To je jednoduché - nekupovat stíhačky a stavět přehrady, obnovovat rybníky, orat po vrstevnici ...
Ale hlavně - přizpůsobit ekonomiku a politiku počtu obyvatel, kteří tu jsou a budou přirozenou cestou, bez gastarbeiterů a uprchlíků.
Pro Španěly, Portugalce a Francouze může každý z nás udělat jediné - nekupovat jejich zemědělskou produkci. Vrátit se k tomu, že ovoce a zelenina jsou sezonní záležitost.
Mladí budou staří. Jestli v nájemních bytech zestárnou, má stát problém mnohem větší - za předpokladu, že je na ulici nevyžene, tak jim bude muset bydlení kompenzovat - z 20 000 důcjodu člověk /vdova/ 14 000 nezaplatí - a to je cena za malý byt.
Otázka zní - do čí kapsy ta kompenzace jde, jestli do soukromé nebo městské.
Lidé, kteří platí drahé bydlení již na kroužky, doučování a studium dětí peníze nemají - a už jsme u dědičné chudoby, kterou popisuje Piketti v Kapitálu XXI st.
Komu v mládí rodiče nepomohou, z bludného kruhu se nedostane..
První uprchlíci k nám přišli v souvislosti s válkou v Jugoslávii a bylli umístěni v bývalých kasárnách např. v Bělé pod Bezdězem.
Zároveň stát vlastní vojenská města Terezín a Josefov, která chátrají a stát pro ně nemá využití. Za různé dávky a podpory bydlení uprchlíků platí obrovské peníze, které měl investovat do záchrany těchto měst a uprchlíky v 1, instanci poslat tam.
Prošli by prověrkou svých dat, zdravotního stavu, dostali vy odbornou pomoc, děti by chodily do škol, ke by se připravovaly na přechod do českých škol, odborníci by porovnávali znalosti ukrainských a našich školáků, měli by i podporu psychologů.
Zároveň by i dospělí dostávali odbornou pomoc pro co nejúspěšnější integraci, asi by tam byl i odborný detox pro alkoholíky a drogově závislé.
Teprve až by se pro uprchlíky našla práce a řádné ubytování, mohli by Terezín nebo Josefov opustit.
Tak to fungovalo pro naše uprchlíky např. v rakousku v Treiskirchenu - každý dělal vše proto, aby se odtud dostal co nejdříve, ale nejdříve museli všichni projít výslechy, doložit svou totožnost, byli prověřováni rakouskými tajnými službami.
To všenáš stát trestuhodně zanedbal.
A hlavně - tato investice se vyplatí i pro kadou další uprchlickou vlnu, nebo i kdyby se z jiného důvodu musel stát postarat o tisíce lidí.
Jak žáci zvládají učivo a jaká je úspěšnost žáků tachovských škol na vyšších typech škol?
Je záslužné, že děti cizinců navštěvují naše základní školy, mnohé se pravděpodobně vrátí domů a budou ve studiu pokračovat tam.
Jenže co české děti? Jak jsou připravené na navazující studium na našich středních školách ? Naše děti jsou naše budoucnost, budoucí plátci daní, na kterých je založen náš důchodový systém. Je ve státním zájmu, aby naše děti měly co nejlepší studijní výsledky v mezinárodním srovnání je to pro ČR nesmírně důležité.
Podle mezinárodního srovnání znalostí matematiky je nejlepší Japonsko, a jeho graf strmě roste, zatím co ostatní klesají stále hloub a hloub.
Znám podobný, ale méně šťastný příběh.
Polskou holčičku adoptoval německý bezdětný pár, pán byl ředitel školy, kterého na samém konci války povolali do armády a on padl.
Paní musela odevzdat, nyní již mladou slečnu, studentku gymnasia a nadanou pianistku, Červenému Kříži, který ji poslal otci - alkoholikovi do Polska /maminka již nežila/, ten jí okamžitě poslal do fabriky, týral ji psychicky i fizicky.
Nevlastní otec měl bratra - právníka v Hamburku, který se s tou dívkou fiktivně oženil, nechal ji dostudovat práva a dobře ji provdal.
Já jsem se s tou historií seznámila v 70-tých letech, kdy nevlastní maminka žila v DD v NDR a dcera ji 1x do roka mohla navštěvovat, ale protože nebyly příbuzné, nemohla si jí do NSR přivézt.
Byla jsem svědkyní jejich shledání - byly si velice podobné, měly stejný způsob mluvy - Hochdeutsch, i když jedna žila celý život v Lužici a druhá 20 let v Hambuku.
Bod č. 5 - to snad autor nemyslí vážně?
Plavání bylo zařazeno do vzdělávacího programu pro 1-2 třídu ZDŠ. Děti z vesnických škol se vozily autobusy do bazénů a 1 nebo 2 třída byly stanoveny jen proto, aby škola naplnila autobus.
"Mokré vysvědčení" mělo snad každé dítě.
Nikdy jsem neviděla děti bez dozoru u rybníka, ale vždy, když už tak výrostci v partě od 13 let, všichni uměli dobře plavat a o kousek dál se koupali dospělí.
Další nesmysl - snídaně. Kakao + rohlík s máslem a sýrem, marmeládou nebo salámem. Rozhodně ty děti nebyly tlusté.
Na školní jídelny jsem asi měla štěstí, jen na gymnasiu se vzedmula vlna nevole vůči "maso remo, příloha dle druhu".
Rybí filé - to byla lahůdka.
Kynuté povidlové knedlíky, buchtičky se šodó, bavorské vdolečky...
A přitom nikdo nebyl tlustý.
Jen tak na okraj - v r. 1994 jsme si pořídili pejska, který miloval jablka a mrkev - syrové. Jenže jakmile šlo o dovoz, tak nás spražil pohledem říkajícím, že jej chceme otrávit. Poznal chemicky hnojené a ošetřované lépe, než nějaká laboratoř.
3
Sledujících
0
Sleduje
3
Sledujících
0
Sleduje
Ověřený uživatel
Tento účet je ověřený Seznamem a představuje skutečnou osobu, registrovanou firmu nebo subjekt.
Asi se jede poptat na politický azyl.
1 odpověď