Super reakce. Já udělal něco podobného mé arogantní ex při placení výživného. Měl jsem platit částku v českých korunách k jejím rukou. Vzal jsem to doslova a část města mi pomáhala sbírat koruny a dvoukoruny. Nakonec dostala pytel se kterým měla problémy. Ještě to bylo na náměstí v denní hodinu. Vzteky rudá to musela dostat do auta. Doslovně jsem splnil nařízení soudu. Hodně dlouho se jí lidé smáli.
A to zase můj strýc, který měl platit kdysi na syny alimenty cca asi 200Kč, říkával, že otec má být grand a bývalé manželce pokaždé přistála na stole tisícikoruna, bylo to v době, kdy ona, jako dělnice, sama na výplatu ani 1000Kčs neměla.
Nechejte pana Heřmánka v klidu spát. Odešla obrovská legenda československého (českého) filmu. Co dělal před smrtí není podstatné, zažila jsem ve svém okolí dva sebevrahy a v podstatě oba byli před smrtí normální, dokonce normálnější než jindy. S jednou osobou jsem dokonce asi dvě hodiny před tím než se to stalo byla nakupovat a na kafi, pak šla domů, dala na stůl dopis a následně skočila pod vlak. Důvody nejsou podstatné. Upřímnou soustrast rodině a přátelům. A za televizní, filmové a divadelní diváky si přeji, aby se jednou našel někdo aspoň s podobným talentem. Díky Vám Karle.
To je toho. Můj syn chodí do školy zásadně v teplákách! To mi taky přijde, jako hrůza a děs, ale moc s tím nenadělám. Moje maminka taky k sáňkování neměla nic, jen tepláky. Nejhorší je, když matka zamrzne v době, kdy žila a zapomene, že se doba posunula, za nás byly v módě rifle, já musela nosit kamaše, protože je matka pletla jako oteklá a nehodlala si nechat vysvětlit, že jsem trapná. A zase se to otočilo - nutila jsem synovi do školy rifle nebo kalhoty, a oni při tom chodí v teplácích.
Hvězda Ordinace? On měl tam nějakou hlavní roli? Neměl jiné a lepší role, kromě teda mjr. Hradce?
Tak jsem se na to ptala maminky ... byl to prý otec Pergnerové, která tam hrála jakousi feťačku nebo alkoholičku. Ona měla syna Toníka, o kterého se R.J. jako děda staral v nějaké chatce, pak si Tondu prý adoptoval prim. Suchý (Čenský) a Zdena (Morávková). Ještě že ta moje mamka má takovou paměť, i když lepší by bylo, kdyby si pamatovala, co měla včera k večeři nebo to, kolik léků si má kdy vzít :-D
Zaujalo mě, jak se v rámci jedné rodiny může dát stejné jméno v mužské i ženské podobě. S tím se v dnešní době asi nesetkáme. Otec a jeho sourozenci narození ve 40. letech to taky tak schytali. Děda byl Jaromír, a tak prvorozená dcera Jaromíra, další dítě Jaromír a třetí už konečně trochu fantazie, i když opět jméno po předkovi (dědově otci), Pavel. Oslovení pak probíhalo - Jaromíra - Jarka, Jaromír - Mirek.
My máme přízeň na Slovensku, úvaha tatínka - Prvorozený syn, no Jano /Ján po mě, druhorozená dcera - no Janka - po mě. Třetí narozený syn - Jano po mě, což mu samozřejmě neprošlo, Tak je Peter Ján, to už prošlo.
Moje maminka chtěla mít Světlanu, Tamaru nebo Jolanu, tak posuďte sami, jak dobře to vybrali. No ale i tak jsem nejspíš nedopadla nejhůř. S maminkou chodila do školy Vojtěška Květáková, u nás na vesnici máme paní Metodějku Koutníkovou a teta mého táty se jmenovala Filoména Kotlánová, její muž jí opravdu láskyplně říkal: Pi ..Filčo. Co se týká kluků, tak když se měl narodit první syn chtěla jsem Zdeňka po tátovi, táta mi to zatrhl. Tak máme Marka. Druhý je shodou okolností Radim, mimo jiné nevím, že by to bylo nějak extra neobvyklé jméno (znám asi 4).
Co vím po asi půl roční nedávné zkušenosti s ÚP (po rodičovské dovolené), tak těch rekvalifikací zase tolik není a hlavně mě paní zprostředkovatelka nabízela samé zbytečné, například třeba základní kurz práce na PC (před mateřskou jsem dělala v administrativě). Chtěla jsem účetnictví, to se ale v té chvíli neotevíralo.
To my bychom s manželem asi pana Špačka potěšili, ale nejspíš jen na půl. Před deseti lety jsme taky uspořádali takovou grilovačku pro asi 80 lidí a nazvali jsme to rozlučkou ze svobodou. V osm večer zaznela fanfára a pak slavnostní pochod v podání dvou trubačů a pak jsme tam s budoucím manželem vešli středem, já dokonce ve svatebních šatech, manžel v obleku. O tom, že se ten den vezmeme věděla jen moje kamarádka, svědci a pan oddávající., ten taky před tím "griloval" v montérkách, ale kvapně se převlékl. Bylo to super.
Manžel našel předloni dvě vyhladovělá koťata v krabici v práci u popelnic. V životě jsme neplánovali mít kočky, i když jsme na vesnici, ale manžel je přinesl domů a už u nás zůstala. Je to kočka a kocour, jmenují se Ťap a Mňau. Obě koťata dřív než přišla do ruky našim dětem prošla veterinární prohlídkou a očkováním, kočce jsme dopřáli jedny koťata, měla dvě a ty si vzali naši, pak jsme kočku i kocoura vykastrovali. Když se mě ptala sousedka, co prý to máme za "mizernou" kočku, že nemá koťata, říkala jsem, že jsme je nechali vykastrovat. Když se dověděla, kolik to stálo, tak spráskla ruce, že prý by to nedala, že ať si kočky dělají, co chtějí. No tak jestli jako naše sousedka (nebo chlapík u nás, co má koček ... no od třiceti už to přestal počítat a ony se tu potulují jen tak), přemýšlí většina populace, pak bych se nedivila, že nám časem budou miciny skákat po hlavách a že bude spoustu vychrtlých koček u popelnic.
Sestra mojí babičky také vařila prakticky v té samé době pro lepší rodinu a co od ní vím, tak pokud nebyla hlášená nějaká návštěva nebo neměl zrovna přijet syn Pepé z internátu ve Francii, tak se vařilo také velmi skromně a řekněme běžně - uzené s bramborovou, jahelnou nebo hrachovou kaší. domácí nudle s mákem, bramborové placky, polévka zelná, hrachová, zeleninová, čočková, jáhelná, zasmažená s kmínem, bílá s koprem, česneková a vývary. Jak to vím? Po tetě mi zůstala jen jedna věc, nikdo ošoupanou knihu, která se našla po její smrti nechtěl a tak jsem si ji vzala na památku, jen tak, když jsem si otevřela, byla plná ručně psaných receptů a to jak takových běžných, tak i třeba na deserty - věnečky, kremrole, větrníky ... peču a vařím podle ní dodnes. Když tam občas moje babička vypomáhala, říkala, že na Vánoce nebo když vdávali dcery tam byla jídla co v životě neviděla. Zajímavé je, že babička nikdy od madam nedostala za výpomoc ani haléř, protože: "Na to jsou Lili ještě moc mladá, aby dostávala peníze do ruky." Ale paní jí jednou za čas dala třeba látku na šaty, kabát na zimu nebo nové boty. Dostala od ní boty do tanečních a když se vdávala (i když tam její sestra už nebyla), dostala krajku na šaty a to prý byla věc. Ano a mohla si vzít domů jídla, co pobrala, tam se prý na to nikdo moc nekoukal a to prý taky nebylo k zahození.
23
Sledujících
0
Sleduje
23
Sledujících
0
Sleduje
Ověřený uživatel
Tento účet je ověřený Seznamem a představuje skutečnou osobu, registrovanou firmu nebo subjekt.
noseni kytek a podobnych malickosti hromadne je hrozna pitomost, co pak ma pani ucitelka delat s 25 kytkama treba. Nechapu jak tyhle zvyky vznikly
2 odpovědi
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
A to naše paní učitelka byla a je supe. Na začátku roku v první třídě žádala o kamínek, ten si pak s dětmi na začátku roku pomalovali a poslali jej do světa. Na konci roku opět chce od každého kamínek, pomalovaný a na svých cestách tyto kamínky pak rozveze ... některé dál, některé blíž, je to dobrodružství...
1 odpověď