A co kdyby se odbory zasadily o to, aby se tyto nezdaněné benefity, které dělají průměrně 1.940 Kč měsíčně, použily přednostně na individuální spoření na důchod. Jaký by to mělo efekt?
Mladý člověk s průměrnou mzdou, který by si tuto částku spořil 40 let, by si mohl vyplácet v důchodu 13.000 Kč měsíčně v dnešních cenách, když jeho státní důchod by byl, v dnešních cenách, 19.300 Kč. Jeho důchodové příjmy by byly o 70% vyšší!
A pro dnešního čtyřicátníka by to znamenalo zvýšení důchodových příjmů o jistě nezanedbatelných 20%!
Jde o pozitivní efekt, který by pocítil úplně každý a vyřešil by nejpalčivější problém nejbližších let - nedostatek peněz na důchody.
Naproti tomu využití nezdaněných benefitů na cokoliv jiného je jen vyhazováním peněz oknem, sice pro konkrétního člověka příjemné, ale z celospolečenského hlediska bez měřitelného efektu.
Od ekonoma zasedajícího v NERV bych místo planého filosofování očekával konkrétní návrhy, jak důchodový systém uvést do udržitelné podoby. Žádné takové ale bohužel nepředkládá. A když je nedokáže vyprodukovat vládní mozkový trust (NERV), tak kdo tedy?
Přitom je řešení jednoduché - všude v rozumných zemích už dávno vyfutrovali umírající průběžné systémy povinnými spořícími pilíři založenými na povinných příspěvcích zaměstnavatelů.
U nás můžeme udělat to samé. Stačí, aby se z dobrovolného příspěvku zaměstnavatele, který u nás už existuje 30 let, stal příspěvek povinný.
Návrhy na to, jak to udělat, pan Janský už dávno dostal, bohužel se k nim ale odmítá vyjádřit - že by to bylo tím, že je sám nevymyslel?
Bohužel jde v zásadě o jednoduchý a již desítky let známý problém:
Průběžný důchodový systém je extrémně citlivý na poměr důchodců vůči plátcům. A už od 60. let se tento poměr systematicky zhoršuje a nezvratně směřuje finanční neudržitelnosti. A výkyv v porodnosti, který nastal v 70. letech, do tohoto pozvolného procesu vnesl větší dynamiku. A co hůř, dosud v podstatě zamlžoval závažnost tohoto problému, když přechodně poměr důchodců vůči plátcům vylepšoval.
V žádným případě nechci snižovat odpovědnost minulých politických garnitur, které velmi často občanům lhaly, když v lepším případě tvrdily, že na důchody vždy bude, v horším pak existenci tohoto problému vůbec nepřipouštěli.
Ale i občané mají svůj díl odpovědnosti, když takové politické garnitury často masivně volili a stále volí.
Milý občané, měli jsme a máme jen takové vlády, které si sami volíme. Pokud se vám nelíbí, že tak vážný problém, jako je finanční neudržitelnost průběžného důchodového systému neřeší, nebo podle vašeho názoru řeší špatně, běžte za nimi a vyžadujte kvalitní řešení.
A až zas přijde čas na volbu nové vlády, přijďte k volbám a zvažujte, kteří politici jsou vůbec ochotni vaše problémy řešit, a kteří pouze slibuji vzdušné zámky.
Vážený pane redaktore,
jsem nemile překvapen, že prezentujete názory "odborníka" pana Rusého bez toho, aby k jeho hausnumerům byl jakýkoliv relevantní odkaz na zdrojová data.
Jde tedy o šíření ničím nepodložené protivládní propagandy.
Skuteční odborníci na důchodový systém vědí, že je nesmysl řešit prorodinnou politiku penězi z průběžného důchodového systému, který nejen že k tomu není legislativně určen, ale nejsou tam na to především peníze.
Pokud pan Rusí tvrdí, že existuje způsob, jak zajistit vyšší porodnost, má ho sdělit, a ne pouze konstatovat, že existuje. Jak je totiž v článku správně uvedeno, stejný problém řeší drtivá většina zemí na této planetě, a to vesměs neúspěšně.
Jak je patrné z dat pro ČR, problémem ani tak není počet bezdětných žen, kterých je pro zajímavost nyní polovička oproti roku 1950, ani počet žen s jedním dítětem, kterých je od roku 1950 pořád stejně, ale počet žen s více než dvěma dětmi, kterých je oproti roku 1950 polovička.
Sociolog by vysvětlil, že je to přirozený, dlouhodobý a celosvětový trend, když, jednoduše řečeno, dnes už nepotřebujeme mít 10 dětí na to, aby se o nás ve stáří dvě postarala, protože ostatní zemřou.
Pan Hradil představil mnohem realističtější pohled na důchodový systém, nicméně není pravda, že by k jeho řešení byly k dispozici pouze úpravy 3 parametrů. Bohužel opomněl, a není zdaleka sám, že je ho možné vyřešit povinným celoživotním důchodovém spořením. Tedy zajistit zdroje důchodových příjmu nikoliv na principu solidarity, ale na principu osobní zodpovědnosti. Příslušné návrhy jsem již mnohokrát zveřejnil.
"Experti" z NERV bohužel nemají potuchy o tom, co se kolem peněz na regionální úrovni odehrává. Na jedné straně je statut samosprávnosti, tedy stoprocentní volnost v nakládání se svěřenými prostředky ruku v ruce s politickou a trestněprávní zodpovědností za ně, na straně druhé je povinnost každou korunu vyúčtovávat a její vynaložení zdůvodnit a obhájit před občany.
Tedy i to, kam a za jakých podmínek volné peníze uložit, podléhá schvalování a kontrole. V této souvislosti se pak samozřejmě projevuje i míra finanční gramotnosti zastupitelů na straně jedné a existence vhodných spořicích produktů na straně druhé.
Pokud by se mělo jednat o sdružování volných peněz k rychlejší realizaci infrastrukturních projektů v obcích a regionech, pak představy o tom, že se např. více samosprávných obcí domluví na tom, že si dnes jedna od těch ostatních půjčí na opravu kanalizace a v příštích letech se to udělá podobně pro jinou obec, která potřebuje postavit ČOV, jsou sice teoreticky možné, ale narážejí právě na zodpovědnost každé samosprávy za jí svěřené prostředky.
Bohužel, typické pro návrhy NERV je, že jde vesměs o knížecí rady, které nejsou podloženy žádnými promyšlenými realistickými návrhy.
Střídmost samospráv při nakládání se svěřenými prostředky by měla být dávána především za příklad zodpovědného hospodaření. Dostat se do dluhů je velmi snadné, ale dostat se z nich je pracné, velmi drahé a někdy nemožné.
Dobrý den, pane Veselko,
děkuji za skvěle napsanou pravdivou úvahu. Těším se na další, nenechte se znechutit spoluobčany, kteří se vyžívají v agresivní kritice proti všem rozumnému 🙂
Osobně se snažím rozhýbat stojaté vody důchodové reformy (viz moje články Odkaz 1 ), přesvědčuji o tom politiky a zítra jsem pozván do parlamentu na jednání k tomuto tématu. Věřím, že se podaří udělat důchodovou reformu kvalitnější, než jak ji zatím vláda připravila.
Za takové výroky mne pro pana Středulu bohužel nenapadá jiné vystižené označení, než ubožák, když si nedovede představit, že ve společnosti existují i jiná témata než důchody, na které chybí spousty peněz, kvůli kterým by teoreticky bylo možné uvažovat o zvýšení daní.
Největším neštěstím průběžného důchodového systému je to, že všechny ty peníze, včetně těch na dluh, které se do toho musí a budou muset cpát, jednoduše prožereme.
Kdyby těch 72 mld., které do něho bylo nutné nasypat loni, bylo nasypáno třeba do školství nebo vývoje nových technologií, tak to by tomu důchodovému systému v následujících letech mohlo reálné prospět. Toho ale tento bafuňář nedohlédne.
Na stejném principu, který pan Středula prosazuje, jsme totiž prožrali celou republiku za dob slavného socialismu.
Bohužel musím konstatovat, že jde o nepovedený pokus o objektivní recenzi na novou firmu, když jsou k ní použity podklady pouze od majitele a marketingového partnera téže firmy.
Aby byl kontext kompletní, je nutné uvést, že by Partners měla být poradenskou firmou poskytující nezávislé finanční poradenství, tedy zprostředkovávat nejvhodnější finanční produkty pro své klienty ze široké nabídky na trhu. Za takové nezávislé poradenství je pak zcela opodstatněná provize, vyplácená tvůrci zprostředkovaných produktů.
Ale Partners banka není nic jiného než další Partners finanční instituce, kterou si megalomanský majitel impéria, pan Borkovec, vytváří proto, aby zinkasoval nejen zprostředkovatelské provize, ale i další náklady, které se k poskytování finančních produktů váží.
No a protože disponuje obrovskou sítí vlastních poradců (ze kterých si mimochodem udělal spolumajitele, protože jim nabídl podíl na svých firmách), má pro tyto své nově vzniklé finanční instituce a produkty okamžitě, bez podstupování konkurenčního rizika, obrovské množství klientů.
Jednoduše řečeno, pan Borkovec prostě zneužil toho, že se mu podařilo vytvořit rozsáhlou síť nezávislých finančních poradců k tomu, aby z nich udělal prodejce vlastních finančních produktů (má vlastní banku, pojišťovnu, penzijní a investiční společnost) a nezávislému finančnímu poradenství se tak vysmál, což dále přispěje k nízké věrohodnosti této, jinak velmi důležité, služby.
Dobrý den, pane Urbánku,
rád přispějí k věcné diskuzi nad Vaším návrhem, který stručně rekapituluji tak, že navrhujete, aby byl vyplácen všem občanům stejný důchod a současně aby byly odvody z mezd, placené zaměstnavateli, změněný na čistou mzdu, ze které by si zaměstnanci dle své svobodné vůle mohli spořit na lepší důchod.
Ve své podstatě se jedná o naprosto rozumný koncept, který doplňuje nefunkční průběžný systém systémem kapitálovým, který zajistí zásluhovou složku budoucího důchodu. Tak by měla vypadat cílová podobá udržitelného důchodového systému.
Otázkou, kterou se zabýváte je, jak se k tomuto cílovému stavu dostat. Váš návrh, transformovat odvody placené zaměstnavateli do kapitálového pilíře není bohužel realizovatelný. A to proto, že odvod zaměstnavatele na sociální pojištění, tedy na důchody všeho druhu, je 24,8% z hrubé mzdy, což je ovšem 73% všech odvodů sociálního pojištění odváděných dnes ze mzdy zaměstnance. A 73% příjmu důchodového systému je dnes nějakých 450 mld. Tato částka by tedy okamžitě v důchodovém systému chyběla a v podstatě žádným rozumně myslitelným způsobem by nešla nahradit. Z čeho by se tedy platily důchody současných důchodců?
Ke stejnému cíli, který správně definujete, však vede jiná, v zahraničí už dlouhou dobu realizovaná metoda. A tou je ideálně povinné čerpání takzvaného příspěvku zaměstnavatele (zde Odkaz 1 ). Těším se na Vaši reakci.
Dobrý den, pane redaktore,
a co kdybyste si položil otázku, jestli není náhodou podstatou problému to, že rozhodování o příspěvku zaměstnavatele není v rukách zaměstnance, pro kterého je tento nástroj určen, aby si mohl dlouhodobě spořit na důchod, ale je svěřen do rukou zaměstnavatele, kterému je tento problém vlastně úplně jedno.
Neslyšel jste již někdy o tom, že v řadě nejen ekonomicky vyspělých zemích je příspěvek zaměstnavatele vyplácen povinně? A to právě proto, aby to nebylo nejen na libovůli zaměstnavatele, ale aby o tom nemuseli přemýšlet ani zaměstnanci, když velká část občanů má problém ať už ze subjektivních nebo objektivních důvodů pravidelně dlouhodobě na důchod spořit, viz např. Odkaz 1
Dobrý den, pani Bastlová,
pokud má být nejlepším zajištěním na staří vlastní nemovitost, tak máme důchodovou reformu hotovou, protože už dnes vlastní nemovitost 80% občanů. Co se tyče mladých, tak přes nepochybné problémy s dostupností bydlení pro ně se mohou spolehnout na to, že nemovitost drtivá většina z nich dříve nebo později zdědí po rodičích.
Je velmi smutné, že řada odborníků redukuje náš obří důchodový problém na takto triviální téma.
Znalosti pana Špidly v oblasti důchodů jsou tragikomické:
- "Když budeme místo 9% HDP dávat na důchod 11%, bude to úplně OK."
To ale znamená přesunout z jiných kapitol státního rozpočtu na důchody dalších 126 mld. Kč, a to za situace, kdy je letos celkový deficit 300 mld. a důchody se na něm podílí 1/3. Tam, kde dávají 11%, ale často důchodce zdaňují a musí platit odvody.
- "Důchodové deficity jsou jen technické, za mého premiérování byly také deficity, tak jsem zvýšil sociální pojištění o půl procentního bodu a nikdo si toho ani nevšiml."
Ano, SOCDEM recept na důchodový problém je zvýšit daně. Náš důchodový problém, do kterého se nezadržitelně řítíme, je ale tak obrovský, že by se musely odvody zvýšit během následujících 30 let z 28 na 60% hrubé mzdy, tedy o 1 procentní bod každý rok!
- "Líbil se mi švédský důchodový systém, ale neprosadil jsem ho, důchodové spoření v něm nehraje důležitou roli."
Švédský důchodový systém je hodnocen jako 9. nejlepší na světě. Aktuálně se transformuje z průběžného na fondový (náš 3. pilíř), kde je jako zdroj důchodového spoření rozsáhle využíván příspěvek zaměstnavatele.
- "O dřívějším odchodu do důchodu náročných profesí se diskutuje 30 let, ale pro odpor pravice není zaveden, měli by to financovat zaměstnavatelé."
Za posledních 25 let byli šéfy MPSV nominanti SOCDEM 16,5 roku, pravičáci 6 let. Náklady na financování jednoho roku předčasného důchodu jsou 350.000 (příjmy z odvodů se sníží o 130 tis. a výdaje se zvýší o 220 tis.). Zaměstnavatel jistě bez problému zaplatí navíc 72.000 za profesi s nárokem na dřívější důchod o 2,5 roku.
Od sociologa bych očekával, že rozumí důvodům demografického vývoje, důvodům, proč mají lidé postupně méně dětí, a to na celém světě. Dokonce bych očekával, že si dokáže představit reálné dopady opatření, které sám navrhuje.
Konkrétně mám na mysli jeho nápad, aby rodiče dvou a více dětí vůbec nebyli motivováni na důchod spořit, že by je měl 1. důchodový pilíř plně zabezpečit. A ti, co mají jedno a méně dětí, ti by měli v důchodu umřít hlady? A že by to motivovalo mladé mít víc dětí? Postupné snižování porodnosti je nezadržitelným a pravděpodobně zákonitým společenským procesem, který má jeden velmi pozitivní efekt, a to stabilizaci počtu obyvatel na planetě, která je pro další udržitelný rozvoj bezpodmínečně nutná. U nás máme jeden z nejštědřejších systémů podpory mateřství na světě, přesto i u nás porodnost systematicky klesá. Podpora podrobnosti tedy v žádném případě důchodový problém vyřešit nemůže. Nápad pana sociologa by vedl k jedinému, postižení jedinci by neměli důvod do důchodového systému posílat peníze a ten by se velmi rychle zhroutil.
Důchodový problém může vyřešit pouze výrazné zkvalitnění 3. pilíře. A jsme u druhého nápadu pana sociologa, aby státem podporované úspory ve 3. pilíři mohly být využity pouze na výplatu doživotní renty, tedy úspory všech občanů se nasypou na jednu hromadu a z ní se pak vyplácí renta, tedy čím déle žijete, tím více vyčerpáte, opět, jako v 1. pilíři, bez ohledu na to, kolik jste uspořili.
Jde to i jinak: Odkaz 2
3
Sledujících
1
Sleduje
3
Sledujících
1
Sleduje
Vážený pane redaktore, nerozumím tomu, proč nekriticky prezentujete v rámci problematiky důchodové reformy názory člověka, který evidentně odborníkem na tuto problematiku není.
Odborník na důchodovou problematiku totiž ví, že náš průběžný důchodový systém, stejně jako průběžné důchodové systémy v ostatních zemích světa, byl a je založen na zásluhovosti "kdo do systému víc zaplatí, ten víc dostane".
Že by bylo lepší, aby tou zásluhovostí byl počet vychovaných dětí a že by to náš důchodový problém vyřešilo? To přece Váš "odborník", kromě planého sociálního inženýrství, mohl odkázat na zahraničí zkušenosti s touto formou důchodové zásluhovosti. Ale ona bohužel žádná taková zkušenost není.
Všude ve světe mají s demografií stejný problém jako my, v řadě zemí se ji snaží zvrátit, ale lidé prostě tolik dětí jako v minulosti mít nechtějí.
Takže jediným problémem průběžného důchodového systému je průběžnost důchodového systému, která prostě situaci, kdy se snižuje počet dětí na jednu matku (chvála Bohu je to celosvětový trend, který Zemi zachrání od přelidnění), vyřešit neumí.
Bohužel ale už pouze u nás se stále tváříme, že to s průběžným systémem zvládneme. Všude jinde už přišli na to, že jediným řešením je doplnění průběžného systému povinným dlouhodobým individuálním důchodovým spořením s podporou státu.
Kdy to politikům, "odborníkům" a novinářům dojde?
5 odpovědí