Kdo z nás se jako malé dítě staral o to, co měl na sobě. Klasické dětské punčocháče mi vůbec nevadily. Světe div se, ale tenkrát se prodávala věc, které se říkalo prádelní guma. Když punčocháče nebo tepláčky padaly, buď nám to maminka zapošila nebo navlíkla novou. A vytahaná kolena jsem neřešila a prostě jsem to dětství přežila. Co se nosilo před padesáti lety vím. Já jen čekám, jestli tady bude někdo takový frajer, že nám sem hodí článek o tom, co se nosilo třeba v 19. století nebo 15. století. Z jakého materiálu, jestli to kousalo. Do čeho se oblékaly děti. Nebo jestli děti v době lovců mamutů měly raději vlčí nebo bobří kožich. Do dneška obdivuji všechny ženské, které na sobě měly od pasu nahoru utažený korzet a od pasu dolu konstrukci zvanou krinolína.
No tady zase bude moralistů, kteří od narození byli absolutně poslušní a hodní, pohybovali se pouze po pravé straně chodníku, nikdy nešlápli vedle a silnice přecházeli pouze po přechodu a nikdy neudělali žádnou lotrovinu. Ani v zápalu dětské hry nepřestávali být absolutně ve střehu a obezřetní. No buď měli smutné dětství nebo zapomněli? A schválně kolik jich to té holce bude přát.
No to je tedy ex průšvih. A co ty děti, které projdou chemoterapií. Se podívejte do jejich očí, v kterých vidíte odhodlání žít. Jedno takové děvče jsem potkávala každý den na autobusové zastávce. Tato dvanáctiletá holčina tehdy vůbec neřešila to, že nemá vlasy, řasy nebo obočí. Každý den usměvavá a příjemná. Dnes je o dva roky starší, vlasy dorostly a děvče je stále příjemné. Myslím, že pro ní bylo důležitější přežít a ne nějaké vlasy.
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
Já mám nejraději Nalevo od výtahu a Robinson Crusoe.