Ano, je třeba zvolit zemi se stejnou mentalitou, podobným přístupem k životu, smyslem pro humor atd. Např. země středního východu či Afriky by mi v tomto směru určite nevyhovovaly:-).

Šance na úspěšné přesídlení do jiné země natrvalo podle mě závisí na následujících okolnostech: věku, rodinném stavu, znalosti cizího jazyka, kvalifikaci a důvodech pro odjezd. Rozhodnutí bylo celkem snadné pro toho, komu bylo v roce 1980 dvacet šest let, byl svobodný, po VŠ s 5-ti lety studia angličtiny a byl nespokojený s životními příležitostmi dostupnými v rodné zemi. I když za to tehdy dostal v nepřítomnosti trest 3 let vězení za opuštění republiky – téměř komicky úředně za útěk do Bulharska, kde papírová stopa cesty bez výjezdní doložky končila ve směru Turecko, Řecko, Švýcarsko a Německo (odsouzení bylo po 1989 zrušeno). Za popsaných okolností bylo rozhodnutí opustit rodnou hroudu, v té době v podstatě navždy, výzvou začít druhý život od nuly, pokud šlo o přátele, peníze, ubytování a práci. Čekala jak nejistota, tak i nadějné vyhlídky, vyžadující plné nasazení. A po 44 letech života v zahraničí mohu za sebe prohlásit, že tato zkušenost rozhodně stála za to. Rád se vracím každý druhý rok na pár týdnu do Evropy, dříve i s rodinou, ale vždycky se těším na návrat domů do Sydney. Ze svého okolí znám jen jednu dvojici, která se po událostech ‘89 vrátila do Brna, aby se zakrátko zase vrátila za dětmi do své nové domoviny. Dnešní situace ve světě je jiná, ale moje první věta snad stále platí.

Pokud bych se zachoval jako ten manzel, tak bych se vubec nemohl divit.

Jsem chlap, ale s paní cítím, že léta doufala v něco, co se nestalo. Nikde nepíše, že s manželem nespává. Takže, co takhle vysadit antikoncepci a udělat manžela na stará kolena tatínkem (tedy pokud nepodstoupil vasektomii nebo netrvá na ochraně). Stejně je už paní rozhodnuta, že s ním dále nebude a po dítěti touží. Nakonec manžel je v balíku a tak to výživné těch 18 let určitě zvládne.

Je mi líto těch 2000 zatčených studentů. Ve své mladistvé nerozvážnosti se nechali vtáhnout do demonstrací a své zatčení teď asi berou jako formu hrdinství. Chudáci netuší, že záznam v trestním rejstříku o zatčení s obviněním ze spáchání trestného činu (ať už s nimi nakonec bude nebo nebude soud a ten ať už vyhrají, či prohrají), se s nimi potáhne celý život. Čistý trestní rejstřík je podmínkou mnoha profesí a zaměstnání, zvláště ve státní službě. Ve světě se tohle bere opravdu vážně. Třeba takový student právnické fakulty, zatčený při demonstraci, si už může jen nechat zdát o tom, že někdy bude moci obhajovat klienty u soudu. Bohužel, mladí bouřliví lidé, jednající bez rozmyslu, neví, že na ně čeká nepříjemné překvapení, když ho budou nejméně čekat.

Asi jsem ze zdejších přispěvatelů jediný, co jsem před mnoha lety vidoehry zkusil a byly super zábavné, ale zabíraly hodně mého volného casu. Skoro bych řekl, že byly až návykové. Tak jsem jich zavčas nechal a využil čas jiným způsobem, řekl bych produktivněji. Rozjel jsem business od nuly a NEVER LOOKED BACK. Mohu to jen doporučit.

P38 měl vytápění kabiny od motoru (i s vývodem k čelnímu sklu) viz obrázek, který jsem dal sem:

Odkaz  

O jedné nevýhodě konstrukce P-38 se zde nepíše a to o obtížích pilota, pokud musel za letu vyskočit. Po opuštění kabiny ho buď mohly rozsekat vrtule na každé straně nebo široký horizontální stabilizátor s výškovkou za kabinou, spojující oba trupy.

Myslím, že praktický význam možnosti podmínečného propuštění je v tom, že se odsouzení chovají ve vězení jakžtakž slušně. V opačném případě by to mohla mít ostraha dost těžké, aby tam vězně zvládla, pokud by tito neměli vyhlídku na dřívější propuštění za dobré chování.

(pokračování)

Výraz "pohlavní styk" [sexual intercourse] je definován v paragrafu 61HA jako pohlavní spojení způsobené průnikem, v jakémkoliv rozsahu, do ženských pohlavních orgánů, nebo do konečníku jakékoliv osoby, buď jakoukoliv částí jiné osoby, nebo jakéhokoliv předmětu, manipulovaným jinou osobou. Výjimkou jsou patřičné lékařské postupy.

Pro úplnost, tato zákonná definice dále také zahrnuje pohlavní spojení způsobené zavedením jakékoliv části penisu jakékoliv osoby do úst jiné osoby; orální sex na ženě [cunnilingus], a pokračování pohlavního spojení uvedeného výše". Poslední zmiňovaný akt naznačuje, že za "pokračování" pohlavního styku je možné pachatele obvinit vícenásobně.

Z toho plyne, že český výraz znásilnění má v australských zákonech mnohem širší význam, a že za tento trestný čin hrozí pachatelům až 20 let vězení.

Pro porovnání, podle australského Zákona o trestných činech z roku 1900 [Crimes Act, 1900] je jeden z nejvážnějších uveden pod různými názvy jako sexuální napadení, pohlavní styk bez souhlasu nebo znásilnění.

Paragraf 61 o sexuálním napadení za přitěžujících okolností [aggravated sexual assault] ho definuje jako pohlavní styk s osobou bez jejího souhlasu, za vědomí toho, že nesouhlasila, za přitěžujících okolností, jmenovitě, že těsně před spácháním tohoto trestného činu došlo ke skutečnému zranění.

Kromě skutečného zranění napadené osoby se za přitěžující považují i následující okolnosti:

• skutečné zranění jiné než napadené osoby, přítomné u napadení nebo v blízkosti;
• hrozba zranění napadené osobě nebo osobě přítomné u napadení nebo v blízkosti nebezpečnou zbraní [offensive weapon], za niž se považuje vedle zakázané zbraně [prohibited weapon] i jakýkoliv předmět, který může být zhotoven nebo upraven za tímto účelem, a také jakýkoliv předmět, který útočník za daných okolnosti použije, má v úmyslu použít nebo jím vyhrožuje, že jej použije jako nebezpečnou zbraň, ať je nebo není běžně používán pro útočné účely nebo je schopen způsobit zranění;
• když je útočník doprovázen jednou nebo více osobami;
• když je napadená osoba mladší než 16 let, nebo je fyzicky či mentálně postižená;
• když se útočník vloupá do příbytku napadené osoby s úmyslem spáchat trestný čin;
• když útočník omezí osobní svobodu napadené osoby.

Při odsouzení za sexuální napadení za přitěžujících okolností se normálni sazba do 10 let vězení zvyšuje na dvojnásobek s minimem 10 let natvrdo.

(pokračování

Proč myslíte? Znám takový případ mých přátel v Sydney. A nechat odstranit velký strom ze zahrady jeřábem z ulice přes střechu domu nebylo vůbec laciné.

Tady je jiná, i když méně zničující varianta popsané reverzní hypotéky. Vezměte, že máte vlastní domek se zahrádkou a žijete ze starobního důchodu, tedy nemáte peněz nazbyt. A sousedovi začne vadit váš strom, jehož větve mu podle jeho tvrzení omezují užívání jeho pozemku, třeba jen padajícím listím, nebo stav stromu hrozí ulomením větví či vyvrácením kořenů apod. Nejprve vás vyzve, abyste s tím něco udělali. Sami to neprovedete a peníze na firmu, aby to provedla za vás, nemáte. Pak se nespokojený soused obrátí na úřady a ty vám nařídí buď patřičné úpravy, nebo odstranění stromu. Na vaši námitku, že na to momentálně nemáte prostředky, vám úřad nabídne, nebo vás spíše donutí ke “snadnému” řešení. Úřad za vás potřebnou úpravu zaplatí, ale vyžaduje záruku, že po vaší smrti si náklady s pořádným úrokem vezme z prodeje domu. Samozřejmě při tom ztrácíte právo disponovat s vaším domem. V podstatě je to taková nucená reverzní hypotéka. Pokud nemáte jiné řešení, např. že vám rodina pomůže uhradit náklady spojené se stromem, nebo něco prodáte, tak nemáte moc jiných možností, jak to řešit. Takhle to funguje v Austrálii. Pokud jste ten nespokojený soused, tak je to pro vás výborné řešení, ale pokud jste majitelem problémového stromu, nebo případným dědicem, tak už méně.

How about this Aussie expression: At work I am busy as a lizard drinking.

Podmínkou starobního důchodu v Austrálii nejsou odpracovaná léta, ale jen doba residence (myslím, že to je 10 let). Důchod je stejný pro všechny a v nízké částce, odpovídající zhruba podpoře v nezaměstnanosti (asi 25% průměrného platu}. Většina občanů má však soukromý důchod, na který si povinně šetří v zaměstnání, formou v současné době 11% příspěvku k platu, který platí zaměstnavatel. Z jiného pohledu lze tento příspěvek považovat za šetření na důchod v podstatě povinnou srážkou z platu na soukromý důchodový účet.

Mě překvapil platový systém, když jsem v r. 1981 začal pracovat ve státním úřadu jedné západní země a hned při nástupu jsem dostal tabulku všech inženýrských pracovních pozic, začínající Třídou (Class) 1 až do Třídy 5 a ukazující rozpětí platu od do v tisícich ročně a k tomu i jednotlivé stupně (tzv. Grades) v rámci každé Třídy s přesnými sumami. V rámci daných stupňů každé Třídy (např. 6 stupňů Třídy 1) se automaticky postupovalo každý rok o jeden stupeň. Kdo např. za 3 roky získal povýšení do Třídy 2, tak pak začal na vyšším platu v rámci nových např. 5 stupňů Třídy 2, atd. Ten, kdo nebyl povýšen do vyšší Třídy po daných letech dosáhl pouze nejvyššího stupně a pak už mu se dál nezvyšoval plat, i když zůstal ve své Třídě další roky.

Pro mě bylo nezvyklé, že každý zaměstnanec věděl úplně přesně, kolik brali kolegové/kolegyně a šéfové, protože věděl jejich Třídu a též kolik roků v ní byli.

Vypláceli nám jen daný plat a žádné prémie, či osobní ohodnocení. Buď člověk odváděl požadovanou práci a měl JOB a plat, anebo ho zaměstnavatel vyměnil za jiného.

Sorry za překlep, vypadlo mi počáteční "i".

Už jsem našel ten článek ve francouzských novinách. Jejich titulní strana z 29. dubna 1950 sice neukazuje fotky zmíněné tragedie letadla F-BEAF (nikoli F-BGAF), ale na straně 4 ze 16-ti stran (nikoliv na 16-ti stranách) popisuje tu tragedii, což byl zřejmě zdroj pro ten český článek. Takže vazba na francouzské noviny existuje, ale nikoliv na jejich fotky na titulní straně. Trochu víc přesnosti by neškodilo.

Nerozumím Vám, který rozsáhlý článek myslíte. Ten, k němuž teď pridáváme komentáře, nebo nějaký domělý ve francouzských novinách (vidím jen 2 fotky trosek letadla, které nemají žádnou spojitost s tragickou ztrátou českých hojejistů) a po článku ani stopa.