Moderátorka se ptala, jestli je něco, čeho se muži často bojí, myslím, že se bojí ženských emocí. Źe neradi otevírají témata - problematická témata, aby se žena nerozplakala, aby se nevztekala, aby třeba neměla uplně jiné názory na věc. Raději často dělají , že se nic neděje, nechají problémy vyhnít, nebo čekají, že se to vyřeší samo , nebo si to ta žena vyřeší sama, zatímco ona by ráda, aby tyto věci řešila s partnerem. Často stereotypně předpokládají, že žena je ta, která bude tvořit vztah, udržovat teplo krbu jak se říká, a tak čekají, že budou oni ti obdivovaní, ti za kterými žena kamkoli půjde, a myslí, že jakmile ji jednou "mají" je naprosto samořejmé, že se s ním pak kdykoli vyspí. Ale když partner není dostatečně sebevědomý a uvědomělý, tak se o problémy nezajímá, neptá se na její pocity, na její vnímání a žena pak často cítí frustraci, myslí, že přítele nezajímá, že je mu ukradená a pak naprosto ztrácí chuť s někým takovým sdílet intimnosti. Na vztazích musejí pracovat oba, a muž je ten, který by se měl sám sebe ptát, .. co se děje, že najednou žena se mnou nechce sdílet intimnosti... co potřebuje, aby se její chu´t vrátila, co mám udělat..... a ne si říkat, ..ona je nějaká divná, že nechce, co to s ní je, měla by se léčit.... takový postoj je podle mne už opravdu dost zastaralý.

Lidé čím dál tím měné umí komunikovat mezi sebou, protože to s sebou přináši diskomfort, ten druhý totiž nemá čas 24/7, nebo je taky někdy unavený a nemůže vyslechnout naše bolístky, někdy je třeba naštvaný a tak není tak vstřícný jako vždycky býval, že?... chová se totiž lidsky, jako člověk, zatímco lidé začínají vyhledávat raději něco.. co je tu jen pro ně, co jen dává a dává a nic to od člověka nechce, pěstuje to jistou formu osobní sobeckosti. Pěstujeme si tak velmi nezdravý přístup k lidstvu jako celku, k ostatním lidem, protože už nyní je spoustě z nás za těžko nevychrlit na druhého svoje problémy hned, ale lidsky počkat, až ten člověk třeba bude taky ve formě, schopný je přijmout, schopný nám pomoct.. nebo se nám věnovat. Každý z nás by měl nejprv pochopit, že ostatní tu nejsou primárně jen proto, aby nám pomáhali se vším co nezvládnu, aby mi něco plánovali, aby se neustále starali o mé problémy, to já jsem tu proto, abych se naučil si své věci řešit, a když to nejde tak někoho požádat o pomoc, ale též při tom počítat s tím, a umět se vyrovnat s tím, že se to nemusí stát okamžitě, protože prostě zrovna někdo nebude mít čas. Utíkáním od lidských interakcí se naprosto odnaučujeme být solidární a empatičtí k nedostatkům a nedokonalosti a tím i obyčejné lidskosti druhých lidí a vyžadujeme od té druhé strany stále více a více, aniž bychom cokoli dali.. a to podle obyčejného selského rozumu nečiní člověka lepším. Tímhle naší společnosti nepomůžeme se stát lepší, bude tuspousta sebestředných jedinců, kteří nebudou ochotni respektovat možnosti ostatních lidí.To fakt chceme?

Kdyby mi nyní bylo třeba těch pětadvacet, tak rozhodně žádné děti bych mít nechtěla. Není to z pohodlnosti, já si vystačím s málem a klidně bych bydlela v maringotce. Nemám chytrý telefon , nemám myčku, v domě máme celá rodina jednu televizi dohromady. Ale systém je nastaven tak amorálně. Pravda téměř neexistuje, protože ji přebijí a překroutí média, která by ji měla hledat a přinášet lidem. Ale ta přináší jen stupidní články okořeněné vlastním pohledem na věc. Vzdělávání je tu pouze pro další produkci roboticky smýšlejících lidiček, kteří dál budou chtít mít všeho víc a budou upřednostńovat materialismus před filosofií, péčí o duši a hledání smyslu života. Umění nám pokřiví AI, která už nyní je tak super, jak mnozí říkají, že dokáže složit skladbu, namalovat krásný obraz, a nahrazuje pomalu i komunikaci s lidmi. Lidé si začali více všímat technologického pokroku, než blízkých, ale i méně blízkých. Digitalizace do škol vnáší spoustu problémů, děti jsou depresivní, nedokáží se už nyní srovnat mnozí s tím, jaká ta realita opravdu je, protože jsou ještě nezmasírovaní a ještě pořád jim věci, které se dějí, ekologická zvěrstva, lidská zvěrstva, lži, připadají hrozné, narozdíl od mnohých dospělých, kteří si nechají vnucovat všechno možné, hlavně že je to na vlně pokroku. Mnozí začínají přemýšlet pouze aby bylo všechno efektivní , rychlejší novější, a myslí si, že to bude lepší. Bezhlavě se lidé hrnou do něčeho, co jim podřezává větev, na které stojí.. a do tohohle bych opravdu nyní děti přivést nechtěla. A těch příšerností, které ničí naši lidskost, je mnohem víc. Tak proč..

Kdyby lidé kupovali opravdu pouze to, co vážně nutně potřebují k životu (ne 30 párů bot, 30 triček, halenek, košil a kdoví čeho toho všeho nejnovějšího a nejmodernějšího, možná bychom si mohli dovolit naše české výrobky a podpořit naše dodavatele a ne si kupovat kvanta Temu krámů, které se za půl roku rozpadnou...

Taková paní snad ani nemůže být autentický člověk, neustále se kontrolovat, nějak mi ten popis připomíná spíš AI než opravdovou ženu. Nechtěla bych. Zdá se mi, že je v tom víc přetvářky než elegance, no ovšem pokud je někdo takový od přírody, ok...

Copak to nikomu nepřijde hrozné, že to bude všechno lež, něco co nějaký herec za svého života vůbec nenatočil bude vesele běžet na plátnech? Je to jedno, jestli je to rozpoznatelné nebo není rozpoznatelné, ale je to zvratka, naprosté znevážení práce těch lidí za jejich života. Ćím asi budou výjimeční, hlavně tím, že s nimi nebude tři prd*le filmů, ale jen pár, a budou opravdové. Alespoń zůstanou vzácné. Kdyby se najednou všechno železo proměnilo ve zlato, taky ztratí ihned svou hodnotu, copak už nemáme vůbec žádnou úctu k lidskému životu a k tomu, že je konečný? Neumíme se jako lidstvo vyrovnat se svou konečností a tak si budem do nekonečna vyrábět ve svém průmyslu takovéhle náhražky... no krása....vážně inteligo..to jen ukazuje jak jsme na tom s lidskostí velmi velmi špatně.

To, že mladí chovají romantické city k postavám z filmů je celkem běžné, ale mělo by to mít nějakou opravdu rozumnou hranici, pokud si člověk vezme figurínu, něco s ním není v pořádku a i když nikomu neubližuje, měl by se vážně léčit....

Vlastně vůbec nerozumím tomu, proč se v diskusi napadají jednotlivé strany. Myslím, že články jsou jako malá zrcadla, a jak se říká : Podle sebe, soudím tebe, se v komentářích zrcadlí to, co v něm každý čitatel chce vidět. Takže pokud má někdo pocit, že je všude spousta feministek, které si stěžují zbytečně a je proti nim zaujatý, uvidí v článku přesně tohle. Pokud má někdo obavy, že moderní doba ruší vše staré a nastoluje nové řády, tak hned označí článek za podporující rušení tradic, a tak bych mohla pokračovat. Mnoho nás vkládá do komentu své vlastní zážitky, já, já, já, moje, moje, moje. Možná by bylo pěkné, kdybychom si dokázali jako společnost vidět dál, než na špičku svého nosu a pokusit se vždy pochopit i tu druhou stranu.

Já v článku vidím pouze informaci o tom, že existují v souvislosti s Velikonocemi i momenty, které by nikdo z nás neměl podporovat, nespojovat Velikonoce s alkoholem, pokud to nezvládnu, nemyslet si, že jsou tu proto, aby se lidé mlátili hlava nehlava, aby si někdo nemyslel, že je fajn si pozvat bandu kamarádů, aby zmastili nezvedené nebo zvedené dcery, či manželky a podobné věci.

Vidím v článku jen zamyšlení, které má podnítit také to zamyšlení, jestli my sami, svým chováním třeba někomu neděláme zle a pokud si řekneme, že ne, tak je všechno v pořádku.

Článek nevolá po tom, aby se svátky zrušily, jen ukazuje, že někde (nikoli všude) se Velikonce zvrtnou v něco, co jako společnost nechceme.

Takže zamyslet se nad tím, jak se chovám já, jestli nepřispívám k tomu, aby se dělo něco, co není fajn, a pokud ne, tak je vše ok, nebo ne?