Nechci toto téma moc rozebírat, ale v mém případě nerad vzpomínám na druhý stupeň základní školy. Jasně, jako děti jsme byly někdy neposlušné, kdo nebyl … Ale ten dril a občas i urážky ze strany frustrovaných učitelek, přitom nemožnost ozvat se proti tomu, co bylo za hranou … Třída s cca. 35 žáky, jeden velký experiment. Toto byl v mém případě normalizační druhý stupeň základní školy. U mě to šlo po psychické stránce až tak do extrému, že jsem se pak dlouho stranil svého okolí. Jsem rád, že tato doba je dávno za mnou. Doteď jsem těžký introvert.

Problémy se splácením naštěstí dosud nemám, ale svoji finanční situaci sám nevidím jako dobrou. Bohužel pandemie Covid-19 a s ní spojené vládní lock downy znamenaly dočasnou umělou nezaměstnanost a způsobily mi ve financích dost velkou paseku.

Na jedné straně je hrozné, kam až se Slavia dostala. Na druhé straně je toto vše dílem předcházejícího Pitterova vedení, které nasekalo za 7 let hromadu dluhů a vyčerpalo hráčské zdroje v silných slávistických ročnících 1998 - 2000. Standa Tichý je majitelem (či spolumajitelem) od jara 2019, klub až doteď musel splácet dluhy po bývalém majiteli Pitterovi a nutně potřebuje restart. A vzhledem k tomu, jak hrají ostatní týmy na spodku tabulky (Kolín, Pardubice B, Frýdek Místek, Znojmo), se zdá být sestup téměř neodvratný. Naopak výhodou je to, že mezi Chance ligou a 2. ligou se nehraje baráž, postupuje a sestupuje se přímo. Tedy pokud se povede klub konsolidovat, přilákat další sponzory (věc nutná pro posílení hráčského kádru) a klub restartovat, pak ta absence Slavie v Chance lize nemusí být až tak dlouhá.

Jako milující muž bych pro svou ženu udělal vše, splnil jí každé její přání, byl jí životní oporou. Jako hlavní by pro mě bylo vždy to, aby byla šťastná. To u mě platí vždy. Ale musí totéž platit i ze strany ženy, partnerky. Mám bohužel z nedávné doby i opačnou zkušenost, kdy jsem mohl dělat cokoli, a stejně to nestačilo. Dostal jsem se po dlouhé době cca. 20 let takového manželství do vztahového vyhoření, trápení. A jediná cesta ven znamenala odpoutat se z toho nezdravého manželského vztahu.

Moje situace: po tom, co mě v nejtěžších chvílích v minulých letech vlastní manželka nepodporovala a nebyla mi oporou, jsem podal žádost o rozvod. Jenomže soudkyně stála jako žena na straně manželky. Manželka před ní naslibovala hory doly, nakonec mě přemluvily návrh stáhnout. Hra na city. Dnes nevím, zda mě manželka dále miluje, ale já už ji milovat nemohu. Nemohu si jí vážit, za to, co proběhlo v minulých letech. Teď cítím, že se nacházím tak nějak v pasti a ve vzduchoprázdnu. Oporu doma nemám, je to jako bych žil sám, ale s někým, s kým mám maximálně jen korektní vztahy. Najít si nějakou - aspoň zatím - kamarádku mimo pracovní kolektiv je pro mě také ještě dost těžké. Ten pocit vnitřního osamění je pro mě nejhorší.

Jde to, ale musí být splněna základní podmínka. Tou podmínkou je fakt, kdy žena - milenka je před tím bez partnera (určitou dobu po rozchodu s předcházejícím partnerem) a zároveň tomu muži chybí v manželství opora ze strany manželky (tedy to manželství je povrchní, delší dobu není funkční, a je nejlépe bezdětné). Pak stačí, aby si žena (milenka) a muž porozuměli po lidské stránce, měli podobný či stejný pohled na život a budoucnost a stali se navzájem tou oporou, kterou potřebují. A vztah se rozvíjí, výsledkem je rozvod nefungujícího manželství a vznik nového partnerství. To nové partnerství pak již bývá trvalé, partner a partnerka jsou si navzájem oporou v těžkých dobách.

Někdy - jako třeba v mém případě - jsou to rozdílné pohledy na život. Když třeba manželka funguje jen tehdy, když je pod neustálým tlakem. A prioritou mě jako manžela je klidný a harmonický vztah dvou lidí se společnými názory na život. Pak je jasné, že můj a manželčin pohled na budoucnost se zásadně rozlišují. A pokud navíc nemáme děti, nemá cenu tento vztah dále udržovat a je lepší dát se rozvést.