Nevěru bych nikdy nepřiznala. Nejsem jako malé dítě, co zlobilo, a zaslouží si potrestání a odpuštění. Dospělí vědí, co dělají a proč. Když někoho nemiluji, klidně mu budu nevěrná a naopak - milovaného nezradím ani nepodrazím. K čemu je pak přiznání a prosba za odpuštění, když pravdomluvnost není na místě a ubližuje. Nemůžu být pravdomluvná vždycky a za kažou cenu, Žvanění se nemá nic společného s morálkou.
Platit kartou je rozhodně lepší. Peníze jsou ve skutečnosti špinavé jako záchodové prkénko. Mé karty se nikdo infekční nedotýká. Peníze můžou být padělky, na první pohled jsou těžko rozpoznatelné. Zabírají místo v peněžence, zvlášt ty mince jsou zbytečně těžké. Prodavačka vám někdy nevrátí přesně, může se splést. U pokladny zdržuji ostatní. Drobné mi banka posílá na spořící účet, místo do prasátka, a to bývá někdy velmi příjemné. Karta je bezpečnější při ztrátě i krádeži. Dá se okamžitě zablokovat. Ztracené bakovky jsou pryč, už je nikdy neuvidím. Moje preference je jasná i v mém už vysokém věku. Všichni senioři nejsou zkrátka stejní.
Ty 2 koruny za dítě jsou zábavné , rohlík stojí 2,90, že jo? V mém případě je to dokonce 8 Kč, to znamená necelé 3 rohlíky měsíčně, tož to se těším. Jenže kam s těmi penězi potom ? Co takhle důchodové připojištění, na které mi stát už nebude přispívat, a současně mi neumožní smlouvu vypovědět? Prý to nepotřebuji, protože mám důchod. A kdyby přece jen něco dal, stejně mě to nepomůže, protože jsem déle než 10 let v důchodu a to bych už z mého spoření nezbyla ani kačka. Píšu, aby bylo hlavně veselo, když se se k nám důchodcům takhle chovají.
Ráda bych připomněla, že za minulého režimu byly byty na příděl. V Brně se mohlo čekat, pokud jste neměli legitimaci KSČ, až 10 let až někdo umře. Bydlení bylo v pohraničí po Němcích ještě dlouho po válce skoro zadarmo, jenže to byly většinou přebrané zříceniny bez vody, WC a elektřiny. Nikdo nesměl bydlet ve větším, než v přdepsaných metrech čtverečných. Třípokojové podnikové byty, / kde padala omítka na hlavu/ byly pouze pro rodiny se třemi dětmi. Ostatní žili v dvoupokojových. Aby se ušetřilo, stavěly se pouze domy bez výtahů, na co dnes tvrdě doplácí starší generace. Panelové byty měly umakartová jádra a jednotné ubohé vybavení. Těch dvě stě Kčs/měsíčně, když platy byly hodně pod 1000 Kčs nebylo takové terno, jak si dnes lidi tak rádi myslí. Na růžové brýle mají nárok pouze komunističtí pohlaváři, kteří měli jiný životní standart, jiné podmínky, jiné možnosti studia. Ti ostatní museli držet hubu a krok .Nebyly svobodné volby a rozhodně se nesmělo veřejně nadávat, uvědomujete si to vůbec?
Tento článek se mi moc hodí. Právě jsem napsala závěť z pomocí umělé inteligence. Ušetřila jsem tisíce za sepsáním u notáře, které raději nechám svým dědicům. O Vánocích, až se sejdeme, ještě zbývá můj podpis před 2 nezávislými svědky. Co se týče mého přání, přeji si, aby můj popel byl nasypán do jámy vedle popela mého mrtvého manžela a zasadila se tam jabloň. Z popela mého muže už 5 let roste hrušeň a letos už měla poprvé žluté plody. Mezi námi už dnes je dřevěná lavička, aby si lidé mohli odpočinout. Nesnáším totiž hřbitovy. S manželem jsme se před léty takto dohodli. Dokumenty, rodný a oddací list, vysvědčení a cennosti jsou zakopány pod kořeny v plechovce. Zajdu si tam, posedím a zavzpomínám v krásné přírodě. Slzy, svíčky a mrtvé květiny, pronájem, mrtvá žula a hlídání před zloději jsou pro nas pasé.
Dělám si testy na Alzheimera na PC, / je mi 80let/ jenže problém je v tom, že testy jsou velmi jednoduché a za mnoho let se vůbec nezměnily. Prostě si je léta pamatuji, a tudíž jsou zbytečné. Jak mám poznat, že jsem v pořádku, když to jinak sama na sobě nepoznám. Kdy je zapomínání a kongitivní funkce ještě normální?
23
Sledujících
0
Sleduje
23
Sledujících
0
Sleduje
Ověřený uživatel
Tento účet je ověřený Seznamem a představuje skutečnou osobu, registrovanou firmu nebo subjekt.
Časy se mění. Doktor Plzák říkal zatloukat, zatloukat, zatloukat. Dnes se říká vytloukat, vytloukat, vytloukat. Ublížit, přiznat a odpustit si. Nebylo by rozumnější říct, milovat se jen s tím, koho miluji a kdo miluje mně ? Když mám raději milence než manžela, měla bych se umět rozhodnout a jednat- Nevěru bych nikdy nepřiznala. Nejsem jako malé dítě, co zlobilo, a zaslouží si potrestání a odpuštění. Dospělí vědí, co dělají a proč. Když někoho nemiluji, klidně mu budu nevěrná a naopak - milovaného nezradím ani nepodrazím. K čemu je pak přiznání a prosba za odpuštění, když pravdomluvnost je jen žvanění a ubližuje nejvíc nevinnému. Nemůžu být pravdomluvná vždycky a za kažou cenu, Žvanění se nemá nic společného s morálkou. Nakonec dám přece jen za pravdu Plzákovi. A taky svému srdci
3 odpovědi