Krásně popsaný jeden výjimečný den vašeho dětství. Jakobych to viděla před sebou! I když ta první část byla přecejen veselejší, i když v kontrastu té doby, ale zase očima dítětě...už jsem si říkala, co s vámi je, ten poslední článek byl spíše o upadající naději a rezignaci...nečetla jsem zatím od vás vše, ale co se práce týká, psal jste, že jste nakonec sehnal v mladém kolektivu, oslava narozenin kolegy se také vydařila a pak byl na zákaznické lince, dočasně a...? Co se stalo? Odešel jste, protože jste se osvědčil a chtěli vás na ní nechat natrvalo? Budu se těšit na vaše další články a posílám vám semínko naděje ať vám vzklíčí a dál roste a roste...
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
Já bych řekla, že tohle byste měla nechat na vašem vedoucím či přímo majiteli restaurace. Co hosté u stolu dělají, nedělají a co si během toho objednají, neobjednají není vaše věc. Třeba se zrovna pán chystal napsat nějaký smysluplný článek na Médium a vy jste mu to zhatila a místo toho vyjde článek o drzé obsluze v restauraci ;-)
6 odpovědí