Na to nemusím mít výzkum, stačí vidět domácnost mého syna a v nájmu mít jejich kamarádku. Mí mladí vaří, ale stále mají v lednici takové množství jídla, že z toho dobrou polovinu vyhodí. Slečna nájemnice bere za katastrofu uvařit si těstoviny, protože je potom hromada nádobí!! Tak si kupuje jídla v plastu a krabičky háže do popelnice. O tom jak jsou pracovití raději jindy...no, potěš koště až budou mít děti...
Jsem v podstatě rodačka a za nenažranost některých podnikatelů se opravdu stydím. Jen minimálně si jdeme na jídlo či kávu, ale cena 80 Kč za jeden kus utopence, 180 Kč za jeden krajíc chleba s uzeným bůčkem či škvarkovou pomazánkou je fakt hnus. 3 dcl vody s třetinkou džusu ani nemluvím. Ceny jsou bohužel vyšší i v obyčejných obchodech. Cenu vína netuším, ale asi to taky nebude žádná hitparáda. My lítáme k moři, protože dovolená v Čechách je pro nás prostě drahá ;-)
Je to jen a jen nevychovanost. Proč jsem si jistá? Pozorováním ve třídě - pokud má problémový žák na výuku učitele před kterým má respekt, ani nepípne. V hodinách těch ,slabších, neví, co by předvedl. Takže jen komedie, žádná porucha. Hromada papírů, lidí, co to obtěžuje, dětí, co tím trpí a stačilo by jen ho doma slušně vychovat.
Děláte z komára velblouda. Pokud je rodič suprový, dítě vede k četbě od malička (jako mne maminka) a přečíst knihu v době povinné četby je potom pro něj opravdu maličkost. Tak jak to bylo u mne a mých sourozenců. Jasně, že ne všechny tituly se mi líbily, ale právě na diskuzi ohledně jejich obsahu či formy jsme se hodně naučili. Pokud rodiče prckovi strčí tablet do ruky, chápu, že jsou pak v šoku, že by večer, ve volném čase mělo dělat tak hrůznou a nebezpečnou věc jako je čtení knihy! Děti jsou opravdu téměř negramotné, nebýt školky tak neznají ani běžné pohádkové příběhy, neumí číst s porozuměním. Mají malou slovní zásobu. A to vše může čtení zlepšit. Pokud to nějaký kantor neví, tak ať jde prodávat do masny.
Do třídy nám nastoupili tři ukrajinští chlapci. Ani jeden se neuměl správně chovat o kvalitě znalostí škoda mluvit - v šesté třídě neuměli násobilku dva ze tří. Jeden měl na konci roku trojku z chování, druhý dvojku, kašle na vše - učení, pomůcky, ale jak je přestávka, tak se ze spícího prince stává terminátor. Nerespektovali vůbec nikoho ve škole, jeden míval výbuchy vzteku, kdy na vyučující řval jak na poslední služky. Vrchol byl, když správce ubytovny volal do školy výchovné poradkyni, ať s ním něco dělá, že běhá do půlnoci po chodbě jako magor. A maminky? Pitomě se usmívají a krčí rameny.
Malinko se to zlepšilo, ale jestli nám alespoň jeden bude co k čemu, to si jistá nejsem...
Já bych naúčtovala neplatné očkování. Akce roušky a všechny ty kraviny, co to stálo. Je jasné, že to vytunelovalo zdravotní pojišťovny a teď se bude hrát ber kde ber. Jinak nekouřím, ale s mojí nadváhou pojišťovnu asi taky něco stojím. Minimálně inzulin - jo, jeden ze sourozenců nadváhu nemá a taky má cukrovku, darebák, vypadává z tabulek - žij zdravě = budeš zdravý.
Do šesté třídy nám přibyli tři ukrajinští kluci. Jeden neumí ani násobilku, učení ho nezajímá, na vše pokrčí rameny. Druhý je na lepší úrovni, chodil i do sportovního kroužku a je velmi rozumný. Bohužel úroveň matematiky a angličtiny neodpovídá šestému ročníku. Třetí je velmi inteligentní, bystrý, má rozhled. Ale nemá absolutně žádné vychování, nezná hranice. Běžně křičí na vyučující, navádí ke zlobení i toho nablblého a nejdou zastavit. Ničím... Výchovné poradkyni volal správce ubytovny, kde chlapec s matkou žije, že by s ním měla něco dělat, že kluk ještě o půlnoci ruší ostatní ubytované! Otec, který byl na chvíli za nimi je moc hodný, jak chlapec říká, popsaná žákovská knížka a trojka z chování je mu u zádele... Tak nás hodně obohatili... ano, měli bychom jim ještě nějak pomoci, třeba brát si je na víkend domů, aby si maminky odpočinuly od nevychovaných dětí...a na ranní doučování češtiny prostě nechodí...proč by, jsou přece VIP...
Je to docela hloupý nápad. Já, kdysi jako třídní, pomocí výtvarky přivedla vyhořelá děcka k zájmu o učení. Konečně zažila úspěch! To bylo radosti, že něco umí... A stejně tak to bylo s hraním pohádek - kluk, co jsem ho ,vyfasovala, ve třetí třídě neuměl číst. Dostal malou roli a bez čtení nemohl přece hrát °-) Darovala jsem u slabikář po synovi a s radostí pozorovala jeho pomalé úspěchy. Roli samozřejmě dostal a byl na sebe patřičně hrdý. Tyhle hodiny nejsou jen o biflování či nucení dětí k něčemu neznámému. Jdou perfektně využít k motivaci, pochvale.
Zajímalo by mne jak byli potrestaní žáci? Ve všech školách je zákaz používání mobilu natož kohokoliv fotit či natáčet. Dále nesmí žádný případný záznam zveřejnit. Pokud nebyli potrestaní, tak gratuluji vedení školy k výchově práskačů. Paní učitelka v žádném případě nesměla prezentovat svoje názory. I když ruku na srdce - při nesmyslném šťouráním žáků v nosech jsem si taky jednou pustila pusu na špacír. Naštěstí jen ve třídě, kde mne nikdo nenatáčel a kde děti poznaly, že s tímto nezákonným vydíráním (test nebo domácí výuka) nesouhlasím.
Na vyhazov to ale opravdu není! To jen chtějí zase vyrobit precedens, aby se svoboda slova opět potlačila.
Dávala jsem dětem úkoly jako procvičení před písemkou či testem. Kdo chce, spočítá si cvičení to a to ještě jednou doma, projede si to, protože z deseti příkladů budou čtyři na desetiminutovce. Při hodnocení testíku hned bylo poznat, kdo to doma projel a kdo to projel ve škole 😉 Další úkoly, taktéž dobrovolné - změř si doma dětský pokojík a vypočítej kolik metrů čtv. má. Jak daleko to máš z domu do školy, spočítej kroky. Měřili jsme třídu, vypočítávali cenu koberce, lina. Kdo chtěl, ten se zapojil. Kdo ne, nebyl trestán, jen nám pak neměl o čem povídat...
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
Tchán byl soudce u okresního soudu. Když se mne občas zeptal na studium (v mých 35 letech) a já mu řekla, že zápočet z dějin školství obsahoval povinnou účast na dvou přednáškách, skupinovou práci (u dálkařů!) a test, tak nechápal. Zápočet byl za účast, max. malá zpětná vazby po výuce. Na normální vysoké, ne na pajdáku, kde nás budoucí učitele vyučovala úplně tupá o deset let mladší vyučující, učitelka mateřské školy. A těch předmětů v prváku jsem měla 16, moje dcera na vysoké zemědělské v Praze celých šest. Malinko rozdíl, co? Zápočet nebo zkouška vůbec nebyly rozlišovány. Některý vyučující byl alespoň soudní, ale většina rychlokvašek, co děcka v lavici neviděla ani z rychlíku - viz. dějiny školství... Biologie ani nemluvím, zkouška pro sestry či lékaře, proč musím vědět jaká buňka se jak jmenuje je mi dodnes záhadou... Ostravská universita ;-)
1 odpověď