Se zubaři jsou problémy. Stará generace zubařů by opravdu měla přestat ordinovat. Vytrhat zdravé zuby jen kvůli pohodlnosti a svádět to na věk je barbarství. Jsem opravdu ráda, že moje zubařka je konečně v důchodu a přestože mám vysoký věk dojíždím do Brna, kde jsou schopni a ochotni mi moje zuby dát do pořádku. Přišla jsem jako ze středověku a jsem jim opravdu vděčná. Snažím se, abych nikdy neměla klapačky.
Také si nedovedu představit, co budu dělat až mi bude 100 let. Ale proč si něco myslet o dvacet let dřív? Je mi skoro 80 let a dosud pracuji. Jediný problém je, že všichni jsou hrozně chytří a vědí, že to nejde Jde to, ale musíme to těm lidem dovolit. A kdo je v tomto věku vážně nemocný, může jít přece klidně do invalidního nebo předčasného důchodu. Může se rekvalifikovat, aby nedělat těžkou práci, na kterou možná už nestačí. Je to jeho osobní problém, ne všeobecný. Americký farmář jezdí s traktorem ještě v devadesáti. To jen my křičíme dopředu, že něco nejde.
Měla jsem strašné manželství. Když bylo potřeba vymalovat, zamkl se na záchodě a nevylezl, dokud nebylo hotovo. Časem mu odumřely svaly ale i mozek, zemřel s demencí. Dnes žiju se synem. Společně pracujeme, dělám lehčí práci, on fyzicky těžší. Sedím u stolu a skládám zboží, on roznáší. Pracuji dvakrát tak dlouho, ale nikdy by mě nenapadlo mu něco vyčítat. Jsme tým. Práci potřebujeme, vážíme si jí a proto, když jeden nemůže, druhý ho rád nahradí. Je to skvělé. S hrůzou vzpomínám na staré časy. Pamatuji, jak moje tchýně vyprávěla, že ještě v polovině 20. století se muži styděli i za kočárek se svým vlastním dítětem. Můj tatínek zase s oblibou říkával : "Podmetu tě, nevdáš se " Taky dobrý.
Typický populismus . Podbízí se, staví se na hlavu, ztrapňuje se, jen aby už byla u moci. Pak teprve uvidíme tóčo. Alkohol zadarmo, naši občané budou chlastat jen nezdaněné víno a ona se bude usmívat na "naše občany" zezhora. A důchody budou od 60 let. Máme se na co těšit. Až dojdou penízky, nebude nic. Paní se ztratí a bude to. Anebo to zase svede na dnešní špatnou vládu. Prostě opozice se neštítí.
No vulgarity nás provází na každém kroku, každý je vnímáme jinak, někomu zůstanou jako jediná poslední možnost v životě. Spousta lidí se tak vyjadřuje a nemusí být už hned dementní. Jsou to celoživotní zlozvyky od dětství. Tito lidé si o sobě dokonce myslí že co na srdci to na jazyku. Jinému to doslova drnčí v uších a porušuje mu to rovnováhu. Ano, pánové, prosím preventivně nemluvte sprostě.
Ano, velký souhlas. Myslím si , že štěstí nepřijde samo, musíme si umět vypěstovat , všimnout si ho a umět ho prožít. Štěstí není za odměnu, ani náhoda. Je jednoduché a nepotřebuje nic víc, než naši otevřenou mysl, naše pochopení, náš obdiv a možná i úctu ke kráse.obyčejnosti. --- Jak prosté --- by řekl Sherlock Holmes.
Když si žena svlíkne podprsenku, má v úmyslu pouze sex .Ty nápisy a motorová pila jsou dekorace podobně jaké nahá slečna na bilboardu prodává luxusní auta. Opravdu si někdo myslí, že tak zvýší prodej? Tak se věci přece neřeší. Navíc si holky našly špatný objekt, měly to zkusit raději v Kremlu. Mělo by to okamžitý efekt, možná s tím rozdílem, že by to svět pravděpodobně neobletělo. Tak nevím.
Ano přesně tak je to s mým padesátiletým synem. Cituji jeho poslední výrok "Omezenost je pojem. Jsi omezená, protože nechceš přijmout mé názory. " Co s tím? Už dlouho /tři měsíce/ mlčím a nereaguji, musím si to nechat projít hlavou, ale je to zlé. Nemohu se tomu zasmát, nesmím nad tím zaplakat. Mám ještě další tři syny, a to je obrovská výhoda. Zvládnout jeho narcismus je dlouhodobá těžká zkouška, která nemusí vyjít.
Nikdo z nás neví, že není také Ukrajinec , Rus nebo třeba Tatar. Já jsem poloviční Ukrajinka, mám ukrajinské jméno, a jsem na to pyšná. Můj otec přišel do Československa jako 14 letý v roce 1917, vystudoval tu VŠ, byl vyhledávaný odborník. A naopak mí příbuzní byli v 17. století popraveni, protože byli zloději koní. Ani my Češi nejsme rzhodně nejlepší, i my máme máslo na hlavě. Jsme všichni lidé a musíme se tolerovat. Nenávist vůči národnosti, xenofobie by měla být trestným činem.
Skvělý článek, je poměrně složitý, musela jsem si ho přečíst víckrát. Je však problém, že člověk své chyby nechce vidět ani si je přiznat. Říká tomu cesta nebo dokonce osud. A naopak, raději vidíme chyby jiných, ale nesmíme o nich mluvit, abychom je nevyprovokovali k nepříčetnosti. Ale za zamyšlení rozhodně stojí, takových kvalitních článků je hodně málo.Děkuji
23
Sledujících
0
Sleduje
23
Sledujících
0
Sleduje
Ověřený uživatel
Tento účet je ověřený Seznamem a představuje skutečnou osobu, registrovanou firmu nebo subjekt.
Vánoce jsou hrozný!!! Cukroví nepeču, kýčovitá světýlka nenávidím, dárky nepotřebuji, neumím se tvářit, že zářím štěstím.
1 odpověď