Skvělý článek, děkuji.

Jsem přesvědčen o tom, že takové články dokáží rozumným ale dezinformační propagandou zviklaným občanům otevřít oči. Jen tak dál. Držím palce.

Dobrý den, pane Budai, měl jsem za to, že se důchody podrobně zabýváte a že byste proto mohl sám přijít na to, že návrh pana Babiše je naprostý nesmysl.

Proč je to nesmysl?

Protože by se do důchodového účtu musely buď sypat peníze i z jiných daní, třeba z daně z příjmu fyzických osob, ale pak by ty peníze chyběly v jiných kapitolách státního rozpočtu, nebo by to znamenalo, že byste díky zvýšení důchodů pro velké množství lidí na to neměl na důchodovém účtu peníze a vedlo by to jen k výrazně větším deficitu, než jak jsou dnes prognózovány.

Pokud to tedy o něčem svědčí, tak o tom, že pan Babiš důchodům vůbec nerozumí a nemá naprosto žádnou představu, jak stále se zvětšující nedostatek peněz na jejich výplatu rozumně řešit.

Hlavně že všude vykřikuje, že to má vymyšlené ale že se zatím nebude s nikým o své know-how v téhle oblasti dělit.

Osobně to vidím tak, že si pan guvernér v ČNB hraje jako malý kluk, když mu toto hřiště přiklepl pan Babiš, za což se mu guvernér odvděčuje tím, že zviditelňuje témata, která by ho měla míjet, ale panu Babišovi prospívají.

Považuji za velmi smutné, že jsou neustále zveřejňovány názory takovýchto "expertů". V tomto případě nedokázal ani správně reprodukovat odbornou veřejností doporučovanou metodiku držení hotovosti, která zní:

Základem zdravé finanční politiky je držení dostatečné hotovosti ve výši zhruba 6 měsíčních příjmu, která umožní vykrývat nárazové či nepředpokládané výdaje bez nutnosti čerpat z jiných finančních zdrojů. Jde tedy o peníze, které nejsou primárně určeny na investování.

Ve svých výrocích ohledně peněz určených k investování se dopouští dalších chyb proti obecně doporučovaným pravidlům, když např. doporučuje měnit v rámci investičního portfolia podíl hotovosti v závislosti na vývoji na kapitálových trzích, což je ve skutečnosti odbornou veřejností nedoporučovaná metoda, které se říká časování trhu.

Na vysvětlení, časování trhu znamená pokoušet se prodávat když je trh na maximu (prodávat za vysokou cenu) a nakupovat když je v poklesu (nakupovat levně). Přitom je dlouholetou praxi ověřeno, že tato metoda nevede k lepším výsledkům, než když jsou aktiva držena dlouhodobě (viz např. W. Buffet).

Co se týče hlavního tématu článku, tedy co dělat s úsporami před důchodem, tak jen straší, že je to hrozně složité, a to proto, že si nedokáže položit jednoduchou otázku, jak by jednotlivé metody čerpání důchodových úspor dopadly v minulosti. Neumí si např. namodelovat, jak výše úspor souvisí s podílem dynamických a konzervativních aktiv.

Přitom se dá ukázat, že nejlepších výsledků dosáhneme prakticky vždy dlouhodobým držením jen kvalitních dynamický aktiv. Je to tedy vlastně jednoduché.

Argumentace pana Havlička je krásnou ukázkou toho, jak se dá jakékoliv racionální téma rozpliznout do neurčita a jakýkoliv průkazný argument relativizovat. To je přesně politika, která platí na lidi, kteří nejsou schopni nebo ochotni si tvrdá data ověřovat.

Tvrdí o sobě, že on používá pouze čísla a věcné argumenty. Já jsem od něj nikdy žádné neviděl. Pokud náhodou se o něco takového pokusil, byly to často smyšlené nebo přibarvené nebo zkreslené údaje. Ani v tomto rozhovoru nepadl z jeho strany jediný věcný argument.

Pane Krejčí,

dočetl jsem k prvnímu příkladu, který jsem po Vás zkontroloval a bohužel musím konstatovat, že tam plácáte neuvěřitelné nesmysly. Proč?

Pokud byste při nulovém výnosu a 6% roční inflaci chtěl naspořit tolik, abyste si mohl po 35 letech spoření vyplácet měsíční rentu ve výši 22.706 Kč v dnešních cenách po dobu 20 let, pak "stačí" měsíčně posílat 57.332 Kč a celkem tedy 24.079.273 Kč. Vám vyšlo nesmyslných nějakých 80.000.000.

Současně je potřeba říct, že inflace ve výši 6% je poměrně nepředpokládatelná, reálné je počítat s inflací 3% ročně, když cíl vlády a centrální banky je 2% ročně. Pak vám ke stejnému cíli postačuje měsíčně 28.325 a celkem 11.896.348.

Protože jste zařadil příspěvek zaměstnavatele mezi jakési nepřehledné nesmysly, tak si Vás dovoluji informovat, že např. využití současně platného limitu příspěvku zaměstnavatele, který je 50.000 ročně po dobu 35 let při výnosu 5% ročně a 3% roční inflaci by umožnilo vyplácet si po dobu 20 let měsíční rentu ve výši 12.511 v dnešních cenách. A při zcela realistickém výnosu 7% ročně by pak byla výše renty 21.764.

Na dosažení cíle, který jste si v příkladu vytyčil, pak reálně stačí například právě formou příspěvku zaměstnavatele investovat celkem pouze 1.750.000!

Omlouvám se za upřímnost.

Je velmi smutné, že zástupce renomované finanční instituce neumí počítat, když tvrdí, že při spoření 1.000 Kč měsíčně + 200 Kč státní příspěvek po dobu 65 let s průměrným ročním výnosem 5,1% se dá naspořit 9,8 mil, když je to pouze 7,4 mil, jak se dá zjistit na jakékoliv kalkulačce dostupné na internetu!

A smutné také je, že to novinář klidně zveřejní. Kde je kontrola z nezávislých zdrojů?

Vážený pane redaktore,

nesporně jsou dopady minulé vysoké a současné pořád ještě 3 procentní inflace pro řadu lidí problém. Vaše argumentace popisující tento stav je ale velmi zarážející a vypovídá spíš o manipulování s daty, když píšete, cituji:

Žijeme od výplaty k výplatě,“ řekla Novinkám Monika Sobotková z pražského Barrandova. Ona i její muž přitom mají nadprůměrný příjem. „Z našich dat i závěrů České národní banky víme, že vlna zdražovaní negativně dopadla především na domácnosti s nižším příjmem."

Tvrdíte, že špatně na tom jsou nízkopříjmové rodiny, a jako příklad uvádíte rodinu s nadprůměrnými příjmy.

Navíc je otázka, zda jste si ověřil, že například Sobotkovi z Barrandova, které v článku citujete, dokáží se svými penězi dobře hospodařit, tedy zda jejich tvrzení, že žijí od výplaty k výplatě, není náhodou způsobeno tím, že neumí hospodařit.

Nebylo by to nic divného, znám ze svého okolí rodiny, které vydělávají dokonce vysoce nadprůměrně, ale i tak, díky špatnému hospodaření se zadlužují.

Skvělý článek! Děkuji.

Vážený pane redaktore, nerozumím tomu, proč nekriticky prezentujete v rámci problematiky důchodové reformy názory člověka, který evidentně odborníkem na tuto problematiku není.

Odborník na důchodovou problematiku totiž ví, že náš průběžný důchodový systém, stejně jako průběžné důchodové systémy v ostatních zemích světa, byl a je založen na zásluhovosti "kdo do systému víc zaplatí, ten víc dostane".

Že by bylo lepší, aby tou zásluhovostí byl počet vychovaných dětí a že by to náš důchodový problém vyřešilo? To přece Váš "odborník", kromě planého sociálního inženýrství, mohl odkázat na zahraničí zkušenosti s touto formou důchodové zásluhovosti. Ale ona bohužel žádná taková zkušenost není.

Všude ve světe mají s demografií stejný problém jako my, v řadě zemí se ji snaží zvrátit, ale lidé prostě tolik dětí jako v minulosti mít nechtějí.

Takže jediným problémem průběžného důchodového systému je průběžnost důchodového systému, která prostě situaci, kdy se snižuje počet dětí na jednu matku (chvála Bohu je to celosvětový trend, který Zemi zachrání od přelidnění), vyřešit neumí.

Bohužel ale už pouze u nás se stále tváříme, že to s průběžným systémem zvládneme. Všude jinde už přišli na to, že jediným řešením je doplnění průběžného systému povinným dlouhodobým individuálním důchodovým spořením s podporou státu.

Kdy to politikům, "odborníkům" a novinářům dojde?

A co kdyby se odbory zasadily o to, aby se tyto nezdaněné benefity, které dělají průměrně 1.940 Kč měsíčně, použily přednostně na individuální spoření na důchod. Jaký by to mělo efekt?

Mladý člověk s průměrnou mzdou, který by si tuto částku spořil 40 let, by si mohl vyplácet v důchodu 13.000 Kč měsíčně v dnešních cenách, když jeho státní důchod by byl, v dnešních cenách, 19.300 Kč. Jeho důchodové příjmy by byly o 70% vyšší!

A pro dnešního čtyřicátníka by to znamenalo zvýšení důchodových příjmů o jistě nezanedbatelných 20%!

Jde o pozitivní efekt, který by pocítil úplně každý a vyřešil by nejpalčivější problém nejbližších let - nedostatek peněz na důchody.

Naproti tomu využití nezdaněných benefitů na cokoliv jiného je jen vyhazováním peněz oknem, sice pro konkrétního člověka příjemné, ale z celospolečenského hlediska bez měřitelného efektu.

Od ekonoma zasedajícího v NERV bych místo planého filosofování očekával konkrétní návrhy, jak důchodový systém uvést do udržitelné podoby. Žádné takové ale bohužel nepředkládá. A když je nedokáže vyprodukovat vládní mozkový trust (NERV), tak kdo tedy?

Přitom je řešení jednoduché - všude v rozumných zemích už dávno vyfutrovali umírající průběžné systémy povinnými spořícími pilíři založenými na povinných příspěvcích zaměstnavatelů.

U nás můžeme udělat to samé. Stačí, aby se z dobrovolného příspěvku zaměstnavatele, který u nás už existuje 30 let, stal příspěvek povinný.

Návrhy na to, jak to udělat, pan Janský už dávno dostal, bohužel se k nim ale odmítá vyjádřit - že by to bylo tím, že je sám nevymyslel?

Bohužel jde v zásadě o jednoduchý a již desítky let známý problém:

Průběžný důchodový systém je extrémně citlivý na poměr důchodců vůči plátcům. A už od 60. let se tento poměr systematicky zhoršuje a nezvratně směřuje finanční neudržitelnosti. A výkyv v porodnosti, který nastal v 70. letech, do tohoto pozvolného procesu vnesl větší dynamiku. A co hůř, dosud v podstatě zamlžoval závažnost tohoto problému, když přechodně poměr důchodců vůči plátcům vylepšoval.

V žádným případě nechci snižovat odpovědnost minulých politických garnitur, které velmi často občanům lhaly, když v lepším případě tvrdily, že na důchody vždy bude, v horším pak existenci tohoto problému vůbec nepřipouštěli.

Ale i občané mají svůj díl odpovědnosti, když takové politické garnitury často masivně volili a stále volí.

Milý občané, měli jsme a máme jen takové vlády, které si sami volíme. Pokud se vám nelíbí, že tak vážný problém, jako je finanční neudržitelnost průběžného důchodového systému neřeší, nebo podle vašeho názoru řeší špatně, běžte za nimi a vyžadujte kvalitní řešení.

A až zas přijde čas na volbu nové vlády, přijďte k volbám a zvažujte, kteří politici jsou vůbec ochotni vaše problémy řešit, a kteří pouze slibuji vzdušné zámky.

Skvělý článek na důležité téma! Děkuji.

Náš (celosvětový) problém energetiky a klimatu je v podstatě jednoduchý a jednoduše řešitelný, a účinné řešení známe už dokonce desítky let. Jen bychom potřebovali, aby politici přestali politikařit a začali řešit problémy s využitím rozumu.

Excelentní novinářský počin! Zápas jsem viděl jen shodou okolností a zíral jsem jako puk. Vyjádřil jste to naprosto přesně, zprostředkoval jste mi i to, co jsem nedokázal postřehnout. Děkuji.

Vážený pane redaktore,

děkuji, že jste poskytl čtenářům objektivní informaci o výsledku kontroly NKÚ. Oceňuji to především proto, že to, bohužel, není úplně běžné 🙂

Vážený pane redaktore,

jsem nemile překvapen, že prezentujete názory "odborníka" pana Rusého bez toho, aby k jeho hausnumerům byl jakýkoliv relevantní odkaz na zdrojová data.

Jde tedy o šíření ničím nepodložené protivládní propagandy.

Skuteční odborníci na důchodový systém vědí, že je nesmysl řešit prorodinnou politiku penězi z průběžného důchodového systému, který nejen že k tomu není legislativně určen, ale nejsou tam na to především peníze.

Pokud pan Rusí tvrdí, že existuje způsob, jak zajistit vyšší porodnost, má ho sdělit, a ne pouze konstatovat, že existuje. Jak je totiž v článku správně uvedeno, stejný problém řeší drtivá většina zemí na této planetě, a to vesměs neúspěšně.

Jak je patrné z dat pro ČR, problémem ani tak není počet bezdětných žen, kterých je pro zajímavost nyní polovička oproti roku 1950, ani počet žen s jedním dítětem, kterých je od roku 1950 pořád stejně, ale počet žen s více než dvěma dětmi, kterých je oproti roku 1950 polovička.

Sociolog by vysvětlil, že je to přirozený, dlouhodobý a celosvětový trend, když, jednoduše řečeno, dnes už nepotřebujeme mít 10 dětí na to, aby se o nás ve stáří dvě postarala, protože ostatní zemřou.

Pan Hradil představil mnohem realističtější pohled na důchodový systém, nicméně není pravda, že by k jeho řešení byly k dispozici pouze úpravy 3 parametrů. Bohužel opomněl, a není zdaleka sám, že je ho možné vyřešit povinným celoživotním důchodovém spořením. Tedy zajistit zdroje důchodových příjmu nikoliv na principu solidarity, ale na principu osobní zodpovědnosti. Příslušné návrhy jsem již mnohokrát zveřejnil.

"Experti" z NERV bohužel nemají potuchy o tom, co se kolem peněz na regionální úrovni odehrává. Na jedné straně je statut samosprávnosti, tedy stoprocentní volnost v nakládání se svěřenými prostředky ruku v ruce s politickou a trestněprávní zodpovědností za ně, na straně druhé je povinnost každou korunu vyúčtovávat a její vynaložení zdůvodnit a obhájit před občany.

Tedy i to, kam a za jakých podmínek volné peníze uložit, podléhá schvalování a kontrole. V této souvislosti se pak samozřejmě projevuje i míra finanční gramotnosti zastupitelů na straně jedné a existence vhodných spořicích produktů na straně druhé.

Pokud by se mělo jednat o sdružování volných peněz k rychlejší realizaci infrastrukturních projektů v obcích a regionech, pak představy o tom, že se např. více samosprávných obcí domluví na tom, že si dnes jedna od těch ostatních půjčí na opravu kanalizace a v příštích letech se to udělá podobně pro jinou obec, která potřebuje postavit ČOV, jsou sice teoreticky možné, ale narážejí právě na zodpovědnost každé samosprávy za jí svěřené prostředky.

Bohužel, typické pro návrhy NERV je, že jde vesměs o knížecí rady, které nejsou podloženy žádnými promyšlenými realistickými návrhy.

Střídmost samospráv při nakládání se svěřenými prostředky by měla být dávána především za příklad zodpovědného hospodaření. Dostat se do dluhů je velmi snadné, ale dostat se z nich je pracné, velmi drahé a někdy nemožné.

Dobrý den, pane Veselko,

děkuji za skvěle napsanou pravdivou úvahu. Těším se na další, nenechte se znechutit spoluobčany, kteří se vyžívají v agresivní kritice proti všem rozumnému 🙂

Osobně se snažím rozhýbat stojaté vody důchodové reformy (viz moje články Odkaz 1  ), přesvědčuji o tom politiky a zítra jsem pozván do parlamentu na jednání k tomuto tématu. Věřím, že se podaří udělat důchodovou reformu kvalitnější, než jak ji zatím vláda připravila.

Za takové výroky mne pro pana Středulu bohužel nenapadá jiné vystižené označení, než ubožák, když si nedovede představit, že ve společnosti existují i jiná témata než důchody, na které chybí spousty peněz, kvůli kterým by teoreticky bylo možné uvažovat o zvýšení daní.

Největším neštěstím průběžného důchodového systému je to, že všechny ty peníze, včetně těch na dluh, které se do toho musí a budou muset cpát, jednoduše prožereme.

Kdyby těch 72 mld., které do něho bylo nutné nasypat loni, bylo nasypáno třeba do školství nebo vývoje nových technologií, tak to by tomu důchodovému systému v následujících letech mohlo reálné prospět. Toho ale tento bafuňář nedohlédne.

Na stejném principu, který pan Středula prosazuje, jsme totiž prožrali celou republiku za dob slavného socialismu.