů a zasadily stromků /mé aktivity během života/, co pro tuto planetu udělaly, kromě ničení děl, která stoprocentně na ekologii naší planety špatný vliv nemají, jen nám přinášejí krásu a pohodu do duše?
Zavřela bych je a nechala v rámci trestu nasadit každá tisíce stromků, to by byl přínos.
Mé zkušenosti: jsem na vozíčku a k vystoupení z vozu potřebuji dveře otevřít dokořán. I když se mi podaří parkovat např. u úřadů na místě pro invalidy - často se vedle mne postaví řidič tak, že i zdravý manžel má co dělat aby vystoupil.
Když jsem jednou vytýkala pánovi, že stojí na mém rezervovaném místě /označeném i číslem mého auta/ - konstatoval, budu tu jen chvíli, Vy už nemusíte nikam spěchat. A já čekala v autě půl hodiny. Zavolala jsem policii - přijeli, zrovna pán přišel a prý mu domluvili. Žádná pokuta.
Jindy, když jsem doslova prosila řidiče z okénka, když udělal "myšku" a před nosem mi obsadil místo pro invalidy, ať mne tam pustí - reagoval: jste v nesprávnou dobu na nesprávném místě.
Pouze jednou, opět se řidič postavil na mé místo rezervé, se řidič moc a moc omlouval a dokonce mi donesl óbrovskou bonboniéru. Prý tak spěchal, ať mu nezavřou blízkou poštu, že značku přehlédl.
Vadí mi např. v našem Lidlu, že denně jsou na "place" mezi regály kontejnery se zbožím, které je nachystáno na doplňování. Také kontejnery - např. v pondělí, kdy jsou nové nabídky a hodně zákazníků, s prázdnými papírovými krabicemi a přepravkami. Ve zmiňovaném pondělí se doslova nešlo dostat ke zboží. Marně jsem se snažila drátěný kontejner posunout. Ptala jsem se zaměstnankyně na place, proč to tak pořád je - prý je jich málo a nestíhali by doplňovat jindy, že v otvírací dobu. V žádném jiném obchodě jsem to nezažila.
Bylo to v době, kdy jsme jako trampové s manželem spali pod "širákem". Ráno mi manžel povídá, že mu něco šramotí v uchu. Snažila jsem se mu to vypláchnout, po pár dnech to však přestalo. Ještě mu říkám, nevlezl ti tam škvor??? Ježíší - ty tomu také věříš, vždyť je to nesmysl!!!
Za pár dní mu začalo téci z ucha. V lékárně jsem pořád kupovala různé kapky do ucha, ale pak už mu šel z ucha hnis, hnala jsem ho k ušní. Čekala jsem v čekárně a slyším paní doktorku, když mu ucho vyplachovala: no tohle, sestři - dívejte, křidélka a nožičky, to je nějaký brouk!!!! V životě jsem to ještě nezažila. Pak mi řekla, že už vytahovala z ucha různé hračky, kuličky, fazole atp., ale brouka nevyplachovala za celou svou kariéru!!!
No, Váš názor respektuji jako názor estéta. Ale seděl jste někdy v zahrádce bez těch deštníků atp. a v polovině oběda či kávy přišla letní přeháňka? Já s manželem ano a když jsme se zoufale utíkali schovat dovnitř restaurace, po návratu zbyla z jídla "utopená nechutnost".
600 Kč bylo v háji!!!!!!!
Také jsme seděli /rádi cestujeme po Česku/, na židličkách na kočičích hlavách. Celou dobu při pití kávy jsme různě židli posunovali, než jsme se trefili do mezer mezi kostkami.
A v neposlední řadě - to mi napovídá kamarádka vlastnící cukrárnu, která také dlouho odolávala nějaké dřevěné podlaze pod předzahrádkou. Zametat kousky zmrzlinových kornoutků, ubrousků atp. na kostkách, štěrku atp. je opravdu noční můra. Teď když má rovnou podlážku, tak se jí hygiena udržuje v předzahrádce daleko lépe. Na zábradlí má nádherné truhlíky s květinami a i v rušnější části městečka si připadáte, že sedíte v zahrádce.
Když mi bylo 18 měsíců - byla jsem veselé, už běhající dítě. V roce 1954 se ještě neočkovalo proti dětské infekční obrně tkz. poliomyelitidě. Proběhla jedna s posledních epidemií a já "to chytla". Maminku vzbudilo strašné naříkání /znám z jejího vyprávěn/ a já ležela zoufale naříkající v postýlce, tělo v křeči pokroucené, šlapky nohou se opíraly zezadu až o hlavu. V dece mne s tetou odnesly do nemocnice. Když křeče povolily, byla jsem ležák - hadrová panenka. Rodičům řekli, že NIKDY nebudu chodit, nenajím se, budu odkázána na pleny do konce života. Naštěstí v Losinách a Janských Lázních mne dali do stavu, kdy jsem začala i chodit. Ale dodnes a že je to let, si pamatuji tu bolest, když mi rahabky cvičily s nohami, natahovaly stažené svaly, namáčely do horkého parafinu. A to trápení rodičů???? Neprospané noci a strach, zda to zvládnu. Naštěstí jsem prožila nádherný život a i když teď ke stáří jsem už zase na vozíčku, pořád si užívám života.
V letech od cca 1961 se již začalo očkovat a tehdejší Československo bylo první země, která proti této nemoci měla proočkované všechny děti. Rodiče - nechtějte aby Vaše dítě muselo tak trpět jako já a dalších cca 22 tisíc pacientů, kteří doposud žijí s následky tohoto onemocnění a neměli štěstí, že by se mohli nechat naočkovat.
No, tak fakt nevím. Jsem už týden v Krkonoších. Vzala jsem si dvoje letní šaty, 5 triček a celou dobu chodím v jednom svetru, pod ním mám 2 trička a teď, zrovna teď ležím v posteli, zabalená v dece a dýchám si na prochladlé ruce, ať udržím noťas.
Dnes po 5 dnech deště, první den, co neprší, ale jak koukám z okna, už se opět zatahuje!!!
64
Sledujících
1
Sleduje
64
Sledujících
1
Sleduje
Minulý týden jsem byla na OU pro radu z důvodu velmi stínících tújí sousedky. Naše zahrada - zahrádka má 80m2 a túje už prorůstají naším plotem a mají cca 7 metrů. Tudíž už v poledne je celá zahrada zastíněná. V zimě tam nesvítí slunce vůbec. Marně sousedku už 10 let žádáme o zkrácení dle vyhlášky tj. do 3 metrů, když nejsou vzdálené od plotu 3m. Dokonce jsme ji nabízeli, že se budeme na tom finančně podílet. Jednou za těch 10 let to zkrátila o cca půl metru.
Na OU úřadě mne nabádali, ať se snažím s ní rozumně domluvit. Marně jsem jim ukazovala dopisy. Pak mne poslali na odd. životní prostředí, že oni to mají na starost. Tam mi k mému překvapení řekli, thúje NENÍ strom a že tudíž se mám "rozumně s nimi domluvit". Když jsme to řešili přes právníka, tvrdila sousedka, že pravidelně thůje zkracuje, což ale i další sousedé popřeli. A opět rada, pokuste se nějak slušně a rozumně se sousedkou domluvit. Ach jo, tak obíháme úřady pořád dokola, máme komplet prorostlý plot, nemůžeme ho ani natřít a pomoc nikde.
3 odpovědi