Jako vždy příjemné čtení a krásné fotografie všeho druhu. A ta žába je skvělá -další foto do turistického kalendáře třeba jako kvíz co to je anebo ať si každý představuje to ,,svoje,,.

Odkaz  

Odkaz  

Přeji krásné Vánoce opět moc pěkné čtení

Jako vždy příjemné čtení, jen tak pro radost. Přeji klidné Vánoce a nabrání mnoha sil do nového turistického roku a pevné zdraví. A co dál, no přece mnoho dalších km na Stezce a mnoho spokojených km třeba v Jeseníkách a Beskydech a k tomu x dalších článků a fotografií. Tak trochu Vám i zavidím.

Je krásný si přečíst, že se dá užívat život s přáteli venku v přírodě s nebem nad hlavou a čistou hlavou. Užívejte a kráčejte dál životem. Je to paráda si o tom i jsem číst.

Co to je? Na obrázku je řebříček obecný. Je tak perfektně vyfocený, že by někdo mohl říct, že je to voskovka. Taťáno, opět jste mne nezklamala svým popisem cesty. Znám to tam velice dobře, jezdím na Šluknovsko skoro 60 let. Vlakem, autem, na kole i pěšky. Jen mne zarazilo, že jste se poprvé setkali s Wander Book. Díky turistickému deníku jsem navštívil místa. o kterých jsem nikdy neslyšel. A věřte, že dokončuji od roku 2018 už 22. deník. Tak ať Vám to stále šlape a třeba se v Novém Boru někdy potkáme. Přes vánoce naberte nové síly do roku 2025.

Děkuji za nádherný, poutavý a krásnými obraty oplývající článek. Jako obrovský milovník přírody vám musím jen tiše závidět, protože, JSA stižen neuropatií dolních končetin, mám pěší turistiku už navždy zapovězenu! Tak mi zbyla jen láska k ní a taky k dobré češtině. Tu máte ovšem rovněž, dokonce ji okrášlujete mírnými archaizmy jako jsou např. přechodníky. Leč ouha! Neodpustím si malou výtku: rozmohl se nám tu takový nešvar a sice, že všechny přechodníky (mužské, ženské i množné) zakončujeme koncovkou -íc. Ale to je koncovka pouze ženského rodu jednotného (Chtíc, aby spal....). Mužský má -a, -e nebo -ě (..a ten pejsek, nezbeda, snědl ten chleba, nevěda!, případně: ... příchozí, vejda, okamžitě vidí...). Ve vašem textu: ...koník pofrkávaje... by bylo to pravé. A v další větě vozka i koník nespěchajícE (neb jsou na to 2). Vím, že vypadám jako hnidopich, ale jako milovník prózy Karla Čapka a Vladislava Vančury nemohu jinak. Těším se na vaše další cestopisy.

Vždycky se na to vaše vyprávění těším. Stezka Českem je můj zatím nesplněný sen. A vaše povídání mě přijde, jako malá ochutnávka...

Znovu díky za milý článek. Na Šluknovsko jezdíme léta a je to krásný a neprávem opomíjený kus naší země. Tamní příroda má neopakovatelné kouzlo, které jste mi svým vyprávěním připomněla. Ještě jednou díky a přeji krásné Vánoce a spoustu spokojeně našlapaných kilometrů nejen v dalším roce 🙂 .

Jsem z Vás nadšená, putujete v každém počasí, radujete se z maličkostí, vždy dojdete do cíle. U nás bylo poslední dobou tak sychravo, že jsem byla ráda za každodenní procházku po malinkém kousku Svatojakubské cesty přes naše město, pěkně chodím podél řeky, v kořenech stromu nad hladinou bydlí ledňáček, nad hlavou poletují holubice a rackové, na věži kostela kráká havran, jeho bratránek šedivák ukazuje mocné rozpětí křídel a vyhání ho z lovišť, nee, ten ořech si musí odnést s sebou a letět pryč. Kšá - kráá! A ještě tam ve větvích divokého křoví řádí veverky. Máme tu veselo, i když je pošmourno. Před pár lety jsme v řece viděli i bobra. Ale prý bydlí níže po toku. Tady nahoře nejsou tišiny a vrbičky, osiky, tůňky nebo rákosí, jen opuštěná řeka sešňerovaná do starého koryta, zastavěná zdmi, jezy a výpusťmi, aby mohla být pumpována do továren, které již nejsou, do mlýna, který již nemele, opuštěná lidmi, obydlená krásnými kousky fauny. Nádherná.

Paní Taťáno, přeji Vám moc pěkné vánoce a klidný Nový rok, ať máte ty nejlepší botky samochodky, a aby Vás neopustil dar slova, kterým nás provázíte po koutech naší země. Děkuji.

Někdy o tom přemýšlím, mám tolik historek z nemocnice. Kdybyste věděla, kam a jak jsou lidé schopni si dát čípek. To by bylo na povídku. Mrzí mě, že jsem si nezaznamenala všechny veselé příhody už od školy. Třeba jednou. Mějte se krásně a ať jste hodně veselá paní Veselá 🍀

Ještě jeden zážitek. Ve druhé třídě jsme opisovvali z tabule vzkaz rodičům, že máme donést lavičku s ranní močí na prohlídku. Nějak jsem se v těch písmenkách zamotala a v notýsku maminka četla. Donést lahvičku sraní s močí. Dodnes si pamatuji, jak se rodiče řehtali.

Děkuji vám za to co děláte. Mám za sebou 7 odběrů a pak jsem dostal z důvodu účasti na misi zákaz. Dodnes si myslím, že to byl nesmysl... ten zákaz, ne ta mise.

Moje maminka kdysi pracovala jako proviantní náčelník.Její nadřízení se jmenovali Dudek , Strnad a Holub. Doma je nazývala ptačí rotou. Když jsem rodila dceru na vizitu chodili docent Kohout, Bažant a Rosol, pacientky i sestry nás upozorňovaly, že se blíží drůbež v aspiku. Poslední příhoda souvisí s mým příjmením, vezla jsem jako sestra na vozíku pana Josefa Švejka na RTG kolen, v ruce držel berle a na chodbě vykřikoval na Bělehrad a to dost hlasitě, řekla jsem mu,že může volat, když ho veze Müllerová. Zkoumal můj štítek se jménem a myslím, že zážitek byl tak vyjímečný,že o něm za chvíli věděli všichni v nemocnici. A já? Vezla jsem Švejka, taky nezapomenu.

Zubrnice jsou super,jezdíme tam už řadu let.Minimálně na jednu z každoročních akcí /jaro,podzim,Vánoce/. Je tam taková zvláštní pohoda. Děkuji všem,kteří se na té pohodě podílejí.

Dobrý večer paní Taťano,velmi mě těší,že se vám v Zubrnicích tolik líbilo.Obzvlášť mě potěšilo jak hezky jste psala o Mikuláši,čertech a andělech.Už dlouhá léta se snažíme udržet tuto krásnou tradici a mnohdy to stojí mnoho úsilí a práce,kterou někteří lidé ani neocení.Velkou oporou je naše čertovská babička Jiřina Borovcová,která šije kostýmy ,jak pro svaté, tak i čertíky už takřka půl století.Kostým Mikuláše ,který jste viděla ,měl letos svoji premiéru.Budu velmi rád pokud se k nám do Zubrnic budete ráda vracet ,nejen o vánočních svátcích ale i jindy.Závěrem chci upozornit na mnoho pozoruhodností v blízkém okolí Zubrnic,které určitě stojí za návštěvu.Krásná túra se dá podniknout po zaniklých obcích pod Bukovou horou (Velké Stínky,Stará Homole a např Vitín nad Malým Březnem).Dechberoucí je pohled z vyhlídky na Bukové hoře.Klášter s kostelem v Konojedech,Úštěk ,Levín,hrad Kalich,Gottesberg u Verneřic a samozřejmě Litoměřice.Přeji vám klidné svátky ,zdraví a mnoho zdaru ve vašem konání v novém roce 2025.Zdraví vás Lukáš Borovec,lucifer zubrnických čertů.

S tím popelem to, prosím, nepřehánějte! Ostatně Rampušák, co by bytost nadpřirozená, existuje sotva 60 let a vymyslel ho tuším nějaký rozhlasový redaktor. S podobou si hlavu příliš nelámal, prostě obšlehl Krakonoše. Ostatně slovo Rampušák nejvíc přežívá v obyvatelstvu jako značka piva, které vaří pivovar v Dobrušce. Inu to víte, Češi....!

Musím se ohradit (jako hrdý obyvatel Orlických hor) proti tomu, aby byli ohavní, děsiví čerti označeni jménem Rampušák, jak to učinila autorka! Jde tu o omyl a záměnu děsivých "krampusáků" ze skupiny Krampus & Hexe Praha s laskavým, byť přísným, ale spravedlivým duchem Orlických hor: Rampušákem. Mimo to obec Rampuše v našich horách existuje, má cca 30 obyvatel, takže živého Rampušáka lze u nás snadno potkat a nic děsivého na tom není! P.S.: Kdykoli jedu na návštěvu za synem do Děčína, udělám si malou zajížďku (na motocyklu je to snadné), abych si dopřál svezení na Zubrnické museální železnici. Doporučuji! Pokud se dostanete do Zubrnic, nechte se okouzlit atmosférou malého vesnického nádraží z minulého tisíciletí...

Paní Veselá, čtu Vaše články dlouho a pravidelně. Líbí se mi, jak vše dokážete malebně popsat, jak krásně popíšete místo, kde já jsem třeba zakopl. Na stezku Českem si už netroufám (73), ale mám ji celkem prošlou, i když tenkrát se jí tak neříkalo, takže dobře vím, kudy jdete. Úštěk i Zubrnice jsem také poznal, ale je to už pár let. Těším se, až opět vyrazíte a něco málo o cestě napíšete.