Především se mi ulevilo, že i přes tyto potíže je Ústav pro studium totalitních režimů personálně stabilizovaný. Co bychom si počali, kdyby na tak důležitou činnost chyběli fundovaní pracovníci a totalitní režimy by tak zůstaly neprobádány...

Tak nějak si nedokážu představit, jaká situace by musela nastat, aby si jedna či druhá strana vzala tuto výzvu k srdci. Rusko rozhodně nebude demonstrovat tímto způsobem svoji slabost a další plánovaná mobilizace to jen potvrzuje a pro Ukrajinu by pochopitelně nebylo jednoduché přistoupit na podmínky, které by neznamenaly patřičnou satisfakci. Navíc můžeme jen těžko hodnotit další vývoj konfliktu pokud vycházíme pouze z veřejných informací sdělovacích prostředků. V závěru loňského roku jsem zaregistroval predikci, že na jaře by mohlo být po válce, skutečnost je bohužel jiná a další scénář má evidentně řadu proměnných...

Vzpomínám si na scénu z filmu Náš dědek Josef, kde hlavní protagonista říká: "Zažil jsem císaře pána, zažil jsem Masaryka, ale musel přijít stolař, abych dostal důchod..." ( Samozřejmě, že tento film byl vytvořen ve své době a tím pádem musel částečně obsahovat i myšlenky té doby. ) Nicméně dnes, pokud by náš dědek Josef ještě žil, musel by svou řeč doplnit: " A teď přišel Signál, aby mi ten důchod zase sebrali..."

Má pravdu ten "spisovatel". Mně třeba vůbec nevadí, že mi odchod do důchodu pořád prodlužují, jen mám trošku strach, abych si pak vždycky ráno vzpomněl, kde vlastně dělám...

Inu, ne všichni mají štěstí na svého zaměstnavatele jako zaměstnanci ČEZ nebo já. Třeba onehdy přijel můj šéf do firmy úplně novým sporťákem se vzpínajícím se koníkem ve znaku. Se zatajeným dechem jsem se zmohl jen na obdivné ''vau'', to je ale krásný fáro. A můj šéf na to: ''Když budeš pracovat ještě lépe než doposud, obětuješ své práci všechen svůj čas, tak si příští rok koupím ještě jedno...'' 😂