O takovém doktorandském studiu jste ještě neslyšela, že. Tušíte vůbec, v jakém věku vědkyně dostudují?

A není vám vnoučete líto? Že máte život zařízený k vaší spokojenosti je dobře, je to váš život. Ale třeba byste to mohla už kvůli vnoučeti čas od času zkusit. Bez urážek a soudů. Laskavě a s pochopením.

Váš syn je zřejmě nesvéprávný, když vše způsobila snacha a on nedělá nic. Je také možné, že jste snachu urazila (po těch komentářích na její adresu by to nebylo překvapivé) a on jen podpořil manželku, jak správný muž má.

Můžete se zkusit více snažit kvůli vnoučeti. Předpokládám, že vnouče má i otce. Ten je také líný a drzý?

Neznám vás ani vaši snachu, ale z vašich slov je zřejmé, že nebudete tchyně roku. Kdo by chtěl tchyni, která se o snaše vyjadřuje tak, jako vy a na vztahu s vnoučetem ji záleží natolik, že nijak, když si mají trhnout. Tímto přístupem si totiž nejde trhnout jen snacha a váš syn, ale i vnouče. Rozumný člověk byl spolknul ego, chápal, že rodičky mohou být brzy po porodu rozhozené hormony a myslel především na to díte.

Určitě, ono když se za dětmi zavřou dveře, tak bez chůvičky je málokdy slyšet, že pláčou.

To jen dnešním maminkám pláčou děti, to vám se stát nemohlo, to je jasné.

S tímto přístupem jako tchyně nebudete mít žádný vztah s vnoučaty. Ne, že by vypadalo, že byste o to stála.

Takhle mluvíte o dceři? Takhle vypadá váš vztah? Vždyť takhle se k sobě nechovají ani cizí. Říkat, ať si trhne.

Je mi líto dcery. Vnučka snad má i jinou babičku, vaše dcera bohužel jinou matku mít nemůže. Věnovat se sobě, mít kariéru a děti, užívat si života, to vše s dětmi lze, jen je to náročnější, vy jste si to ale vyložila tak, že tu pro ně nejste.

Tím spíše byste mohla s aktuální generací více souznit.

Jaká jste byla (a stále i jste) matka víte moc dobře podle svého aktuálního vztahu s dcerou.

Bylo by hezké, kdyby si mladí rodiče mohli děti vychovávat podle svého nejlepšího vědomí a nikdo je nesoudil. Vy toto bohužel děláte. Lepší vás to neudělá, ale může to hodně ublížit vztahům.

Vracela jste se k práci dva týdny po porodu? Odložila jste novorozeně do jeslí a vídala ho jen večer či o víkendu?

Není divu, že komunikujete, jak komunikujete, potřebovala byste terapii, aby jste to trauma mohla konečně zpracovat. Dnešní rodičky za to ale nemohou. Je naprosto jasné, že každou ženu musí hluboce ovlivnit, když musí své dítě odložit ještě v šestinedělí. Je mi to velmi líto.

To si pletete pojmy a dojmy. Dnešní rodičky se informují a to je jen dobře.

Za mě žádné takové možnosti nebyly, žádné předporodní kurzy a jiné a jak bych za to byla ráda.

Vy nejste žádný arbitr na posuzování duševního stavu společnosti, reálně více úplné nic, jen vám to dělá dobře.

Ve společnosti jsem zaznamenala, že nejhůře se k mladým maminkám chovají ženy cca 55-65 let. Nepřekvapilo by mě, kdybyste do této kategorie patřila.

Vy osobně znáte zástupy matek, co nejsou schopné obstarat dítě a potřebují deset pomocníků?

Asi vám to uniklo, ale aktuální generace matek si může málokdy dovolit zůstat na mateřské i dva roky, natož déle, protože jejich ekonomická situace to nedovoluje. Takže fabulace o deseti lidí na jednu matku je naprosto mimo.

Ono vrátit se po půlroce po porodu do práce na částečný úvazek a ještě zvládnout obstarat dítě a domácnost, naopak ukazuje, nakolik jsou schopné.

Máte-li poporodní depresi, musíte se léčit, aby to nedopadlo špatně, tedy musíte za psychiatrem a brát antidepresiva.

Doba se posunula, psychiatři nejsou žádní šílení rádci.

Vy toho nebudete chápat více evidentně. Snad se to nestane ve vaší rodině, protože vy byste dceři se svým tmářským přístupem nepomohla.

Myslíte očekávání, aby chemické procesy v těle probíhaly v pořádku a místo toho je dcera nemocná nemocí, která zásadně ovlivňuje vztahy v celé nové rodině?

Většina empatických lidí chápe, že matka je z takové situace nešťastná.

Když to tak zaručeně víte, tak si asi vaše dcera vymyslela poporodní depresi, aby nebyla něco míň. A musíte mít ve svém okolí samé rozmazlené ženy, co toto dělají a chtějí jen tak ze srandy brát antidepresiva, aby byla péče o dítě ještě náročnější. Jinak si nedovedu vysvětlit, jak můžete něco takového tvrdit.

Já tedy takové rozmazlené ženy v okolí na rozdíl od vás nemám. Mám v okolí několik mladých maminek a ani jedna tuto potřebu neměla, mají jiné starosti.

Že se o těchto nemocech více píše je dobře, protože to pomáhá předcházet takovým případům, jako byl ten u babiččiny kamarádky.

A stane se co? Kamarádka mé babičky zabila sebe i svou dceru, trpěla poporodní psychózou. Asi tehdy byla příliš na internetu, že.

Čas na vzdělání jste evidentně také neměla, ovšem čas na hloupé plkání si najdete.

Věnovala jste se vůbec svým dětem nebo jste byla tak zaneprázdněná kritizováním ostatních a vnucování své dokonalosti, že na takové blbiny čas nebyl?

? Nese těžce, že její dcera má poporodní depresi. Co s tím asi mohla/může dělat? Vy máte určitě nějakou geniální radu, podělte se.

Evidentně aby její dcera neměla poporodní depresi.

To je tak strašně těžké to pochopit?

Ha ha ha.

Škoda, že jste neměla čas se i vzdělat.

Vím, jak jste to myslela a snažila jsem se poukázat, proč není tak překvapivé, že sourozenci z jedné rodiny bývají tolik jiní. Krásně o tom hovoří Dr. Gabor Maté

Odkaz 1  

Do jiných míst jsem vás neposlala a je pozoruhodné, že jste si to vsugerovala. Na co jsem ovšem upozornila je, že se vůbec neorientujete. Tak teď si můžete buď zanadávat a nebo pro sebe něco udělat a poptat se na více místech. Je to váš život.

To máte pravdu, to už zabíháme hodně, ale musím podotknout, že děti nikdy nejsou vychovávány stejnými rodiči 🙂. Rodiče se mění, k prvnímu dítěti přistupují jinak, změní se během toho i jejich vztah a už nejsou stejnými rodiči pro své druhé dítě. Také děti nejsou stejné a tak jeden výchovný přístup jednomu dítěti může pomoci a druhému uškodit a to se jen rodiče mohou snažit být spravedliví. Není to tak snadné, i když to na první pohled to jsou stejní rodiče. Pěkný den i Vám.