Ty nejdůležitější věci, které dělají člověka šťastným se za peníze koupit nedají... nepotřebuji dárky k tomu, abych vnímala, že na mne někomu záleží, nepotřebuju to každoročně utvrzovat nějakým materiáním dárkem, stačí jak se ke mě ten dotyčný chová a já k němu. My třeba netoužíme po nějakých materiálních věcech, ty nás šťastnějšími neudělají..takže to není o žádné lenosti něco vymýšlet, prostě dárky nechceme....netoužíme po nich..

Neurolog Mudr.Martin Jan Stránský třeba.. .

A proč ne, alkohol se dětem také zakázal. Dovedete si představit jak asi pozorné je dítě ve škole, které si ráno v krámku blízko školy koupí tři energiťáky, jeden vyžahne před vyučováním, jeden o velké přestávce, další ještě před obědem? A pokud to takhle dělá častěji ty děti se nedají zastavit, nevydrží chvíli sedět, pořád do něčeho kopou, mlátí vydávají zvuky bubnují, škola může neustále alarmovat rodiče, aby dětem tohle do školy nedávali, aby je od těchto drinků drželi dále, mohou se to učit v přírodopise i výchově ke zdraví, ale jsou to děti a nereflektují rady dospělých, což je v jejich věku celkem běžné, takže konečně vidí, že ta varování, která jim dávají učitelé a třeba i rodiče už dost dlouho nyní mají oporu i v tomto, a že to státu není jedno.

Možná přeháním, možná ne, stejně myslím, že je to rozdíl, u filmu - pokud to není dokument člověk nepředpokládá primárně, že to bude podle pravdy, je to příběh výmysl, jako pohádka pro dospělé, ale čekám, že ti lidé, kteří to hrají opravdoví jsou, dávají do toho svoje umění, svůj talent, něco sami ze sebe, něco vnitřního. Digitalizované dvojče může pak hrát ve škváru, který by ten herec třeba opravdu nikdy nehrál, nikdy by na nic takového třeba nepřistoupil, a mrtvý se nemůže bránit. Odkaz toho herce jako člověka se zkreslí, ale zřejmě tyhle věci lidi dnes nezajímají, hlavně ať se hraje, jedno kdo a jedno jak, hlavně ať je ta zábava a vydělají se ty prachy, a nějaká lidskost, co to je.. no nic.. mějte se..

Tak to mi nepřipadá vůbec stejné. Jako vy byste chtěl, aby se vaše mrtvá matka najednou objevila v nějakém pornu, ve kterém v životě nehrála? Je to hnusné lživé umění. Ale všichni vidí jen peníze...

Copak to nikomu nepřijde hrozné, že to bude všechno lež, něco co nějaký herec za svého života vůbec nenatočil bude vesele běžet na plátnech? Je to jedno, jestli je to rozpoznatelné nebo není rozpoznatelné, ale je to zvratka, naprosté znevážení práce těch lidí za jejich života. Ćím asi budou výjimeční, hlavně tím, že s nimi nebude tři prd*le filmů, ale jen pár, a budou opravdové. Alespoń zůstanou vzácné. Kdyby se najednou všechno železo proměnilo ve zlato, taky ztratí ihned svou hodnotu, copak už nemáme vůbec žádnou úctu k lidskému životu a k tomu, že je konečný? Neumíme se jako lidstvo vyrovnat se svou konečností a tak si budem do nekonečna vyrábět ve svém průmyslu takovéhle náhražky... no krása....vážně inteligo..to jen ukazuje jak jsme na tom s lidskostí velmi velmi špatně.

Zajímalo by mne, jestli zoofilii byste taky považoval za jeho volbu, jako že si vybral, že bude šu..t se slepicí.. nebo tak něco.. copak je tohle normální? Takový člověk patří do léčebny. Znevažuje tím status lidského svazku manželství, jako tohle fakt ne.

To, že mladí chovají romantické city k postavám z filmů je celkem běžné, ale mělo by to mít nějakou opravdu rozumnou hranici, pokud si člověk vezme figurínu, něco s ním není v pořádku a i když nikomu neubližuje, měl by se vážně léčit....

Vzory mají před sebou na tabulce, protože s nimi začínáme, ale u mnoha slov se často ptají, co to slovo znamená...veslo, pádlo, laso, peso, stéblo, zdymadlo, chápu že neví co je povříslo, to je už těžké, ale jiná slova, opravdu běžná bohužel někteří neznají, nemyslím to nijak zle, jen konstatuji situaci, kterou vidím dnes a denně před sebou.

No víte, ono je to opravdu někdy opravdu hodně smutné, když děti ve čtvrté třídě učíte koncovky podstatných jmen středního rodu, podle vzorů a při sousloví loď s vesly neznají veslo, kovbojové s lasy, neví, co je laso, ba ani pramice s pádly, co je to pádlo. To už není žádný dialekt, to jsou, myslím si obyčejná slova, která by měly děti znát. Nejhorší je, že si dnes děti i hůře domýšlejí to co nevědí. Pracuji na základní škole a vidím to dnes a denně, jak s tím děti bojují, právě proto, že čtou samé Deníky Poseroutků (někteří ještě v osmé třídě), které jsou psané víceméně v holých větách, nebo jako výkřiky do tmy, kouzlo českých pohádek od Erbena třeba může právě květnatostí jazyka děti mnohému naučit. Je to velká škoda, že ten výjoj jde tímto směrem. Neříkám, že jsou takoví všichni, to ne, ale velká část má velké problémy vůbec porozumět, co se třeba chce ve slovní úloze, často odpovídají na něco, na co se jich ta úloha neptá, neumí si domýšlet, fantazie často pokulhává. Před Vánoci jsme se dostali k tématu dobrodružství, co to vlastně dobrodružství je, co si pod tím představují - dávali jsme to dohromady horko těžko, málokteré dítě si pod tím slovem představilo něco reálného. Nejdivočejší myšlenka dobrodružství byla, když by nešla doma hodinu elektřina. Nemyslím si, že bych byla zapšklá, a frustrovaná, nová slova se snažím učit, spíš je mi líto, že lidé dospěli do nějaké úrovně jazykového porozumění, ale dnešní moderní digitální styl vyučování je vrací zpět k ikonám obrázkům a grafice, místo slov, vět a rozvětvené komunikace.

Ano, v tom souhlasím, ale dnes se toto děje běžně, něco mi vadí, něco mne trápí, tak ten problém zveřejním, třeba i proto, aby se nedělo něco takového dál. Ono, kdo píše o tom, když je něco vpořádku, to lidem většinou nestojí za to. Člověk většinou ven hrne věci, které ok nejsou. Možná to je i naší českou mentalitou, že dobré věci máme často jako samozřejmé, které není třeba zviditelňovat, a zaměřovat se na ně, a ukazujeme hodně ty zlé a špatné, vlastně ani nedokážu říci jestli je to tak dobře, nebo ne, ale s tou nevyvážeností, máte pravdu. Když budu chtít najít pozitivní věci na Velikonocích najdu je, když budu chtít hledat negativní komenty, najdu je, záleží zkrátka na tom, co člověk hledá, většinou najde to co chce a to co odpovídá jeho záměru, či nastavení.

Vlastně vůbec nerozumím tomu, proč se v diskusi napadají jednotlivé strany. Myslím, že články jsou jako malá zrcadla, a jak se říká : Podle sebe, soudím tebe, se v komentářích zrcadlí to, co v něm každý čitatel chce vidět. Takže pokud má někdo pocit, že je všude spousta feministek, které si stěžují zbytečně a je proti nim zaujatý, uvidí v článku přesně tohle. Pokud má někdo obavy, že moderní doba ruší vše staré a nastoluje nové řády, tak hned označí článek za podporující rušení tradic, a tak bych mohla pokračovat. Mnoho nás vkládá do komentu své vlastní zážitky, já, já, já, moje, moje, moje. Možná by bylo pěkné, kdybychom si dokázali jako společnost vidět dál, než na špičku svého nosu a pokusit se vždy pochopit i tu druhou stranu.

Já v článku vidím pouze informaci o tom, že existují v souvislosti s Velikonocemi i momenty, které by nikdo z nás neměl podporovat, nespojovat Velikonoce s alkoholem, pokud to nezvládnu, nemyslet si, že jsou tu proto, aby se lidé mlátili hlava nehlava, aby si někdo nemyslel, že je fajn si pozvat bandu kamarádů, aby zmastili nezvedené nebo zvedené dcery, či manželky a podobné věci.

Vidím v článku jen zamyšlení, které má podnítit také to zamyšlení, jestli my sami, svým chováním třeba někomu neděláme zle a pokud si řekneme, že ne, tak je všechno v pořádku.

Článek nevolá po tom, aby se svátky zrušily, jen ukazuje, že někde (nikoli všude) se Velikonce zvrtnou v něco, co jako společnost nechceme.

Takže zamyslet se nad tím, jak se chovám já, jestli nepřispívám k tomu, aby se dělo něco, co není fajn, a pokud ne, tak je vše ok, nebo ne?