Vážený pane redaktore,
jsem nemile překvapen, že prezentujete názory "odborníka" pana Rusého bez toho, aby k jeho hausnumerům byl jakýkoliv relevantní odkaz na zdrojová data.
Jde tedy o šíření ničím nepodložené protivládní propagandy.
Skuteční odborníci na důchodový systém vědí, že je nesmysl řešit prorodinnou politiku penězi z průběžného důchodového systému, který nejen že k tomu není legislativně určen, ale nejsou tam na to především peníze.
Pokud pan Rusí tvrdí, že existuje způsob, jak zajistit vyšší porodnost, má ho sdělit, a ne pouze konstatovat, že existuje. Jak je totiž v článku správně uvedeno, stejný problém řeší drtivá většina zemí na této planetě, a to vesměs neúspěšně.
Jak je patrné z dat pro ČR, problémem ani tak není počet bezdětných žen, kterých je pro zajímavost nyní polovička oproti roku 1950, ani počet žen s jedním dítětem, kterých je od roku 1950 pořád stejně, ale počet žen s více než dvěma dětmi, kterých je oproti roku 1950 polovička.
Sociolog by vysvětlil, že je to přirozený, dlouhodobý a celosvětový trend, když, jednoduše řečeno, dnes už nepotřebujeme mít 10 dětí na to, aby se o nás ve stáří dvě postarala, protože ostatní zemřou.
Pan Hradil představil mnohem realističtější pohled na důchodový systém, nicméně není pravda, že by k jeho řešení byly k dispozici pouze úpravy 3 parametrů. Bohužel opomněl, a není zdaleka sám, že je ho možné vyřešit povinným celoživotním důchodovém spořením. Tedy zajistit zdroje důchodových příjmu nikoliv na principu solidarity, ale na principu osobní zodpovědnosti. Příslušné návrhy jsem již mnohokrát zveřejnil.
"Experti" z NERV bohužel nemají potuchy o tom, co se kolem peněz na regionální úrovni odehrává. Na jedné straně je statut samosprávnosti, tedy stoprocentní volnost v nakládání se svěřenými prostředky ruku v ruce s politickou a trestněprávní zodpovědností za ně, na straně druhé je povinnost každou korunu vyúčtovávat a její vynaložení zdůvodnit a obhájit před občany.
Tedy i to, kam a za jakých podmínek volné peníze uložit, podléhá schvalování a kontrole. V této souvislosti se pak samozřejmě projevuje i míra finanční gramotnosti zastupitelů na straně jedné a existence vhodných spořicích produktů na straně druhé.
Pokud by se mělo jednat o sdružování volných peněz k rychlejší realizaci infrastrukturních projektů v obcích a regionech, pak představy o tom, že se např. více samosprávných obcí domluví na tom, že si dnes jedna od těch ostatních půjčí na opravu kanalizace a v příštích letech se to udělá podobně pro jinou obec, která potřebuje postavit ČOV, jsou sice teoreticky možné, ale narážejí právě na zodpovědnost každé samosprávy za jí svěřené prostředky.
Bohužel, typické pro návrhy NERV je, že jde vesměs o knížecí rady, které nejsou podloženy žádnými promyšlenými realistickými návrhy.
Střídmost samospráv při nakládání se svěřenými prostředky by měla být dávána především za příklad zodpovědného hospodaření. Dostat se do dluhů je velmi snadné, ale dostat se z nich je pracné, velmi drahé a někdy nemožné.
Dobrý den, pane Veselko,
děkuji za skvěle napsanou pravdivou úvahu. Těším se na další, nenechte se znechutit spoluobčany, kteří se vyžívají v agresivní kritice proti všem rozumnému 🙂
Osobně se snažím rozhýbat stojaté vody důchodové reformy (viz moje články Odkaz 1 ), přesvědčuji o tom politiky a zítra jsem pozván do parlamentu na jednání k tomuto tématu. Věřím, že se podaří udělat důchodovou reformu kvalitnější, než jak ji zatím vláda připravila.
Za takové výroky mne pro pana Středulu bohužel nenapadá jiné vystižené označení, než ubožák, když si nedovede představit, že ve společnosti existují i jiná témata než důchody, na které chybí spousty peněz, kvůli kterým by teoreticky bylo možné uvažovat o zvýšení daní.
Největším neštěstím průběžného důchodového systému je to, že všechny ty peníze, včetně těch na dluh, které se do toho musí a budou muset cpát, jednoduše prožereme.
Kdyby těch 72 mld., které do něho bylo nutné nasypat loni, bylo nasypáno třeba do školství nebo vývoje nových technologií, tak to by tomu důchodovému systému v následujících letech mohlo reálné prospět. Toho ale tento bafuňář nedohlédne.
Na stejném principu, který pan Středula prosazuje, jsme totiž prožrali celou republiku za dob slavného socialismu.
Bohužel musím konstatovat, že jde o nepovedený pokus o objektivní recenzi na novou firmu, když jsou k ní použity podklady pouze od majitele a marketingového partnera téže firmy.
Aby byl kontext kompletní, je nutné uvést, že by Partners měla být poradenskou firmou poskytující nezávislé finanční poradenství, tedy zprostředkovávat nejvhodnější finanční produkty pro své klienty ze široké nabídky na trhu. Za takové nezávislé poradenství je pak zcela opodstatněná provize, vyplácená tvůrci zprostředkovaných produktů.
Ale Partners banka není nic jiného než další Partners finanční instituce, kterou si megalomanský majitel impéria, pan Borkovec, vytváří proto, aby zinkasoval nejen zprostředkovatelské provize, ale i další náklady, které se k poskytování finančních produktů váží.
No a protože disponuje obrovskou sítí vlastních poradců (ze kterých si mimochodem udělal spolumajitele, protože jim nabídl podíl na svých firmách), má pro tyto své nově vzniklé finanční instituce a produkty okamžitě, bez podstupování konkurenčního rizika, obrovské množství klientů.
Jednoduše řečeno, pan Borkovec prostě zneužil toho, že se mu podařilo vytvořit rozsáhlou síť nezávislých finančních poradců k tomu, aby z nich udělal prodejce vlastních finančních produktů (má vlastní banku, pojišťovnu, penzijní a investiční společnost) a nezávislému finančnímu poradenství se tak vysmál, což dále přispěje k nízké věrohodnosti této, jinak velmi důležité, služby.
Dobrý den, pane Urbánku,
rád přispějí k věcné diskuzi nad Vaším návrhem, který stručně rekapituluji tak, že navrhujete, aby byl vyplácen všem občanům stejný důchod a současně aby byly odvody z mezd, placené zaměstnavateli, změněný na čistou mzdu, ze které by si zaměstnanci dle své svobodné vůle mohli spořit na lepší důchod.
Ve své podstatě se jedná o naprosto rozumný koncept, který doplňuje nefunkční průběžný systém systémem kapitálovým, který zajistí zásluhovou složku budoucího důchodu. Tak by měla vypadat cílová podobá udržitelného důchodového systému.
Otázkou, kterou se zabýváte je, jak se k tomuto cílovému stavu dostat. Váš návrh, transformovat odvody placené zaměstnavateli do kapitálového pilíře není bohužel realizovatelný. A to proto, že odvod zaměstnavatele na sociální pojištění, tedy na důchody všeho druhu, je 24,8% z hrubé mzdy, což je ovšem 73% všech odvodů sociálního pojištění odváděných dnes ze mzdy zaměstnance. A 73% příjmu důchodového systému je dnes nějakých 450 mld. Tato částka by tedy okamžitě v důchodovém systému chyběla a v podstatě žádným rozumně myslitelným způsobem by nešla nahradit. Z čeho by se tedy platily důchody současných důchodců?
Ke stejnému cíli, který správně definujete, však vede jiná, v zahraničí už dlouhou dobu realizovaná metoda. A tou je ideálně povinné čerpání takzvaného příspěvku zaměstnavatele (zde Odkaz 1 ). Těším se na Vaši reakci.
Dobrý den, pane redaktore,
a co kdybyste si položil otázku, jestli není náhodou podstatou problému to, že rozhodování o příspěvku zaměstnavatele není v rukách zaměstnance, pro kterého je tento nástroj určen, aby si mohl dlouhodobě spořit na důchod, ale je svěřen do rukou zaměstnavatele, kterému je tento problém vlastně úplně jedno.
Neslyšel jste již někdy o tom, že v řadě nejen ekonomicky vyspělých zemích je příspěvek zaměstnavatele vyplácen povinně? A to právě proto, aby to nebylo nejen na libovůli zaměstnavatele, ale aby o tom nemuseli přemýšlet ani zaměstnanci, když velká část občanů má problém ať už ze subjektivních nebo objektivních důvodů pravidelně dlouhodobě na důchod spořit, viz např. Odkaz 1
Dobrý den, pani Bastlová,
pokud má být nejlepším zajištěním na staří vlastní nemovitost, tak máme důchodovou reformu hotovou, protože už dnes vlastní nemovitost 80% občanů. Co se tyče mladých, tak přes nepochybné problémy s dostupností bydlení pro ně se mohou spolehnout na to, že nemovitost drtivá většina z nich dříve nebo později zdědí po rodičích.
Je velmi smutné, že řada odborníků redukuje náš obří důchodový problém na takto triviální téma.
Znalosti pana Špidly v oblasti důchodů jsou tragikomické:
To ale znamená přesunout z jiných kapitol státního rozpočtu na důchody dalších 126 mld. Kč, a to za situace, kdy je letos celkový deficit 300 mld. a důchody se na něm podílí 1/3. Tam, kde dávají 11%, ale často důchodce zdaňují a musí platit odvody.
Ano, SOCDEM recept na důchodový problém je zvýšit daně. Náš důchodový problém, do kterého se nezadržitelně řítíme, je ale tak obrovský, že by se musely odvody zvýšit během následujících 30 let z 28 na 60% hrubé mzdy, tedy o 1 procentní bod každý rok!
Švédský důchodový systém je hodnocen jako 9. nejlepší na světě. Aktuálně se transformuje z průběžného na fondový (náš 3. pilíř), kde je jako zdroj důchodového spoření rozsáhle využíván příspěvek zaměstnavatele.
Za posledních 25 let byli šéfy MPSV nominanti SOCDEM 16,5 roku, pravičáci 6 let. Náklady na financování jednoho roku předčasného důchodu jsou 350.000 (příjmy z odvodů se sníží o 130 tis. a výdaje se zvýší o 220 tis.). Zaměstnavatel jistě bez problému zaplatí navíc 72.000 za profesi s nárokem na dřívější důchod o 2,5 roku.
Od sociologa bych očekával, že rozumí důvodům demografického vývoje, důvodům, proč mají lidé postupně méně dětí, a to na celém světě. Dokonce bych očekával, že si dokáže představit reálné dopady opatření, které sám navrhuje.
Konkrétně mám na mysli jeho nápad, aby rodiče dvou a více dětí vůbec nebyli motivováni na důchod spořit, že by je měl 1. důchodový pilíř plně zabezpečit. A ti, co mají jedno a méně dětí, ti by měli v důchodu umřít hlady? A že by to motivovalo mladé mít víc dětí? Postupné snižování porodnosti je nezadržitelným a pravděpodobně zákonitým společenským procesem, který má jeden velmi pozitivní efekt, a to stabilizaci počtu obyvatel na planetě, která je pro další udržitelný rozvoj bezpodmínečně nutná. U nás máme jeden z nejštědřejších systémů podpory mateřství na světě, přesto i u nás porodnost systematicky klesá. Podpora podrobnosti tedy v žádném případě důchodový problém vyřešit nemůže. Nápad pana sociologa by vedl k jedinému, postižení jedinci by neměli důvod do důchodového systému posílat peníze a ten by se velmi rychle zhroutil.
Důchodový problém může vyřešit pouze výrazné zkvalitnění 3. pilíře. A jsme u druhého nápadu pana sociologa, aby státem podporované úspory ve 3. pilíři mohly být využity pouze na výplatu doživotní renty, tedy úspory všech občanů se nasypou na jednu hromadu a z ní se pak vyplácí renta, tedy čím déle žijete, tím více vyčerpáte, opět, jako v 1. pilíři, bez ohledu na to, kolik jste uspořili.
Jde to i jinak: Odkaz 2
Dobré téma a dobře napsané. Podnět k diskuzi? Jistě, ale on už není čas dlouze diskutovat, je třeba konat. A co je třeba udělat? Zařídit, aby 3. důchodový pilíř plnil tu funkci, ke které byl zřízen.
Už v důvodové zprávě k novému zákonu o důchodovém pojištění č. 155/1995 Sb. je uvedeno, že parametrické změny 1. pilíře, které bude nutné dělat díky zhoršování demografické situace, budou moci být dělány až poté, co bude ve 3. pilíři naspořeno dostatek prostředků na výplatu renty, která úbytek prostředků v 1. pilíři nahradí. To se předpokládalo nejdříve za 10 let. Bohužel, o to aby bylo ve 3. pilíři dostatek peněz se niko nestaral. Přesto byly a jsou dělány neustálé parametrické změny 1. pilíře, takže důchodový systém plní pouze svou funkci solidární, jistě nutnou, ale vedle toho nemáme funkční 3. pilíř, který by od 1. pilíře převzal funkci zásluhovou.
A tohle odhalil už v roce 2010 nález Ústavního soudu Pl. ÚS 8/07, který prohlásil takový důchodový systém za neústavní a zrušil tehdy přijaté parametrické změny 1. pilíře. A dokonce uvedl, jak by měl správný důchodový systém, plnící jak solidární, tak zásluhovou funkci vypadat, a to i s odkazem na zahraniční zkušenosti, kde kvalitní 3. pilíře zajišťují významný podíl na příjmech důchodců.
Technické provedení potřebných změn důchodového systému je pak obsahem komplexního návrhu důchodové reformy (viz Odkaz 1 ), který mají k dispozici ústavní činitelé poslanci počínaje a prezidentem konče. Stačí zavést.
Důchodový systém plní dvě základní funkce, solidární a zásluhou, nikdy tedy nemůže být spravedlivý. Poučné a srozumitelné čtení na toto téma poskytuje nález Ústavního soudu Pl. ÚS 8/07, doporučuji přečíst. Dokonce poskytuje jednoduchý návod, jak skloubit tyto dvě, na první pohled neslučitelné, funkce dohromady - 1. pilíř by měl plnit tu první, 3. pilíř tu druhou. Bohužel, politici se neustále snaží přes 1. pilíř řešit úplně všechno, takže při snaze napravit jednu nespravedlnost vytvoří 10 jiných. A výchovné je ukázkovým příkladem tohoto nekoncepčního přístupu.
Jistě není spor o to, zda má mít stát propopulační politiku. Odborná diskuse by měla být ale o tom, jakým způsobem bude dlouhodobě a systematicky, bez ohledu na aktuální politickou konstelaci, prováděna. Na příkladu husákových dětí vidíme, kam taková nesystematičnost vede - nyní nám horko těžko pomáhají financovat současné důchodce, kteří odcházeli do důchodu průměrně v 58 letech, za pár let sami způsobí katastrofu na důchodovém účtu, když ho nebudou schopni ufinancovat ročníky, které budou odcházet do důchodu v 65 a později.
Současný systém výchovného odměňuje za vychované děti matky, které jsou již v důchodu. Jak to může motivovat současnou mladou generaci ve věku 20 až 30 let, která by se měla o novou generaci daňových poplatníků postarat?
Bez politicky konsensuální koncepce důchodového systému se nikam nedostaneme. Přitom taková koncepce existuje (Odkaz ), dospěl k ní i Ústavní soud.
Odborníci správně kritizují, že chybou spoření na důchod je příliš konzervativní strategie spoření. Ale titíž odborníci takové konzervativní strategie sami doporučují, jak o tom svědčí například výsledky jednotlivých penzijních společností (PS).
V dynamických účastnických fondech (DPS) je jen 29% majetku (ale obsahují jen 80% akcií). Portfolio nejlepší PS má zhodnocení 4% ročně, což je jen malinko nad inflací. Všechny ostatní PS mají výnos pod 3% ročně, takže nepokryjí ani inflaci, a dokonce tři nejhorší PS, které obhospodařují 23% celkového majetku v DPS, umí výnos jen kolem 1% ročně, což je méně než transformované fondy (staré penzijko).
Ale co je příčinou tohoto stavu? Právě neschopnost "odborníků" v těchto PS vytvářet kvalitní dynamické spořící strategie, které na dlouhých investičních horizontech zajistí výnos 4-6% nad inflaci, což je na kvalitních kapitálových trzích dlouhodobý standardní výnos.
Naopak, naši "odborníci" radí takové nesmysly jako 5 let před standardním důchodovým věkem převést veškeré úspory do povinných konzervativních fondů (to je dokonce uzákoněno), které v posledních letech přinášely záporné výnosy, plus různé strategie životního cyklu, které zkonzervativňují úspory 10-20 let před odchodem v důchodu. Výsledkem je, že nejpozději při odchodu do důchodu jsou veškeré úspory v konzervativních fondech s průměrným výnosem 0,3% ročně a pak se všichni diví, že si takové úspory místo čerpání pravidelné renty každý raději vybere naráz, zvlášť se současnou zkušenosti vysoké inflace. Bodejť ne, když by v dalších letech inflace značnou část jeho úspor požrala.
3
Sledujících
1
Sleduje
3
Sledujících
1
Sleduje
Bohužel jde v zásadě o jednoduchý a již desítky let známý problém:
Průběžný důchodový systém je extrémně citlivý na poměr důchodců vůči plátcům. A už od 60. let se tento poměr systematicky zhoršuje a nezvratně směřuje finanční neudržitelnosti. A výkyv v porodnosti, který nastal v 70. letech, do tohoto pozvolného procesu vnesl větší dynamiku. A co hůř, dosud v podstatě zamlžoval závažnost tohoto problému, když přechodně poměr důchodců vůči plátcům vylepšoval.
V žádným případě nechci snižovat odpovědnost minulých politických garnitur, které velmi často občanům lhaly, když v lepším případě tvrdily, že na důchody vždy bude, v horším pak existenci tohoto problému vůbec nepřipouštěli.
Ale i občané mají svůj díl odpovědnosti, když takové politické garnitury často masivně volili a stále volí.
Milý občané, měli jsme a máme jen takové vlády, které si sami volíme. Pokud se vám nelíbí, že tak vážný problém, jako je finanční neudržitelnost průběžného důchodového systému neřeší, nebo podle vašeho názoru řeší špatně, běžte za nimi a vyžadujte kvalitní řešení.
A až zas přijde čas na volbu nové vlády, přijďte k volbám a zvažujte, kteří politici jsou vůbec ochotni vaše problémy řešit, a kteří pouze slibuji vzdušné zámky.
1 odpověď