Nechejte pana Heřmánka v klidu spát. Odešla obrovská legenda československého (českého) filmu. Co dělal před smrtí není podstatné, zažila jsem ve svém okolí dva sebevrahy a v podstatě oba byli před smrtí normální, dokonce normálnější než jindy. S jednou osobou jsem dokonce asi dvě hodiny před tím než se to stalo byla nakupovat a na kafi, pak šla domů, dala na stůl dopis a následně skočila pod vlak. Důvody nejsou podstatné. Upřímnou soustrast rodině a přátelům. A za televizní, filmové a divadelní diváky si přeji, aby se jednou našel někdo aspoň s podobným talentem. Díky Vám Karle.
To je toho. Můj syn chodí do školy zásadně v teplákách! To mi taky přijde, jako hrůza a děs, ale moc s tím nenadělám. Moje maminka taky k sáňkování neměla nic, jen tepláky. Nejhorší je, když matka zamrzne v době, kdy žila a zapomene, že se doba posunula, za nás byly v módě rifle, já musela nosit kamaše, protože je matka pletla jako oteklá a nehodlala si nechat vysvětlit, že jsem trapná. A zase se to otočilo - nutila jsem synovi do školy rifle nebo kalhoty, a oni při tom chodí v teplácích.
Moje maminka chtěla mít Světlanu, Tamaru nebo Jolanu, tak posuďte sami, jak dobře to vybrali. No ale i tak jsem nejspíš nedopadla nejhůř. S maminkou chodila do školy Vojtěška Květáková, u nás na vesnici máme paní Metodějku Koutníkovou a teta mého táty se jmenovala Filoména Kotlánová, její muž jí opravdu láskyplně říkal: Pi ..Filčo. Co se týká kluků, tak když se měl narodit první syn chtěla jsem Zdeňka po tátovi, táta mi to zatrhl. Tak máme Marka. Druhý je shodou okolností Radim, mimo jiné nevím, že by to bylo nějak extra neobvyklé jméno (znám asi 4).
Co vím po asi půl roční nedávné zkušenosti s ÚP (po rodičovské dovolené), tak těch rekvalifikací zase tolik není a hlavně mě paní zprostředkovatelka nabízela samé zbytečné, například třeba základní kurz práce na PC (před mateřskou jsem dělala v administrativě). Chtěla jsem účetnictví, to se ale v té chvíli neotevíralo.
To my bychom s manželem asi pana Špačka potěšili, ale nejspíš jen na půl. Před deseti lety jsme taky uspořádali takovou grilovačku pro asi 80 lidí a nazvali jsme to rozlučkou ze svobodou. V osm večer zaznela fanfára a pak slavnostní pochod v podání dvou trubačů a pak jsme tam s budoucím manželem vešli středem, já dokonce ve svatebních šatech, manžel v obleku. O tom, že se ten den vezmeme věděla jen moje kamarádka, svědci a pan oddávající., ten taky před tím "griloval" v montérkách, ale kvapně se převlékl. Bylo to super.
Manžel našel předloni dvě vyhladovělá koťata v krabici v práci u popelnic. V životě jsme neplánovali mít kočky, i když jsme na vesnici, ale manžel je přinesl domů a už u nás zůstala. Je to kočka a kocour, jmenují se Ťap a Mňau. Obě koťata dřív než přišla do ruky našim dětem prošla veterinární prohlídkou a očkováním, kočce jsme dopřáli jedny koťata, měla dvě a ty si vzali naši, pak jsme kočku i kocoura vykastrovali. Když se mě ptala sousedka, co prý to máme za "mizernou" kočku, že nemá koťata, říkala jsem, že jsme je nechali vykastrovat. Když se dověděla, kolik to stálo, tak spráskla ruce, že prý by to nedala, že ať si kočky dělají, co chtějí. No tak jestli jako naše sousedka (nebo chlapík u nás, co má koček ... no od třiceti už to přestal počítat a ony se tu potulují jen tak), přemýšlí většina populace, pak bych se nedivila, že nám časem budou miciny skákat po hlavách a že bude spoustu vychrtlých koček u popelnic.
Sestra mojí babičky také vařila prakticky v té samé době pro lepší rodinu a co od ní vím, tak pokud nebyla hlášená nějaká návštěva nebo neměl zrovna přijet syn Pepé z internátu ve Francii, tak se vařilo také velmi skromně a řekněme běžně - uzené s bramborovou, jahelnou nebo hrachovou kaší. domácí nudle s mákem, bramborové placky, polévka zelná, hrachová, zeleninová, čočková, jáhelná, zasmažená s kmínem, bílá s koprem, česneková a vývary. Jak to vím? Po tetě mi zůstala jen jedna věc, nikdo ošoupanou knihu, která se našla po její smrti nechtěl a tak jsem si ji vzala na památku, jen tak, když jsem si otevřela, byla plná ručně psaných receptů a to jak takových běžných, tak i třeba na deserty - věnečky, kremrole, větrníky ... peču a vařím podle ní dodnes. Když tam občas moje babička vypomáhala, říkala, že na Vánoce nebo když vdávali dcery tam byla jídla co v životě neviděla. Zajímavé je, že babička nikdy od madam nedostala za výpomoc ani haléř, protože: "Na to jsou Lili ještě moc mladá, aby dostávala peníze do ruky." Ale paní jí jednou za čas dala třeba látku na šaty, kabát na zimu nebo nové boty. Dostala od ní boty do tanečních a když se vdávala (i když tam její sestra už nebyla), dostala krajku na šaty a to prý byla věc. Ano a mohla si vzít domů jídla, co pobrala, tam se prý na to nikdo moc nekoukal a to prý taky nebylo k zahození.
Tak to já plánuji úplně super víkend, zítra ráno nachystám dětičkám a manželovi sváču na cestu, mažou totiž na ryby na celé dva dny, takže tousty a tak. No a já už se doma v těch vedrech nějak s jídlem vypořádám, dobrý zeleninový salátek a večer ještě lepší nachlazená lahvinka dobrého bílého vína a protože mám úplné volno po snad pěti letech, tak si myslím, že padne ... vedrům zdar.
Tohle je na můj vkus moc, asi nemám správné estetické cítění, ale přijde mi to jak by malíř maloval plátno nebo pokoj a pak odložil svůj pracovní oděv, sorry, asi to neumím ocenit. Milovala jsem tedy kolekci z LOH v Londýně, ta měla nápad a vtip - holínky, deštníky ... K tomu mám extra příhodu pro pobavení. Moje známá se LOH tehdy účastnila ve sprintu, úspěch nebo neúspěch pomineme. Gumáky tehdy věnovala své babičce /určitě s přesvědčením, že je bude mít jako památku/, babče to ale bylo šumák a "rochnila se" v nich v zahrádce, prý byly hrozně pohodlné. Rozkaz zněl jasně: "Artefakt zabavit, umýt a uskladnit, než se známá vrátí." Tak jsem učinila, takže jsem měla tu čest mýt olympijské holínky. Moji kluci pak dostali dva deštníky i s podpisy.
Moji rodiče mě nikdy neobjali, nepamatuju si, že bych od maminky někdy dostala pusu. Vyrostla jsem doslova jako strom v lese, v devadesátých letech Matka byla chladná a otec vydělal peníze, ale nikdy jsem neslyšela:_ "Jsi dobrá. Mám tě ráda. Zvládneme to, protože tě miluju." Našla jsem si super manžela, milujeme se a já ho jsem schopná obejmout, po letech lhostejnosti a svoje kluky obejmu bez okolků taky a dám jim velikou mateřskou pusu, kdykoliv o to budou stát.
Jsem ráda, že doba pokročila. jsem máma dvou malých kluků a myslím, že kdyby zamnou jeden, nebo oba, přišli, že to nebude asi tak, jak jsem si představovala, ale že si přivedou místo Radky Radka a tak budu to akceptovat, ano, asi to bude něco jako písek mezi zuby, bude to vrzat, ale sedne si to. Asi jsem jinde, ale když si můj syn přivede jiného kluka, podám mu ruku, i když si to bude sedat časem, kdybych si já před tátu přivedla partnerku, seřezal by mě a ji asi taky ...
Julius Meinl byl asi první market co si pamatuju ( je mi 33¨). Stával naproti paneláku, kde bydle teta se strýcem a já k nim jezdila na prázdniny. Nejúžasnější pocit pro holku z vesnice, když jsme si tam skoro každý den s brancem kupovali lentilky a on se tvářil, že je to normální si každej den kupovat lentilky.
Co vím, tak Aj je od první třídy na většině škol, co znám. 1. a 2. třída hodinu týdně - formou hry, někde už i ve školce, od třetí třídy 3 hodiny. Starší syn jde do 4. a Aj měli od posledního roku ve školce. Možná je to někde jinak, ale myslím, že většina škol už běžně vyučuje Aj od první třídy. Tak nevím, jestli je to od pana ministra výkřik do tmy nebo co?
Jestli někoho fascinuje tato kultura, to netuším, ale asi jo. Mě na poutích jako matku fascinují čím dál tím vyšší ceny a kolikrát i to jak mají zabezpečené nebo lépe řečeno nezabezpečené atrakce. Už jsem to někde psala, naštěstí mám štěstí, že naše děti poutě nesnáší (asi to mají po dědovi, ten je taky nenávidí dodnes), starší syn zvrací už ve chvíli, kdy vidí z dálky kolotoč a mladší si vehementně zacpává uši, protože mu vadí ta hudba.
A my máme někde nějaké legie, které opět povstaly a bojují za naši vlast? Není to spíš žoldák? Legionář byl československý voják za 1. světové války, v cizině, např. v Itálii, legie podporovala exilová vláda v čele s TGM a šlo jim o samostatnost Československa. Pokud se pán nechal najmout armádou jiného státu, pak to ale není česky legionář proboha. Jasně, že to zní líp, že je jeden z mála Čechů, co bojuje za dobrou věc, ale není to legionář. Tyhle výrazy akorát burcují českou společnost, ale úplně blbě a věřte, že spoustu potomků československých legionářů to nebaví číst. Ani příslušníci např. RAF nebyly legionáři (Čechoslováci, kterým se podařilo utéct z republiky a následně se formovali např. v RAF v zahraničí a bránili svoji vlast). Legionář je tady taky výraz pro římského vojáka, ale to už je hrozně dávno.
Tak jedna negativní zkušenost s cyklistickými blbci, podotýkám, že ne jediná. Parta cyklistů, snad pět, nebo šest si zkracovali cestu přes chodník, přitom vedle silnice a kousek dál za lesem cyklostezka, dobře, beru, že místo asi neznali, vlastně by mi ani nevadilo, kdyby jeli po chodníku, kdyby se to nedalo jinak a byli ohleduplní k chodcům. Tahle skupinka ale převrátila mamince na chodníku kočár s dítětem a ani se neohlédli. Teda ohlédli, až na ně manžel, zatím co jsme s maminkou zvedaly kočárek a uklidňovaly už větší dítě, kterému se tedy nic nestalo zařval. Jeden z nich se vrátil a jal se situaci řešit. Jak myslíte, že ji řešil? Myslíte si, že se slušně omluvil, že si nevšiml, koupil mamině čokoládu a děcku zmrzku v místní cukrárně? A houby, matky s děckem si ani nevšiml, místo toho málem skočil po manželovi, že co si to dovoluje na ně ječet, že se lekli a jestli zná předpisy. "Já ne, ale policie by mohla." Odpověděl manžel klidně a floutek byl v mžiku v trapu.
A to zas u nás doma děti do vody močit smí. 😄 Ne teď vážně. Veřejná koupaliště jsou kolikrát hnus a už jako malinkým jsem dětem říkala, že se v bazénu do vody nečůrá a mají si říct, že chtějí na wc, další kapitola jsou úplní prcci v těch plenách do vody, jejichž princip jsem nikdy nepochopila - plena, co v prvních vteřinách, co v ní capart vleze do vody vstřebá veškeré množství vody, které může už čistě logicky další tekutinu vstřebat nemůže, a vstřebá- li ji snad, pak se moč stejně časem "vypláchne" další vodou ven. Ty plenky jsou snad jen od zadržení něčeho horšího než je dětské čůrání. A abych vysvětlila první větu. Nemáme doma totiž bazén, ale koupací jezírko neboli biotop. Čištění nám obstarávají kytičky a také někteří živočichové a písková filtrace. Voda je velice čistá, potvrzeno i laboratorní zkouškou, ale hlavně několika pstruhy, a další faunou, co si tam už léta spokojeně žije. A proč do ní děti mohou čůrat? Některým kytičkám to vyloženě chutná a ti pstruzi a okrasné rybky také nemají na břehu postavenou kadibudku. Od té doby, co nechodíme do veřejných bazénů nemá starší syn vyrážky a podobně, teď byli na plavání se školou a zase vyrážku měl.
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
Až si pan autor přečte po sobě aspoň nadpis na hlavní straně, pak já si možná přečtu článek, děkuji.
1 odpověď