Hezky jste to napsala. Lidé hodně odsuzují, ale hlavně v tom online prostředí, kde se vzájemně neznají a hned vynášejí soudy, o to je to nepochopitelnější. A proč se ptát na to, jaký kdo napsal článek a o čem mi připadá taky hloupé. Ale je to, zkrátka, tak. Možná po kliknutí zalitují svého veleváženého času, kdy pár minut se začetli a tak to dají najevo nehezkým odsuzujícím komentářem. V reálném světě to není až takové, snad, doufám, ještě, ale zase hrozí skutečné ohrožení fyzického rázu třeba. A jak se máte vy? :-)

Děkuji za článek vyplývající i z vašich osobních zkušeností. Ne, že bych s vámi chtěla polemizovat, ale výběr pohřební služby je většinou dán tím, že doktor či ti, co odnáší tělo vám dají kartičku s adresou příslušné pohřební služby, kam se obrátit. A proč? Protože business. Využít ji nemusíte, ale člověk je v takovém rozpoložení, že nemá na hledání té či onaké, že jde tam, kam mu bylo doporučeno. Zarazilo mě ovšem vaše tvrzení, že lidé, o kteých píšete "musí čelit nevybíravým posměškům, vyhrožování a nepochopení, dělají svou práci jako poslání". Tak jako jinde se, samozřejmě, může obejvit nespokojenost se službou a zvláště v takto citlivé záležitosti, ale až takto? To jsem nějak nepochopila a ani si neumím představit v jaké souvislosti by to mělo být.

Já jsem zahlédla pouze titulky a články vůbec neotvírala, protože mi bylo zcela jasné, že pan Neckář by nic hanlivého o nikom neřekl a...je to tady! Jenže bulvár a média vše rozmažou a zveličí...i to, co není pravda. Tedy všechny tyto nepravdivé články a domnělá vyjádření by tedy měly být smazány.

Vaše děti, vaše rozhodnutí. Ale řekla bych, že to bylo více líto vám, rodičům, než dětem. Ony by se s tím nějak popasovaly. Ale tím, že neloudily, se jim nakonec dostalo té obrovské radosti a o to přece jde. Možná škoda ,že jste nevydržely, vy, rodiče, když byly děti svolné vyčkat, ale vězte, že si tuto vzpomínku, kdy jste jim povolili otevřít celý adventní kalendář a na spiklenecky-radostné porušení vánočních pravidel uchovají v paměti a v dospělosti na ni a na vás, nejen v předvánočním období, budou s láskou vzpomínat.

Tak, tak. Ale ti, o kterých píšete, nebo jsem to tak pochopila, se nazývají Krampus, o kterých zas píšu já a ne, nelíbí se mi. A takovéto masky naši čerti nemají, sic se někdy snaží o trochu hrůzostrašnější jev, tak až takový, jaký vykazují mnou výše zmíněný, se u těch našich neobjevuje a ve většině případů je i prozradí špatně nalepený jazyk na bradě, což děti hravě odhalí, že jsou to těch našich čertů pomocníci, ale ti, co drze překročili území rakouských hranic a okázale se u nás roztahují i na místech, která nejsou určená pro jejich představení tj. ne, jen ohraničený průvod, kam se může zájemce přijít podívat a celkem draze zaplatit, jsou, alespoň pro mě, zcela nevítanými hosty.

Já bych řekla, že tohle byste měla nechat na vašem vedoucím či přímo majiteli restaurace. Co hosté u stolu dělají, nedělají a co si během toho objednají, neobjednají není vaše věc. Třeba se zrovna pán chystal napsat nějaký smysluplný článek na Médium a vy jste mu to zhatila a místo toho vyjde článek o drzé obsluze v restauraci ;-)

Krásně popsaný jeden výjimečný den vašeho dětství. Jakobych to viděla před sebou! I když ta první část byla přecejen veselejší, i když v kontrastu té doby, ale zase očima dítětě...už jsem si říkala, co s vámi je, ten poslední článek byl spíše o upadající naději a rezignaci...nečetla jsem zatím od vás vše, ale co se práce týká, psal jste, že jste nakonec sehnal v mladém kolektivu, oslava narozenin kolegy se také vydařila a pak byl na zákaznické lince, dočasně a...? Co se stalo? Odešel jste, protože jste se osvědčil a chtěli vás na ní nechat natrvalo? Budu se těšit na vaše další články a posílám vám semínko naděje ať vám vzklíčí a dál roste a roste...